Čtyři přátelé

Svérázná interpretace Dvořákovy Novosvětské, jakož i celé ideje Nového světa, s tuctovým dojezdem. Bezradnost a nemohoucnost mladých lidí, kteří v sobě v šedesátých letech v Americe cítí téměř občanskou povinnost být tzv. jiní, odvážní, lepší, problémoví, dobyvatelé nových světů a myšlenek - čili v podstatě trapné východisko, a snímek po celou dobu onu základní trapnost výživně sleduje a rozvádí - aby pak nechal své hrdiny celkem očekávatelně padnout do staré pasti jako do peřin, s úlevou i studem ze sebe setřást vidiny a břemena velkých kariér a osudů a zhojit si rány tradičními obvazy a bolest všedními analgetiky, ve starých, prošlápnutých kolejích stálých zaměstnání, shovíavých přátel, partnerských svazků a dětiček. Snímek má kuráž, zdánlivé přehrávání jde na vrub hrdinů, postav, nikoli herců, na vrub jejich laciných a toliko smyšlených tužeb být někým jiným, když doba je nová a nakloněná nepoznaným možnostem - všechno je možné, ale jak se v takových podmínkách cítí mladí, kteří si ve skrytu duše a aniž by to přiznávali i sami před sebou přejí být úplně tuctoví? A jak dlouho jim bude trvat, a kolik způsobí zmatků, než na to přijdou? ***Stejně tuctově nepříjemná byla i hudba - ta její část skládaná přímo pro tento film, jako by si specielně k tomuhle počinu poprvé a naposledy Penn vybral ženskou skladatelku, která stejně jako hrdinové snímku nepochopila, oč tady kráčí, zůstává naivní, afektovaná a kýčovitě romantická (klavírek) jako celá Georgie, která se nikdy nestane druhou Isadorou Duncan (jako by to snad především nebylo mylné a zcestné přání, stát se druhým originálem)... A pak také to sladké smíření Danila s otcem v závěru snímku a otcův spliklenecký úsměv jsou přitažené za vlasy a dokonale plakátové, zcela v duchu naivity a poplatnosti amerického snu. *** Film rozhodně stojí za vidění a dovede vyvolat nezbytnou míru úžasu a fascinace, aby si zasloužil své rázné místo na světě. *** (20.08.2014)

Pri sledovaní filmov ako je Georgia začínam pochybovať o sebe. Netuším o čom ten film bol, pre koho bol nakrútený a čo som mal na ňom oceniť. Pritom Arthur Penn nakrútil skvelú Štvanicu, prelomovú gangsterku Bonnie a Clyde, takže asi v tom to nebude. Tieto filmy prirovnávam k čriepkom, ktoré nie je možné poskladať do zmysluplnej mozaiky. A pokiaľ to niekto dokáže, tak mu gratulujem. (31.07.2019)

Za vlasy hodně přitažená záležitost, evidentně čerpající ze studentských zážitků a fantasmagorií jugoslávskýho emigranta Tešiće, kterou Penn nedokázal (nebo nechtěl) zkrotit na únosnou míru nebo naopak dotáhnout ad absurdum. Prostě ani ryba ani rak. Jsem příznivcem různejch podivností, ale tohle moc neladilo a Wasson mi byl navíc krajně nesympatickej. Mistr Penn mě tentokrát trochu zklamal. (01.11.2021)

No pokud pominu fakt, že čtyři přátelé na střední škole vypadali tak na třicet, dostalo se mi zajímavého filmu o přátelství, lásce a životním vystřízlivění a to hlavně z pohledu jugoslávského přistěhovalce Danila. Příběh se soustředí na jeho neshody s otcem, na jeho pozdější svatbu s bohatou sestrou jeho nemocného kamaráda z vejšky ( pro mně osobně nejsympatičtější postava z celého filmu ) a jako červená nit se celým snímkem line jeho náklonost k spontánní Georgii, která sní o tom, že se stane tanečnicí. Št'astnější chvíle střídají ty horší a občas i tragické a jsou to hlavně herecké výkony, které přispívají k tomu, že to vše působí velmi opravdovým dojmem. (31.03.2013)

Tenhle film mne hluboce poznamenal, asi se trefil v mém duchovním vývoji zrovna do období, kdy láska a mezilidské vztahy byly u mne na pořadu vývojového dne a já to sežral i s navijákem. Skvělé herecké výkony ne uplně známých herců, fantastická muzika a sama podstata přátelství a platonické lásky jsou úžasnou náplní na svou dobu velmi dlouhé stopáže snímku. I přesto jsem film viděl snad třicetkrát a nelitoval jsem ani minuty času. Doporučuji všem jako filmový bonbonek. Děkuji za tento snímek všem kdož se na něm podíleli, protože svojí prací přispěli k mému snad pozitivnímu mladickému vývoji :-) (28.07.2007)