Kráľovstvo

Naprosto neskutecne atmosfericka zalezitost. Prolinaj se tady tri linie, vyzkum jater, reseni obvineni primare a babka hledajici duchy a do toho samozrejme ruzny vztahy mezi doktorama. Takze az na ty duchy to vypada jak normalni nemocnici serial. Jenze uz uvodni atmosfericky titulky (ackoliv jejich vyznam pozdejc v serialu je nulovej) a uvodni husta pisnicka davaj tusit, ze tady je neco jinak. Jednak je celej serial hozenej do hneda (ne hovna, ale filtr), pak tu je skoro az dokumentarni kamera a pro me, az na Uda, neznamy herci. To vse dohromady vytvari tak neskutecne hustou, mrazivou, mysteriozni, napinavou, syrovou a misty skoro az zlou atmosferu, o ktery se rade hororu muze jen zdat. A to tenhle serial pritom ciste horor neni. No a misty, skutecne jen minimalne, tu je nakej cernohumornej vtipek. Jakmile jsem si behem prvniho dilu zvyk na postavy, danskou rec, styl natoceni a zacal se trochu orientovat v pribehu, tak od ty doby me serial neskutecne zaujal a nemoh sem od nej odtrhnout oci. (02.04.2008)

Málokterý seriál si zaslouží označení psycho tak moc jako Riget. 1)  K dílu mám ambivalentní vztah. Na jedné straně mě seriál chvilkami silně bavil - morbidní humor mi vyhovoval a mile absurdní situace jsem si vychutnával. Na druhé straně jsem se vždy musel nutit k tomu, abych další díl zhlédl. Do té pochmurné atmosféry se mi prostě znovu a znovu chtělo stále méně a méně. Druhá řada skončila tak napůl. Několik týdnů mi trvalo, než jsem se odhodlal ke sledování řady třetí. Jakmile se ukázaly známé tvůrčí postupy a současně bylo zřejmé, že se vlastně nic nevyřešilo, jen jsme o pár desítek let dál, koukli jsme doma s partnerem na sebe a shodli se, že nás toto zábavné a současně depresivní prostředí nadále nezajímá. Seriál jsem smazal z paměti s ulehčením, že mi "povinnost" sledovat další díly odpadla._____ 2)  Svůj pocit bych vyjádřil jednou až pěti hvězdičkami, jak kdy. Většinou nejzajímavější to bylo někde uprostřed dílu. Co vidím, mě baví a jsem i trochu napnutý, s čím zase tvůrce přijde. Pak relativně dlouhá epizoda skončí (slušel by jim kratší čas) a já si oddechnu, že je to za mnou. Teď se ale musím přimět k tomu, zhlédnout další díl._____ 3)  Nepřehledný, místy hodně zmatečný, zcela nepředvídatelný seriál nabízí chvilkami nahuštěný děj, který je prokládán nudnými pasážemi._____ 4)  38letý scenárista a režisér Lars von Trier si střílí z nemocičního prostředí, z Dánů i Švédů, z duchařských historek, ze seriálů a vlastně i z diváků._____ 5)  Zaujal mě 66letý Švéd Ernst-Hugo Järegård (primář Stig Helmer ze Švédska) a docela pěkný 31letý Peter Mygind (ředitelův syn Mogge). Věk protagonistů uvádím k roku vzniku první řady - 1994._____ 6)  Ingen levende ved det endnu, men portene til riget er begyndt at åbne sig. Nikdo živý to zatím neví, ale brána do království se začala otevírat. (05.01.2024)

První série je tím nejlepším, co kdy Trier zplodil, i když to nemá ujasněné, čím to chce vlastně být víc. Ta druhá to sice ujasněné má, ale kromě jedné epizody je to jen vaření z vody, která se ničemu jinému, než zvyšovaní bizarního chování postav nevěnuje. Stranou pak jde jak příběh (ten teda hodně), tak i humor, kterého tam není málo nikdy, ale v posledních dvou dílech značně ochabne. Ale co se postav týče, na paní Drusse a jejího přihlouplého syna nikdy nezapomenu, stejně jako na Bratříčka, to je totiž fakt něco nevídaného. Vůbec si z toho panoptika budu dost postav pamatovat, ale ne všechny v dobrém slova smyslu - třeba na to rádobyfilozofické duo postižených jsem si vůbec nezvykl a jejich účel zde jsem sice pobral, ale rád bych je viděl mluvit i s nějakými dalšími postavami... A jelikož je to od Triera, tak si tu samozřejmě neodpustil svůj narcismus a na konci každé epizody vždycky vyleze před oponu s nějakým tím svým obrovským moudrem... Podrobněji u komentářů k jednotlivým epizodám. Silné 3* (19.07.2022)

Království I: Mistrovské Trierovo panoptikum! Tohle prostředí nemocnice je tak bizarní, že Ordinace v růžové zahradě působí ve srovnání jako souboj panenky Barbie kontra Action Man! Do toho u každého dílu počítejte s pečlivě budovanou depkoidní atmosférou a rafinovanou gradací, kde na každém konci budete chtít další dávku Trierova morfia! Celek je navíc obrazově podporován poněkud živější kamerou a vtažení do tohoto maniackého labyrintu je o to silnější. Království má i pro mě poměrně sympatickou stopáž, neboť tahle první čítá pouze 4 epizody. A druhá je na tom stejně, takže se jedná o ideální volbu pro večerní maratón (po kterém tedy doufám, že vůbec pak usnete). Jestli je teda první řada jen takový "rozjezd", tak si vůbec nedovedu představit, co mě čeká v té druhé, protože tohle byla sakra poutavá projížďka lunaparkovým domem hrůzy. Ovšem nezapomenu na poslední díl a scénu s návštěvou inspekce, která zavítala do nemocnice - z toho jsem šel fakt smíchy do kolen! Království II: Druhá řada unikátního Trierova seriálu je stejně tak napínavá a zajímavá jako ta první a vůbec za ni nezaostává. Naopak, prostředí nemocnice a postavy se mění k ještě větší absurditě! Veškerá racionalita je smetena ze stolu a precizně rozpitvána panem chirurgem Trierem. A ten bordel, co zbyde po operaci vám zaručeně klidné spaní nepřinese. Věčná škoda, že seriál končí otevřeně a kéž by v něm Trier pokračoval, protože nemá naprosto obdoby. Ať už jde o totální psycho atmosféru, hororový nádech, komické paralely a sociální kritiku. To vše a mnohem více tahle nemocnice skrývá. A proč jsou vlastně jen dvě řady? Protože si smrt vybrala jednoho z hlavních protagonistů jménem Ernst-Hugo Järegård (role Stig Helmera) bez kterého by nejspíš seriál ztratil veškerý smysl. Kdo ví, jestli se Trier k této temné poetice opět vrátí a scénáristickou kličkou vyřeší tuto svízelnou situaci, protože by to spousta jeho fandů jistě uvítala. (28.05.2018)

„Jejich tempo je vražedné, jejich revírem je nemocnice“, napadlo mě při sledování úvodních titulků první epizody, a u všech dalších epizod ostatně taky. Ale to jen tak na okraj. Ne že bych neměl výhrady. Už poněkud exaltované vizuální pojetí prvních minut (mám na mysli krutě zrnitý oranžový obraz a houpavou ruční kameru) se mi zdálo lehce za hranou vkusu, nemluvě o dvou downech u myčky nádobí v roli jakéhosi chóru, jejichž snad parodické umístění (v narážce na twinpeaksového trpajzlíka a spol.) mi docela pilo krev. Tím ale zásadnější racionální kritika z mé strany končí. Dál už mohu pouze konstatovat, že Království je vtipné i napínavé zároveň, vztahy a dění v nemocniční komunitě jsou i bez duchařských a jinak bizarních příměsí zajímavější než v Nemocnici na kraji města, a co víc, ačkoli se to u Triera jaksi očekává, nic není prvoplánové. Mráz mi zkrátka běhal po zádech nejen při scénách v temné výtahové šachtě. Nehodnotil bych sice Království plným stem procent, ale při úvaze, kolik má tenhle seriál přímých konkurentů (rozuměj málo), mi jiná volba než plný počet hvězd nezbývá. (04.04.2011)