Bonnie a Clyde

Naprostá klasika, která představuje zásadní milník v dějinách kinematografie a která mě dostala i při druhém zhlédnutí. A to asi především díky úchvatnému zjevu Faye Dunaway, kterou si zde prostě nejde nezamilovat. Její herecký protějšek Warren Beatty mě naopak moc nebavil a motiv jeho impotence mi tam přišel spíše rušivý. Brutální závěrečné vyústění děje se mnou potom zamávalo, jako bych to viděl poprvé. Na tom filmu se zkrátka povedlo úplně všechno (scénář, kamera, hudba, střih, obsazení, režie, lokace, kostýmy...) a každému fandovi kvalitních (gangsterských) snímků ho lze jenom doporučit. (09.01.2017)

Bonnie a Clyde, to je příběh za všechny prachy. Romeo a Julie v „gangsta“ hávu. Jenže nic takového se v Pennově podání nenalézá. Místo psychologie a motivace postav jsou tu jen nelogické skoky v chování (Loupíme, chceš taky? Jasný!). Namísto osudové lásky a vzájemné jiskřivé chemie je to one woman show Faye Dunaway, která zastiňuje Clyda Warrena Beattyho takovým způsobem, až je bolestně jasné, že by se bez něj film vlastně i obešel. Navíc ta všudypřítomná „buranská“ nadsázka to v mých očích v mnoha scénách pohřbívá. Nevadí, že tam je. Vadí, že se s ní nepracuje s citem. Vrcholem je pak scéna přestřelky Barrowova gangu s policií a okolo zmateně pobíhající Blanche se sekáčkem. To je u mě synonymum největší možné filmové trapnosti. Naštěstí zbytek šlape, má to šmrnc a především tu již vychvalovanou Faye, která to drží Beattymu navzdory. (21.12.2009)

To sa nám ale urodila pekná a zábavná antidepresívna a totálne skazená, amorálna gangsterka! Bonnie a Clyde, najznámejšia lupičská dvojica v dejinách amerického zločinu, toho dokázali veľa. A vďaka tomu sa na nich dodnes nezabudlo. Verzia Arthura Penna je možno práve takou, ako si rebelantský život predstavovali a žili Parkerová a Barrow, čo oceňujem, lebo práve vďaka tomu je taká výživná. Warren Beatty a Faye Dunnawayová sú kapitolou sami o sebe, stačí však vedieť, že ani v tomto filme talent nepostrádajú. A Gene Hackman sa s plešinou snáď už narodil... (25.05.2013)

Už je to dlouho, co jsem se donutila k projekci této povinnosti a ještě dýl, když jsme se na toto téma pohádali na Karlovce, jak moc přeceňované to je. Ale nadinterpretaci se přece meze nekladou. Proč by se to celé nemohlo odehrávat jen v představách Bonnie, když jsou ty klíčové scény setkání s Clydem tak subjektivizované? Aha. (06.06.2014)

V roce 1967 byli Bonnie & Clyde nejbrutálnějším filmem všech dob. Zejména závěrečná scéna divákům doslova vyrážela dech svou (do těch časů nikde jinde nespatřenou) důslednou krvavostí. Právě ona je důvodem, proč byl tehdy film promítán i na některých horrorových festivalech. Tento dodnes kontroverzní, místy zřetelně levicový snímek, patří nejen k zásadním dílům gangsterského žánru, ale také k důležitým milníkům v dějinách kinematografie. Mohl být natočen právě díky své době, která tak přála revolučním počinům zejména v oblasti umění. Konec 60. let je (co se týče jeho nejvýznamějších filmů) zcela ve znamení vzpoury proti zažitým konvencím. Tato rebelie s sebou přináší mj. úplně nový pohled na ztvárnění filmového násilí. (Dále viz Easy Rider, Night of the Living Dead nebo Wild Bunch). [Dodatek (duben 2011): Nedávno jsem to viděl asi podesáté, a dojem byl opět vynikající. O kolika filmech starších čtyřiceti let můžeme říct, že působí dojmem, jako by byly natočeny včera? Samozřejmě za předpokladu, že by ještě včera vznikaly tak dobré filmy.] (18.01.2006)