Corpus Christi

Další polská perlička z církevního prostředí, která skoro neměla chybu. Působí to prostě tak nějak reálně a je to natočeno upřímně a lidsky. Sice jsem nečekala, že to bude mít až tak promyšlený příběh, který byl cítit trochu zápaďácky, tady je to ale podáno tak nějak pořád v tom okruhu pobožných obyčejných obyvatelů, kteří jsou ve skrytu vlastně docela pokrytečtí. Corpus Christi nabízí humor i dojetí a zahřátí u srdce nad transformací ústředního 'hrdiny', který dokázal osvítit i ty nejchladnější srdce skrze svoji upřímnou víru. Vlna smutku ale přichází v závěru, kdy jsem si ten konec představovala poněkud veselejší. No pro dobrotu, na žebrotu. Tak to asi v životě prostě chodí. (22.12.2020)

Po čase opět musím hodnotit pěti kousky polský film s náboženskou tématikou. Kler byl sice na podstatně vážnější téma, ale tento snímek ho výborně doplňuje a ukazuje v pravém světle ne flanďáky, ale jejich stádečko, které se dokonale řídí křesťanským učením, pokud jde o starozákonní tresty, ale horší už je to s břevny v očích a s milováním bližního svého. Řekl bych, že šlo o poučný film, jenže nás, kdož víme, už poučit nemohl, a ti, pro něž by měl být určen především, jsou prakticky nepoučitelní. (03.05.2021)

„Telo Kristovo” . 20-ročný Daniel, ktorý sa akurát "zdržiava" v polepšovni pre mladistvých, chce byť ešte k tomu aj profesionálnym kňazom, pretože sa jednak zaujíma práve o túto duchovnú sféru, že zároveň »zaskakuje« pri nedeľňajších omšiach, ale keď sa tu už niekto raz ocitne, odtiaľto cesta do farnosti už nevedie, alebo sa mýlim ? Stačí sa prezliecť do talára, a o všetko je už automaticky dopredu postarané, že sa na záver stačí tváriť už iba vážene, múdro a vhodne ? / Prepúšťajú ho von na slobodu, na čerstvý vzduch, s istým odporúčaním - možnosti zamestnania sa v stolárskej dielni, „kdesi na opačnom konci republiky” , kam odhodlane cestuje autobusom. Štrngot miestnej píly už má sotva na dohľad, či cvengot zvoncov kostola čoskoro zazvonia, ako býva u nich už zvykom, a tak čo mladíka nakoniec presvedčí, ísť bližšie ku svojim ovečkám, ako pastier, čo ich usmerní, alebo rezať donekonečna dosky ? V poriadku, teraz vám už čosi to napoviem: V tomto malom, ospalom mestečku, sa z Daniela stáva najvyšší predstavený, ba ani nevie ako, lebo terajší, starší, nie je po zdravotnej stránke, na tom zrovna najideálnejšie, a tak ho tým pádom čaká životná skúška. Jedinú výhodu má takú, že ku cirkvi inklinuje, alebo je už iba otázkou času, kedy ho minulosť vskutku doženie ? Zo začiatku si je trochu neistý, no zázračne vhupne do bežnej rutiny, keď mu budú ľudia načúvať. Obyvatelia sú čoraz viac frustrovaní z jednej tragickej udalosti, počas ktorej vyhasli ľudské životy, čo sa nám divákom začne postupne odkrývať. Skončí sa táto hra za prezlečeného profi/amatérskeho, katolíckeho šarlatána, alebo bude slúžiť omše do odvolania ? _ Súčasná poľská kinematografia, má určite čo ponúknuť, i keď sa jej extra nevenujem, ale i napriek tomu, som príjemne prekvapený, aký Jan Komasa nakrútil strašne pozoruhodný, dramatický snímok s excelentným Bartoszom Bieleniom v hlavnej úlohe, kedy samotné obsadenie, je samo o sebe dosť kľúčové. So scenárom je to ale trochu plytkejšie, no dramatizácia vývoja postáv a deja, je tak vkusne vyvážená, že neostáva čas na akékoľvek pochybnosti, ako mu to celé vlastne mohlo prejsť ? Myslím si, že možné by to aj bolo, ale to by musel mať človek dostatočnú charizmu, akú mal trebárs Daniel. Vtedy, skôr (áno), než (nie) ! (18.04.2020)

Z pekla ke Kristu a zase zpět. Daniel__dítě boží, které zhřešilo smrtelně, je na této své kajícné cestě povoláno odkrývat skryté, vyřknout zamlčené, měnit zaběhnuté a dodávat naději...tu něžně falešnou, jež ovšem může mít překvapivě velkou moc. A přesto, že niť jeho pouti je slabá, "oběti" otce Tomazse již nikdy nezapomenou, dokonce dostávají šanci na nový život. I když jsem osobně čekal silnější scénář, novodobá polská filmová škola opět potvrzuje svou vysoce nastavenou laťku o které se nám v našich končinách může zatím jen zdát. [Filmový klub Citadela] (07.10.2020)

Mimořádnost tohoto snímku spočívá v tom, že si v něm každý z nás dokáže najít něco jiného, tolik má vrstev, tolik myšlenek. Pro mě je to příběh o odvaze, odvaze jít si za svým snem, odvaze dělat věci jinak, odvaze změnit sebe sama. Krom této velké naděje dává také film velkou facku všem představám o tom, že z bahna se lze vymanit. Nejpozitivněji na mě působí ukázka toho, že víra v boha nemusí být jen slepé papouškování dogmat, ale může se projevit tím, o čem valná většina věřících jen žvaní, láskou k bližnímu svému. (15.04.2022)