Voyagers: Vesmírna misia

Zajímavý koncept, horší zpracování. Příběh s divákem zacloumá a překvapí, kromě jedné dějové linky ale nemá co nabídnout... Všechny postavy se bohužel chovají šablonovitě a občas je vše zahnáno do extrému, až tomu nechce divák věřit. Avšak zpracování vesmírné lodi a její funkčnosti je o další level výše, než tomu u jiných filmů bývá. Dobrá podívaná, která zaujme, avšak nemá téměř žádný přesah... (09.06.2021)

Soudě podle hodnocení zde, na Imdb a RT jsem od Voyagers čekal horší kousek. Zároveň tím však nechci říct, že by mě Burgerův film nějak výrazně uchvátil. Samotný námět měl rozhodně potenciál, který se však ztratil ve zpracování, jež mohlo více (či divácky atraktivněji) pracovat s postavami, prostředím vesmírné lodě bez úniku a celkově s budováním atmosféry. Voyagers poukazují na to, jak mohou lidmi hýbat (ne)chtěné emoce, a jak lehce lze lidmi manipulovat, chopí-li se moci narušený (rádoby) "alfa-male", který umí využít strachu a nevědomosti. Chybí tomu sice ona kýžená "vesmírná stísněnost a beznaděj" (viz Vetřelec, Gravitace či Život) a syrovější zpracování, upozaděné kvůli orientaci na mladší publikum, ale i tak se jedná o solidní tříhvězdičkovou jednohubku. P.S. Porovnání s Pánem much, kterého jsem tedy (zatím) nečetl, ani neviděl, je na místě! (01.08.2021)

Mám podezření, že za tímhle původně stál daleko zajímavější a chytřejší scénář, než jaký byl nakonec zfilmován. Ona zápletka o mezi-generaci vychované pouze proto, aby zachovala lidský genom než se doletí na kolonizovatelnou planetu je výborná a v současné době, kdy mnoho mladých podobně vnímá svoji roli v rámci zachování lidstva ve stínu klimatických změn, i dost aktuální. Problém je v tom, že nejzásadnější informace potřebné k zápletce film vůbec nerozvíjí. Pokud máme před sebou skupinu lidí, vychovaných v naprosté izolaci od zbytku světa (aby netrpěli smutkem po Zemi) a jediné, co z jejich výchovy vidíme, je plnění abstraktních úloh, tak to nestačí na to, abychom pochopili podle jakých zkušeností a vzorců chování nadále jednají. Bez toho bohužel zbude jen prostoduchá žánrovka o tom, že někteří z nás jsou od přirozenosti rostlí pro šibenici, přičemž řešením je zastupitelská demokracie. Což vzhledem k potenciálu námětu je dost retardovaný vyústění. Navíc když fyzická kamera a tišší vyprávění vybízí k tomu, že film měl ambice úplně jinde. (29.10.2021)

Místo ostrova, kde ztroskotají hrdinové románů Dva roky prázdnin či Pán much, se děj přesune do vesmíru. Mládež vybraná pro misi ke vzdálené planetě žije v rámci pravidel do té doby, než několik jedinců začne odhalovat nesrovnalosti a velitel lodi nešťastnou náhodou zemře. Ponorková nemoc, touha některých žít volně bez pravidel a velitelské ambice způsobí rozkol v komunitě, který vrcholí ozbrojeným střetem dvou skupin. Lidé jsou totiž stejní v každé době a v každé chvíli. Vždy se najdou nemakačenkové, potížisti, násilníci....., a proto ideální společnost tak, jak si ji představují zastánci komunismu, nikdy nemůže fungovat. Nejvýraznější postavou je Fionn Whitehead, kterému zlo z tváře přímo čiší. Pokud někdo čekal klon Star Treku a mimozemšťany, musel být jistě zklamán. Nijak objevný příběh má nadčasové poselství, které je třeba připomínat, než zase bude někdo chtít budovat dokonalou společnost.  Za mě napínavé psychologické drama, které mě bavilo. (17.08.2021)

Za vizuálními efekty je česká stopa, takže hromada povědomě znějících jmen v titulcích bude pro našince ve finále nejzajímavější pasáží celého díla. Burger nechává v uzavřeném prostoru rozjet hormony mladistvých až do krajní meze, ale vše je celkem předvídatelné. Navíc vykulená Lily-Rose se moc nepotatila. (06.07.2022)