Šťastie

perverZní (14.06.2013)

Jediné, čo ma na tomto filme baví, sú tie komentáre ľudí, ktorí ho nepochopili a napríklad "přijímali lásku, štěstí a nevěru po francouzsku" alebo si myslia, že film hovorí o "hipisácky šťastnom rozdávaní lásky". Byť Agnes Varda, tak si v hrobe ešte pre istotu vystrelím mozek z hlavy, aby som náhodou ďalej nemusel byť svedkom tohto ignorantstva. Ale odhliadnuc od toho, že Le Bonheur môže byť akokoľvek dokonalým filmom v tom, jak chladno a s jakým odstupom predstavuje nosnú tému, mňa chladné filmy asi nemajú šancu zaujať. (02.05.2020)

Štěstí je ve své podstatě dost jednoduchým počinem - sledujeme obyčejný rodinný život. Nic víc. Pak nějaký techtle mechtle s cizí ženou, později milenkou. Myšlenka se mi líbila až v samotném záběru, kde máme několik po sobě jdoucích záběrů s hudebním vážným doprovodem a vidíme, jak se celé toto fungování vztahu má. Otázkou je, zda může muži fungovat manželství, ve kterém miluje svou ženu ale i milenku stejným dílem? Vyhodnocení: Hlavní myšlenka filmu by se asi dala shrnout od scény s posledním piknikem až po konec (jablečný sad ohraničený plotem) (13.11.2022)

Záměrně jednoduchý snímek "o muži, který vymění manželku za milenku." Příběh o pomíjivosti lásky je zároveň její demýtizací. Tak cynický přístup k tématu je k vidění zřídkakdy; o to více pak překvapí jestliže autorkou je žena. Hodně Intenzivní zážitek. (21.08.2007)

nádherně natočený film podkreslený skvélým mozartem. vše je krásné milé, má to zářivé barvy, postavy se mají dobře, všichni všechno zvládají a pak bum a... vlastně se nic neděje. ve mě film dlouho dozníval a mrazil mě. aneb žít tak jak velí cit nebo ne? (30.01.2011)

Velmi silný film. Není divu, že i dnes vzbuzuje rozporuplné reakce, ať už pro nedostatek morálky (absence trestu, nebo alespoň pocitu viny), nerealističnost, nebo třeba jen přemíru barev. Ale nepochybuji, že Varda věděla, co chce říct, a udělala to přesně takovým způsobem, jakým chtěla. Štěstí se zažere se pod kůži, z hlavy ho jen tak nepustíte, a přitom je tak dokonale jednoduché, že nepotřebuje komentář. (05.04.2023)

Myslím, že jsem ještě neviděl film, který by tak důsledně pracoval se záměrně přehnaným rodinným idylismem, ztvárněným po všech stránkách překrásným mixem (doslova i obrazně) bujně kvetoucího impresionismu a dobové reklamní estetiky kladoucí důraz na domácí štěstí ženy v rámci "tradiční" rodiny. Právě tato opojná krása umocněná Mozartovou hudbou je patrně důvodem, proč snímek leckdy bývá brán doslova a tím pádem všelijak nepochopen, ač jde ve skutečnosti o záměrný subverzivní kontrast k tragičnosti příběhu a bezohlednosti hlavního hrdiny (obzvlášť kouzelná byla jabloňově metaforická obhajoba nevěry) ve skvělém Drouotově podání, což je umocněno mrazivě provokativním závěrem. Perfektně zafungoval též veristický nápad s obsazením skutečné Drouotovy rodiny, neboť se plně podařilo přenést před kamerou autentické city, a i herecký ansámbl tvořící širší rodinu s ní skvěle splynul. (11.04.2023)

Štěstí je hmatatelně obsaženo v každé scéně v tomto snímku, navzdory tomu se nejedná o snímek šťastný. Vše se ve filmu vyhýbá jakékoli negativní emoci či depresivnímu nádechu, přesto divák cítí smutnou poezii za chováním jednotlivých postav i příběhem jako takovým. Z prostého důvodu, je to esence života, která je koncentrovaná do 79 minut přezíravosti, neúplnosti a určité zkratkovitosti. Jako lidé zapomínáme na nepříjemné situace, jako lidé vnímáme řadu věcí pouze povrchně a neprožíváme emoce skutečně do hloubky, neboť by nás v opačném případě spálily. Snímek je o hledání štěstí a o tom štěstí, které již po celou dobu máme. Navzdory tomu, co se interně v jedinci odehrává jde každý z nás stále vpřed. Za půl roku, rok jsme stejně schopni vytyčit pouze zásadní okamžiky, které se staly. Většinou prožitků, nepříjemných momentů či tíživých pocitů zapomínáme nebo vytěsňujeme. My nedostali možnost nahlédnout do upřímnosti a skutečnosti jednotlivých postav, dostali jsme pouze to, co jsme schopni získat od svých známých, vzdálených přátel a sousedů. Jen povrchní pohled na to, co je vidět zvenčí. Na souseda, o němž tušíme, že prožívá své osobní drama, které lze slyšet pouze tlumeně za tlustou zdí. Přesto jej můžeme spatřit s nákupem na ulici, jak zdraví a usmívá se na známé. Snímek popisuje příběh, který se stával, děje a stávat se bude a popisuje jej ze zcela nezaujatého pohledu. Film jsem si velmi užila, má krásnou atmosféru a lze nad ním přemýšlet nekonečně, stejně Vás přivede k tomu stejnému závěru. Ke štěstí. (23.07.2023)

Francouzské filmy často přinášejí něco úplně jiného....a to je tento případ - film, který lze vyložit asi třemi možnými způsoby, vyberte si.....krásný mladý pár, děti, léto, nevěra, obyčejný život, smrt, barvy, 60. léta...... (19.06.2018)