Miluj blížneho svojho

Pokľudné susedské vzťahy na Arlington Road môže narušiť len nedôvera. Film v prvej minúte navodzuje dojem, akoby šlo o horor a neskôr sa mení na príjemnú drámu s vynikajúcim trilerovým záverom. Záverom, ktorý napriek tomu, že je šokujúci a nečakaný, neprevracia film hore nohami, ale naopak potvrdzuje všetky dejové línie. Výborný herecký výkon starmana Jeffa Bridgesa a Tima Robbinsa, ktorému jeho rola nedáva veľa priestoru na vyniknutie vytvárajú skvelý psychotriler. Jeho záver nás núti zamyslieť sa nad tým, ako to v skutočnosti v svete teroru funguje. (03.01.2004)

Můj soused zabiják bez Bruce Willise a bez humoru. Stylem vyprávění srandovně zvážnělý a obsahem extrémně, extrémně paranoidní pokus jít v Hitchových šlépějích. Nejblíže má Arlington Road k filmům mistra napětí, když je do hry povolána Badalamentiho hudba. Nejistota, v níž jsme drženi do závěrečného odhalení, jak prachbídně umělý konstrukt formální pozlátko maskuje, nepolevuje hlavně zásluhou hereckých výkonů obou hlavních představitelů i Joan Cusack, paničky stepfordského typu, která zakrvácenému manželovi nebude klást otázky, ale ochotně poradí, jakým prostředkem skvrny smýt. Jeff Bridges narozdíl od Tima Robbinse zapomíná zachovávat chladnou hlavu a kdo na to nejvíc doplácí, jsou paradoxně jeho blízcí. Soukromí nesoukromí, je třeba chránit vlast. Uvažování, před kterým film varuje, nebo k němuž nabádá? Zeptejte se souseda. 60% Zajímavé komentáře: zputnik, gudaulin (08.08.2012)

Pomaly a isto sa pred Vami odkrýva sieť pochybností, špekulácií a domnienok. Komu a čomu uveríte? Je to fakt, alebo len pocit. Čoraz viac ste do toho vťahovaný a na koniec... No áno. Ten mnohokrát spomínaný koniec. Kto videl chápe, kto nevidel pochopí. Bridges a Robbins tu medzi sebou rozohrali hru mačky s myšou, ktorá stojí za pozretie. (14.10.2010)

Nebýt myšlenky v závěru, která to všechno (po odečtení patosu a dalšího dojemného balastu) pěkně shrnula, tak by mé hodnocení bylo ještě horší. Nepopírám, jedná se o velmi zajíimavý námět. Navíc: Mark Pellington plus jeho kameraman umí dělat pěkné obrázky. Zpracování Marka Pellingtona mi však přesto v globále ani za mák nesedlo. Herecké výkony mi přišly v tom nejlepším případě nevydařené - u málokterého filmu mě tolik znervózňovaly rádoby dojemné scény, chvilky na slzu... a teď sorry, ale nemůžu si pomoct: neustálé uvědomělé pomlaskávání, rozhazování rukama, patetické pofňukávání (nemám nic proti mužskému pláči), uvědomělé hádání se za správnou věc a vůbec všechny možné nonverbální projevy a "chytré" hlášky. Samotný příběh? Kromě výše zmiňovaného vcelku povedeného závěru mi celý příběh přišel průhledný jak moje obnošené spodky (ehm, píšu to na efekt - v reálu žádné nenosím). ;o) POZOR, ZAČÁTEK SPOILERU! Hlavní (záporné) postavy mi například už od samotného začátku filmu připadaly až příliš hodné, což nikdy nevěstí nic dobrého. KONEC SPOILERU! Ale ať jen nerýpu - na snímku musím moc pochválit hudbu, kterou má mimo jiné na svědomí Lynchův dvorní skladatel Angelo Badalamenti. Skvostné, majestání, hutné... Shrnuto a podtrženo: Dobrý námět, který mi však ani trochu nesedl. Škoda, možná by stačilo méně tlačit na pilu (pointě by to na výsledku neubralo), ubrat patosu či aspoň vysvětlit některým hercům, co to je přehrávání... (08.07.2005)

Vytříbený thriller graduje zejména z pozice scénáře a postupného odkrývání matic příběhu. Mark Perlinkton diváka neustále udržuje v pocitu, že mezi rutinním (zpočátku tak trochu "levným") vyprávěním cosi chystá a připravuje hezky vedle nenápadnou postavu, která zasáhne do děje... Jenže opak jest pravdou, ony důležité prvky, které se ke konci filmu scelí v obrovské překvapivé finále jsou před divákem mistrně maskovány a při sledování nekladou žádný důležitý význam, přitom však jejich důležitost při dokreslování charakterů divákovi dochází až při závěrečných titulkách. (24.09.2004)