Straw Dogs

"V TOMTO DOMĚ NESMÍ DOJÍT K ŽADNÉMU NÁSILÍ," říká postava Dustina Hoffmana své manželce, aniž by tušila, že k němu už došlo. Stejně tak otec pedofilem (nechtěně) zabité dívky touží po spravedlivé pomstě, aniž by tušil, že jeho lolitovská dcerunka pedofila zcela regulérně svedla. A takový je celý film. Nic není černobílé. Násilí exploduje a do té doby ustupující manžel se mění v odhodlaného obránce nijak idylického rodinného krbu, zatímco dosud bojovná manželka se hroutí. I když jsou mi jeho styl a témata v mnohém sympatická, celkově není Sam Peckinpah můj šálek kávy, konkrétně se u jeho filmů vždy mírně nudím. U STRAŠÁKů to ještě vynikne díky srovnání s od začátku fascinujícím konkurenčním Boormanovým VYSVOBOZENÍM. STRAŠÁCI jsou studení, syroví a špinaví a finále s obléháním domu brilantní. A už nikdo nenatočí facky tak drsně jako Sam. "JÁ NETREFÍM DOMů." - "TO NEVADÍ. JÁ TAKY NE." (18.12.2007)

Zo začiatku treba mať trošku trpezlivosti, než sa vo filme začne poriadne iskriť, no potom to celé tak vzbĺkne, že z toho vznikne jedna z najväčších thrillerových vatier. Charaktery osôb a ich rozmanitosť a súhra, to sa podarilo výsostne vystihnúť a skĺbiť do perfektného, jedného z najnapínavejších záverov. Takéto filmy ťažko niekedy zostárnu. Otázka násilia tu bude vždy, je to len uhol pohľadu, z ktorého sa zoberie. Dve roviny násilia (pudové a donútené), ktoré sa zbiehajú v tomto snímku sú dokonale vystihnuté a bohužiaľ aj uveriteľné. 95%. (09.12.2007)

SPOILER: Vysvobození, Hory mají oči, Strašáci... Klasické perly žánru hixploitation a všechny spojuje naprosto identické schéma. Příjezd do neznámých končin, daleko od civilizace, jejichž obyvatelé jsou nějakým způsobem degradovaní či primitivní. V první fázi jsme seznámeni s postavami a satmotným okolím. Nebezpečí je skryto a začíná se odhalovat velmi pomalu. Pudy dříve zdánlivě nevinných začnou vycházet na povrch nebo se odněkud vynoří netušené nebezpečí. Počáteční náznaky začínají pomalu dostávat znatelné obrysy a nebezpečí již začíná prosakovat na povrch. Hrdina začíná tušit, že je něco v nepořádku, ale díky své civilizovanosti se snaží strach zadusit. Poté zpravidla přijde první útok, znásilnění, se kterým ostatní nemohou nic dělat, nevědí o něm. A napětí postupně graduje až k nesnesitelným hodnotám. Následuje akt pomsty, při kterém se hrdinové postaví nebezpečí - civilizovanost jde stranou, následuje resocializace, hrdina se adaptuje podmínkám a v myšlení se spodobňuje s útočníky, které povětšinou brutálním útokem zabije. Scéna, ve kterém se postavy postaví nepřítelům je většinou nejdelší z filmu, jde v ní o hodně a celá je ponořena v intenzivním prožitku. Napětí se line ze všech stran a tvůrci nedávají divákovi možnost úniku. ___ Dustin Hoffman se ukazuje jako výtečný tahoun příběhu, jeho přerod je naprosto uvěřitelný, stejně tak jako většina situací, které tento snímek zobrazuje. Po letech sice není tak intenzivní, ale závěrečná scéna má stále 'drajv' a funguje na výbornou. (06.07.2007)

No jo, ten venkov. Příroda, svěží vzduch, odpočinete si, lidi mají k sobě blíž, mají se víc rádi, morálka, ta je zde méně zkažená a jak si dovedou vzájemně pomáhat, vyjít si vstříc a vzít spravedlnost do svých rukou, zvlášť, když už ti ňoumové, kteří by se o obyčejný lidi měli starat, se starají jen o "pravidla." Tak pojeďme! Prožijme něco jiného, vzrušujícího, neodolatelného! To bude trip!!! (07.01.2008)

Sedmdesátá léta v plné parádě a přesně tak, jak je máme ve filmovém průmyslu rádi. Komorní příběh o kruté psychické újmě a jejích následcích podávaný bez zbytečných klišé a se spalující intenzitou, která se neskrývá ani tak v závěrečné krvavé pasáži, jako spíše ve způsobu, jakým Peckinpah celý děj zprostředkovává. Odpudiví vesničané na každém kroku, dusivá atmosféra pronikající i mezi ústřední manželskou dvojici a konečně výborný střih a hudba, prostřednictvím kterých nechává Peckinpah diváka prožít příběh hlavních postav daleko intenzivněji než jen zrakem a sluchem. Také Hoffman jako velmi atypický filmový hrdina potvrdil své obrovské herecké nadání a velká část snímku patří právě jemu. Úplnou spokojenost mi paradoxně oddaluje právě závěrečná strhující zabíjená, která se mi přes veškerou preciznost zdála poněkud nevěrohodná, a také nejasný a podivný postoj hlavní ženské postavy (na čí straně vlastně nakonec stála?). Jinak ale po všech stránkách výborná podívaná, jejíž kvality pouze oscarová nominace za hudbu zdaleka nevystihuje. (08.06.2013)