Straw Dogs

Strašáci se od jiných filmů obviňujících násilí liší svou agresivitou, svou drzostí a útočností. Nestačí jim v náznacích říct, že násilí je špatné a že mu nikdo nedokáže bez odezvy vzdorovat věčně, oni jej ukazují a to způsobem, který i dnes zacloumá kdejakým otrlejším divákem. Pro Peckinpaha tolik charakteristické zpomalené záběry nejenom vylepšují vizuální dojem, ale hlavně podtrhují bestiálnost každého násilného aktu. Při prostřelení žaludku brokovnicí mě ještě nikdy tak nemrazilo v zátylku. Umístěním děje do Velké Británie se režisér vyhýbá jednostranné kritice americké společnosti. Tady jde hlavně o varování před tím, kam až může obrana vlastního teritoria zajít. Do bodu, kdy bude každý nějakým prohřeškem vinen. Cenou za snahu o „absolutní“ definici pojmu násilí a souvisejících složek, je jistá hyperbolizace některých situací, hraničící až s morbidním humorem. Filmu to ovšem svědčí a svědčí o tom paradoxy jako ten, že je celý závěrečný masakr rozpoután kvůli vrahovi a právě na jeho úroveň se v posledním záběru poslední větou „oficiálně“ degraduje také David. Na konci budete pravděpodobně otřeseni stejně jako hrdinové. Není to příjemný pocit. Sám jsem nedokázal noc po zhlédnutí Strašáků usnout. Dílem otřeseností z viděného, dílem intenzivním přemýšlením nad lidskou přirozeností a nemožností jejího zkrocení. 90% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, Dudek, Ajantis, JB2203, panja, TD (09.07.2007)

No jo, ten venkov. Příroda, svěží vzduch, odpočinete si, lidi mají k sobě blíž, mají se víc rádi, morálka, ta je zde méně zkažená a jak si dovedou vzájemně pomáhat, vyjít si vstříc a vzít spravedlnost do svých rukou, zvlášť, když už ti ňoumové, kteří by se o obyčejný lidi měli starat, se starají jen o "pravidla." Tak pojeďme! Prožijme něco jiného, vzrušujícího, neodolatelného! To bude trip!!! (07.01.2008)

Škoda pomalejšího začátku, jinak by to bylo za plný počet. Závěrečná půlhodinka je dokonale vygradovaná a svým deprimujícím účinkem velmi pozoruhodná. Straw Dogs jsou jedním z nejreprezentativnějších snímků typu vidlákov v akci a spolu s Vysvobozením posloužili jako základní kameny pro hororový subžánr hixploitation. Už jenom za to je musím mít rád. (03.09.2008)

Když jsem viděl Divokou bandu nebo Železný kříž, měl jsem Peckinpaha doslova za úchylnýho magora, který si v násilí a krvi libuje. Ale mýlil jsem se, protože tohle magor natočit nemohl. Zážitek z filmu je velmi nepěkný a velmi silný. Psychologicky velmi hodnověrná studie lidské osobnosti, za normálních okolností plné zábran, za nimiž to vře a pak, ve chvíli, kdy jde o krk, se ten shromažďovaný vztek dostane na povrch. Dustin Hoffman tu předvedl něco podobného jako o 20 let později Michael Douglas jako D-Fens ve Volném pádu (v obou filmech se taky objeví rozbité brýle hlavního hrdiny - možná symbol zábran, které padnou). Prvotní ňoumovství, vztek na vlastní slabost obrácený na manželku, postupně rostoucí vztek a závěrečná přeměna v obránce využívajícího všech prostředků k obraně vlastního domu a života, to všechno zahráno naprosto věrohodně a skvěle. V postavě Davida jsem na konci viděl zvíře (nemyšleno negativně) zahnané do kouta, z něhož je cesta jedině přes krev a pot. (17.06.2011)

Viděl jsem ten film někdy ve svých čtrnácti, tedy v roce 1982 (ne-li ještě o něco dříve), v pořadu Noční kino na polské TV. A byl jsem z něj hodně unešený. Kdybyste to viděli coby školáci v socialistickém Československu na počátku 80. let, byli byste unešeni (otřeseni, rozhozeni, zmateni - doplňte, co je libo) jistě také. Položil jsem si tehdy otázku: Viděl jsem snad v životě film, který by byl lepší (nebo chcete-li, intenzivnější)? A popravdě jsem si odpověděl, že ne. Dnes už je to asi nepřenosná zkušenost, i když myslím, že i v rámci dnešního subžánru home invasion, jde pořád o pěkný nářez. Sam Peckinpah jednoduše zase jednou přišel s pořádným šokem, a o pár let předstihl jiné odvážné šokery své doby (např. J. Boormana a jeho Deliverance, Friedkinova Exorcistu nebo T. Hoopera a Texaský masakr motorovou pilou). Přitom navázal na tak intenzivní pecky konce 60. let, jakými byla jeho vlastní Divoká banda, Pennovi Bonnie a Clyde nebo Hopperův Easy Rider. Všechny zmíněné filmy jsou klasiky, převratná díla, učebnice, které se neznámkují. A když, tak jedinou možnou známkou. (20.03.2018)