Prvý zradca

Proti Gudauliniho či Verbalovu - či jiných podobných -posouzení a hodnocní není třeba se vzpouzet, a to jak z hlediska Cosy Nostry obecně, tak Tomasse Buscetty zvlášť. Luxus a moc podmíněné zabíjením lidí a rauš (adrenalin) z neustálého ohrožení vlastního života není pro většinu lidí asi příliš lákavé. K tomu se dá přijít i jinými cestami. K mafii vedou přesto dvě zaručené cesty: "pocit vlastní míněcennosti" (mávnutím kouzelného proutku a z Nikoho je pan Někdo - často je tomu však třeba zasvěcení vraždou), takovému nutkání není příliš obtížné odolat, a "touha po pomstě", kterou mafie dokáže naplnit mnohem lépe a efektivněji než jakákoli jiná organizace. Vzpoměňme na příběh Ameriga Bonasery v úvodu Puzziho Kmotra. Odolat tomu je již mnohem těžší a v mnoha příppadech nemožné. Navíc omerta je základem každého partyzánského hnutí, kterou vždycky někdo poruší. Neznamená to, že byl méně partyzánem; jen to, že jím již není. A proto i soudit by se mělo za to, co se stalo, a ne za to, co se nestane. - Film pojednávající zřejmě složitý vztah Buscetty a prokurátora Falconeho by mohl být ještě zajímavější. (26.03.2022)

Jo, jo, při vyhánění zmrda hajzlem u včel svědí prostředky. Čili když zkurvený vypatlaný bezskrupulózní krimoš, několikanásobný vrah a únosce napráší kozí nozdru, protože ta se ho snaží típnout pro přílišnou hrabivost, nejenže beztrestně vyvázne a justiční systém mu zařídí dolče vitu někde na Floridě, ale navíc jej pak ve filmu vykreslí jako takového kůl zádumčivého a miloučkého medvídka, který vlastně skoro nic neprovedl, jen porušil omrdtu a hrdinně a správňácky napráskal své spolupachatele. Tenhle Pinocchio už je dost senil, sem tam si při psaní scénáře i režii zjevně nepamatoval, o čem byla předchozí scéna, první čtvrtinu točil na mobil, než si jen kvůli uzlu na cévce vzpomněl, že by asi měl používat kameru, a dialogy u procesu připomínaly amatérský divadelní kroužek v Ústavu pro léčbu mentálních retardací, přičemž leklý soudce vypadal, že by nebyl schopen odsoudit ani volné pobíhání vzteklých psů po Palermu. Prostě film, který díky atraktivitě tématu místy i odsejpá, ovšem natočený zmateným starcem, jenž ráno tak tak trefí na hajzl už jen výhradně proto, že má nutkavou potřebu vyjádřit se k mafii, a který zanechá v divákovi takový divný pocit, jako by ho někdo skoro tři hodiny ponižoval, ztrapňoval a urážel jeho ješitnost a vkus. Něco, jako když vám vaše o 20 let mladší milenka jednoho dne náhle oznámí, že vás opouští, protože byste klidně mohl být její fotr. Teda kdybyste měl větší péro. (09.02.2020)

Čekal jsem víc. Spousta postav, o kterých prakticky nic nevím, takže mi jsou ukradené. Soudní spor, který vypadá spíš jako show, kterou nikdo ze zúčastněných nebere vážně. Spousta křiku. A nejspíš jsem se nakonec měl dojímat, že titulnímu mafiánovi bývalí kolegové vyvraždili rodinu. Dlouhá rekonstrukce skutečného případu je nakonec mnohem méně zajímavá než většina fikce na dané téma. (24.02.2024)

V boji proti sicilské mafii znamenalo Buscettovo svědectví jednoznačně rozhodující zlom, to ovšem z tohoto vraha, gangstera a co hůř, nebetyčného pokrytce (který sám pokrytectví ostatním vyčítá) určitě nedělá žádný vzor morálky ani oběť - a přesto ho tento působivý snímek chvílemi právě tak vykresluje. Člověk může s ústředním hrdinou občas soucítit (třeba v krajně ponuré scéně, kde se dozvídá podrobnosti o bestiálním zavraždění svých synů), ale veškeré sympatie se vytrácejí v jedné z mála sekvencí, kdy Bellocchio Buscettu ukáže takového, jaký patrně skutečně byl - když musí čelit přesvědčivým argumentům obhájce při procesu s Andreottim. A to podivně zkreslující a morálně ambivalentní vyznění snímku vyvážit nedokáže. (12.10.2023)

Z tohto príbehu by sa dal spraviť veľmi dobrý seriál. Natlačiť život "prvého zradcu" Cosa Nostry do dve a pol hodiny bolo priveľa. Navyše keď sa podstatné udalosti (ako jeho predošlý život) vynechajú, a nepodstatné veci sú zbytočne naťahované. Na začiatku som nevedela, kto je kto, kto patrí do akej drbnutej rodiny, kto chce koho a prečo zabiť... A vlastne ani na konci. Keďže tam bolo asi sto postáv, tak sa to ani nedalo. Stupídne, až groteskné tliachanie v súdnej sieni - taký scenár by napísal aj žiak strednej školy. Neviem, či to mal scenárista zo záznamov, ale ak tak fungovalo v Taliansku súdnictvo, tak sa nečudujem, že si tam mafia urobila zo štátu ihrisko. Natočené to bolo dobre, však Rím je pekný, aj Brazília... Ale najviac ma štve, že film urobil z Buscetta obetného baránka, doslova baránka, lebo celý film vyzeral ako trpiteľ, pritom sám zabil ktovie koľko ľudí, a bol prvotriedny kurevník. Jasné, že je ťažké vybrať si (keď sa čírou náhodou ocitnete v Cosa Nostre) či niekoho zabiť, alebo zabijú vás a vašu rodinu, ale aj tak. Nik ho nenútil vstúpiť do zločineckej organizácie. Je pekné, že dostal do basy niekoľko stoviek členov, ale zradil nie z etických dôvodov či kvôli výčitkám svedomia, ale kvôli tomu, aby mohol byť so svojou rodinou, odprataný od všetkého v nejakej cool vile financovanej štátom. Čiže zo sebeckých dôvodov. Proste hajzel bonzujúci na iných hajzlov. (01.09.2021)