Vůně vanilky

Emotivní cukrářská záležitost, kde B.Munzarová představuje krásu ženskosti a J.Schmitzer protikladně drsnost mužství...kde "ušaté torpédo" Háma speakuje tak,že v dramatu pobaví ne-jednoho diváka...kde líbivá hudba Z.Matějů pohladí na duši-ne jednoho melancholika...kde závěr je bohužel tak předvídavě slabý, že niči do té chvíle kvalitní dílko...70% (07.05.2012)

Anna je frustrovaná ze svého manželství a okolí. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se její příběh neodehrával na konci války a kraj právě neosvobozovali američtí vojáci. A právě jeden z nich se do Anny zakouká a slibuje jí lepší život... Vůně vanilky je hezký film, jenom pro Českou televizi typicky bezkrevný a kupodivu i bez nějakých vypjatých emocí. P.S. Jiří Dvořák umí výborně anglicky, jenom se v tom cizím jazyce ztratila ta typická stopa ironie, kterou na jeho hlase miluju. (10.03.2011)

TV/// Obsazení 8/10 Děj 8/10 Hudba 7/10 Efekty 7/10/// +výborní herci, poutavý námět -přeci jen mohlo být více akční/// Hodně příjemné překvapení, které jsem si vlastně hodně vychutnával. Zahrnout angličtinu do českého snímku je věru brilantní nápad a já jsem si ho užíval. Sledoval jsem jak postavy konají a jak mluví. Vůbec filmů pojednávajících o konci druhé světové a příjezdu amíků (osvoboditelů) se moc netočí. Zpracování je sice na poměry válečného filmu průměrné, ale při střídmém pohledu, že se jedná jen o české drama je zpracování naopak nadmíru dobré. Zajímavý jsou i čestí herci v rolích amerických vojáků. Občas je to sice úsměvné, ale každá snaha se počítá./// Celkem 77%/// (09.02.2008)

Začátek jsem nechytla, takže nevím jestli mi něco neuteklo, i když silně pochybuji že něco tak důležitého, abych zvýšila hodnocení.Film mi přišel vcelku dobrý, úžasné herecké výkony, děj byl slabší celý v poklidu a v podstatě se vůbec nic nestalo Anna si prostě vyjela na "výlet" a nakonec se zase vrátila k manželovi :D) ..Hudba byla také pěkná...Zato angličtina mi přišla opravdu velice směšná...3* (01.05.2014)

Celkem průměrné drama s topornou Barborou Munzarovou, slušným Jiřím Dvořákem a vynikajícím Jirkou Schmitzerem. Je až s podivem, jak tento příjemný chlapík (měl jsem tu čest s ním mluvit) dokáže přesvědčivě zahrát ty svoje despoty, do kterých je poslední dobou často obsazován (dále třeba "Kráska v nesnázích"). Kdyby někdo u nás natáčel remake "Dospívání po americku", nebo něco na ten způsob ("Dospívání po česku" :-)), roli otčíma by nemohl hrát nikdo jiný, než Jirka. 60%. (25.05.2008)