Rad nešťastných príhod

Film sám o sobě se mi líbil velice. Problém je v do očí bijící nenávaznosti a roztrhanosti jednotlivých scén, což je evidentně způsobeno tím, že byly do jednoho filmu smrsknuty 3 knížky. Proto celý snímek prakticky sestává z permanentních změn lokací a pokud by divák nedával chvíli pozor, no to by měl asi brzy v ději pěkný zmatek. Ale po formální + herecké stránce jde vytknout pouze máloco. No uvidíme co bude dál, ale nějakému tomu pokračování bych se nebránil, protože takto temně ladění "dětský" film se opravdu jen tak nevídá. Tří hvězdičky jsou málo, ale na čtyři to není. Takže bych to viděl na 70%. (21.02.2005)

Znáte to, jak někdy máte den blbec? Budík se porouchá, takže zaspíte, při ranním spěchu si pak o postel ukopnete malíček, venku prší, těsně před nosem vám ujede autobus a pocáká vás, zafouká silnější vítr a rozbije vám deštník, a nakonec po příchodu do práce/školy a pohledu do zrcadla zjistíte, že i ten/ta neznámý/á kluk/holka v autobusu se na vás usmíval/a jenom proto, že se vám na bundu/sako vydělal holub. Sourozenci Baudelairovi by snad za takový den byli i rádi. Jejich příběh začíná v den, kdy se na procházce po pláži z mlhy vynoří otylý bankéř Poe, aby jim sdělil, že oba jejich rodiče zahynuli při záhadném požáru rodinného sídla. Ze sourozenců Baudelairových jsou rázem sirotci Baudelairovi, a to je jen zlý začátek celé řady nešťastných příhod. Ta opravdová polízanice začíná teprve ve chvíli, kdy jsou svěřeni do péče vyžilého herce s obočím jak Brežněv, zlotřilého hraběte Olafa (Jim Carrey). Ten ve své snaze získat jejich pohádkové dědictví připraví sirotkům nejedno příkoří. To by ale bylo, aby si s nimi neporadili. Vždyť čtrnáctiletá Violet je nejnadanější vynálezkyní svojí generace, dvanáctiletý Klaus má načteno víc knížek, než mnozí přečtou za celý svůj život, a batole Sunny svými ostrými zoubky směle přehlodá třeba i ocelové lano, když je to zrovna potřeba. Nešťastné příhody Lemonyho Snicketa se objevily v příhodně nešťastnou dobu, kdy každá dětská fantasy byla smetena ze stolu jako laciná napodobenina Harryho Pottera, a je to zatracená škoda, protože zrovna v tomhle případě to je příslovečné srovnávání hrušek s jablky. Příběh Baudelairových se odehrává v učiněných steampunkových orgiích s nádhernou výpravou, už tak vynikající absurdní humor a hlášky knížky film šperkuje božským hereckým výkonem Jima Carreyho i dětských představitelů (především Emily Browning) a nevídaně hvězdným obsazením minirolí (mihne se Sue Sylvester, Stiflerova máma či Rainman), zatímco příběhově umně kombinuje děj prvních tří knížek s pár odkazy dílů dalších. Začalo to sice nenápadně, snad na čtyřech hvězdách, s každým dalším promítáním ale bylo jasnější, že tohle je srdcovka jako dělo. Fingers crossed pro sequel, už je nejvyšší čas... (18.12.2013)

Nádherná výprava, ponurá atmosféra, povedený plakát, sympatická Emily...To, co je na tomhle filmu pěkné je ale bohužel jen ten "obal". Co se týče příběhu, hned na začátku zaujal a měl slušně našlápnuto na plný počet. Postupně jsem se však přejedla tím opakováním toho samého dokola (děti přijedou k novému poručníkovi, vše se zdá ideální než se opět ukáže hrabě Olaf) a trapných póz Jima Carreyho, kterého uznávám spíše jako herce vážných (no, vážnějších) rolí. Děti jsou tak neskonale dobré, chytré a vynalézavé, že už to v polovině filmu přestane být roztomilé. Škoda, škoda, škoda. (02.11.2012)

Skvělý, Jim Carrey je tady vážně výtečný. Ksindl, jakým je tenhle jeho hrabě Olaf, se vážně jen tak nevidí. Tedy nevidí se především dnes - v (nejen) crazy komediích šedesátých, sedmdesátých i osmdesátých let bychom přece jenom pár jemu podobných "dobráků" určitě našli. Pochvala patří ale i Bradu Silberlingovi, protože film senzačně ubíhá, nenudí a i perfektně vypadá, kouzelní byli také představitelé všech tří dětí, nezklamala ani Meryl Strep.... No a štěk Dustina Hoffmana, to už byl takový bonbónek. Čtyři a kousek, smál jsem se od začátku do konce. (25.12.2010)

Místy skutečně šťavnaté nápady nabízí režisér Brad Silberling společně s neselhávajícím Jimem Carreym v roli hamižného a cílevědomého strýčka Olafa. Hned od prvních minut je zřejmé, že se v téhle pohádkové fantasy bude hrát na podstatně černohumornější notu. Bez křečovitých scén využívá klasických propriet pohádkového žánru a s chutí je převrací, s láskou si z nich utahuje nebo je dovádí do relativně nezvyklých point. Tvůrci nám tak vmetou několik vrchovatě úsměvných momentů, škoda jen, že s přibývajícími minutami tempo i děj ztrácí na působivosti. Na závěr se nezapomene ani na naivní dětské představy a rázem tu máme nadprůměrnou 70%ní rodinnou podívanou, okořeněnou neokoukanými dětskými tvářemi a hereckými veterány, kteří snad ani nedokáží zklamat. Lemony Snicket je prostě JINÝ!! (04.07.2008)