Rad nešťastných príhod

zábavná burtonovsky podivná jednohubka s docela krutými dějovými zvraty a na příběh s dětmi s omezením PG docela temnými motivy. Samozřejmě docela umně zabalenými a zamaskovanými. Svět a celý děj je opravdu zajímavě rozvíjený, no zdálo se mi to jakési příliš přecpané a pořádně neuzavírané + po nějaké době se neustále opakovaná příběhová smyčka začne trochu zamotávat a taky ztratí to prvotní kouzlo bizardnosti. Naštěstí je tu excelentní Jim Carrey, který se zhostil role hraběte herce Olafa skvěle a zase okouzluje svou výstředností a hnusností/slizkostí. A pak je tu vlastně i celé další obsazení, které snad nemohlo být ani více sympatické, od hlavního dětského tria (Emily) přes kupu hvězdně vybraných vedlejšáků, podle mně si ze sebe dělajících pořádnou srandu. No celkově tomu stále chybí nějaký větší náboj, ale kvůli té rozkošné temné atmosféře a pár úžasně zábavných scén dám 4 (12.02.2011)

UPDATE 2021: Trošku to ten drajv po první "nehodě" ztratí ... --- Jeden z nejlepších dětských filmů jaké jsem kdy viděl. Jim Carrey neustále zábavně přehrává a užívá si roli strýčka Olafa. Skvěle vybraní byli i představitelé nebohých dětí Baudelairovic. Naprosto úchvatná je i vizuální stránka filmu. Za tak krásně roztomile depresivní kulisy by se nemusel stydět ani Tim Burton. (03.07.2006)

Z hlediska dětského diváka jde o zcela netradiční počin, neboť filmy o dětech stíhaných ranami "osudu" (zde velmi dobře zastoupeného Jimem Carreyem v roli Olafa) se zase tak často nevidí. Vlastně si nejsem jist, zda to není vůbec první takový film. Pokud se na to ale podívám jako dospělák, jsem poněkud zklamán. I přes onu proklamovanou (a taky skutečně přítomnou) "burtonovskou" vizuální stránku tomu filmu něco chybí. Podle mě uvízl snímek přesně na pomezí, kdy se dětem (asi) ještě nelíbí a dospělým (asi) už nelíbí. Má hlavní výtka směřuje k samotnému ději - na to, co se o filmu psalo, se v něm poměrně málo stane. Ne že bych snad chtěl dětem ubližovat v jednom kuse, jen mi to přišlo pouze jako slabý odvárek (ale dětské diváky to vylekat mohlo, uznávám). No nic, na závěr už jen tolik, že hlavní dětská herečka měla v obličeji takový dospělý výraz a že z ní jednou asi bude pěkná kočka, ale to už se samotným filmem nemá tak moc společného... (01.09.2005)

Podobně jako novější filmová adaptace Stopařova průvodce po galaxii i Řada nešťastných příhod trpí dosti podobným problémem, který je poměrně silná provázanost s knihou. Ať už Lemony Snicket napsal co chtěl a jak chtěl, je jisté že toto „oživnutí písmenek“ si užijí spíše čtenáři, kteří se asi mnohem lépe vyznají v charakterech jednotlivých hrdinů a hlavně v ději, který snad jako by byl dosti necitlivě sestříhán se odvíjí sice rychlým tempem, ale při jeho vnímání jsem občas musel díky vlastní fantazii překlenou poměrně dost „děr“. Rozhodně však nejde zatratit celková audiovizuální forma, v níž se vyřádili hlavně výtvarníci, kteří se dle poněkud dekadentně odvíjeného režisérova taktu (a pravděpodobně i knižního, když se hlavní hrdinové jmenují Baudelairovy) vyřádili hlavně na viktoriánských budovách a hned za nimi zase trikaři, kteří připravili velmi opulentní scénografii, která jako by z oka vypadla Adamsově rodině – na postu výkonného producenta najdeme Barryho Sonnenfelda, takže každý si dá dvě a dvě dohromady. A už vůbec nejsou k zatracení samotní herci, ať už trojice malých Baudelairovců, hlavně malá Sunny je dokonalá, a samozřejmě Jim Carrey, který si opět dokázal svým mimicko - pohybovým uměním získat diváka na svou stranu. Inu, Řada nešťastných příhod je sice hezké pokoukání, ale absence logicky odvíjeného děje jí vysloveně škodí. (17.08.2005)

Počínaje nechutně roztomilou pohádkou o nejmenším elfovi a následným ujištěním, že nic podobného nás během nastávajících dvou hodin nečeká, jde o sympaticky „jiný“ rodinný film. Inspirovaný prvními třemi ze třinácti dílů rozverně morbidních knižních příhod sourozenců Baudelairových (jiná postava nese příjmení Poe) a netradičně mající závěr knihy první. O knižních předlohách autora vystupujícího pod pseudonymem Lemony Snicket si můžete myslet leccos. Samotnému mi trvalo několik knih (čtou se na jeden zátah), než jsem záměrnému opakování stále stejných schémat přišel na chuť. Pro černý humor, mnohovrstevnatost příběhu a nečekané odkazy k jiným (uměleckým) dílům se až chce radostí vykřiknout nad protřelostí těchto dětských knih, jež si paradoxně více vychutnají dospělí. O filmu platí totéž. Nebýt pár grimas Jima Carreyho, který je po letech opět v ďábelsky dobré formě, marně přemýšlím, co by diváky mladší dvanácti, spíše patnácti let pobavilo. Brad Silberling dokázal přesným castingem a ponurou vizuální stylizací zachytit Snicketův specifický, zdánlivě nepřenosný cynismus. Tři ústřední hrdinové již během expozice přijdou o oba rodiče, aby záhy skončili ve slizkých pazourech „třetího bratrance ze čtvrtého kolena“, který jim v pozměněných podobách usiluje o životy až do (ne)uspokojivého konce. Leč - ani množství Carreyho mimoňských hlášek a vtípků pro znalé nedokáže zabránit zmíněnému sklouznutí ke schématičnosti. Nebýt plejády slavných herců (mj. v titulcích neuváděný Dustin Hoffman), hravé morbidity při vymýšlení rozličných zákeřností a zapojení vypravěče, tedy samotného autora (s hlasem Judea Lawa), film by malinko nudil. Nevím, jak to vypadá s pokračováním, zda-li tento ambiciózní projekt naplnil očekávání, přesněji pokladničky producentů, ale přinejmenším kvůli možnosti opět pohledět na Emily Browning, lehce připomínající mladou Scarlett Johansson, bych jím nepohrdnul. Apendix: Dlouhé, přesto až do konce fascinující závěrečné titulky doporučuji zhlédnout už pro to množství známých jmen herců i ostatních členů štábu. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, k212, Vitason, T2, Fr , PALINO, El Loco (25.06.2008)