Železný kríž

,,Co budeme dělat, když tuhle válku prohrajeme? Budeme se připravovat na další..." Ryzí svět mužů (a Peckinpah záměrně graduje ten primitivní patos) ve frontovém území nikoho coby odstrašující mene tekel... to je Železný kříž - strhující válečný, ale slušelo by se spíše napsat protiválečný film a patrně spolu se Jdi a dívej se nejlepší film o 2. světové válce, který jsem kdy zhlédl. Sam Peckinpah, který jakožto zdatný tvůrce westernů i tohle válečné drama vystavěl na základě westernové kauzality (a zcela jistě ne náhodou do jedné z hlavních rolí obsadil Jamese Coburna), se oprostil od zažité paušalizace při zobrazování německých vojáků a striktně ukazuje, že dobří a zlí byli na obou stranách fronty. Elitní SS a nacisty obecně ponechává stranou svého vypravěčského zájmu a soustředí se na vojáky Wehrmachtu, kteří nesdílejí ideologická východiska propagandy Třetí říše, jsou to spíše obyčejní lidé, které semlela mašinérie válečného běsnění. Takový je i četař Steiner (nechápu, proč má zde v oficiálním obsahu americkou hodnost seržanta), nositel železného kříže, vyznamenání za hrdinství, který přesto není hrdinou - uvnitř své hlavy... Modelový střet s příslušníkem pruské aristokratické elity, člověkem zbabělým, ale všehoschopným, dělá z tohoto filmu skutečně symbolické nadčasové podobenství (umocněné závěrečnými titulky s fotografiemi hrůz napříč různými válečnými konflikty)... Sam Peckinpah, jak je pro něj příznačné, vnímá svět značně negativisticky a jeho existenciální úzkost je mistrně zhmotněna i v tomto filmu. Jedinou výtkou je pro mne poznání, že Peckinpah v samém závěru porušil zákony westernové kauzality a film zakončil spíše symbolicky. Pomsta by spíše slušela jeho silně naturalistickému a pesimistickému vidění světa... (14.07.2008)

Na úvod musím pochváliť dobovú atmosféru, arzenál s ktorým sa tento film vytiahol (T-34 len tak nevidieť v každom druhom vojnovom filme) a taktiež Seržanta Steinera v podaní Jamesa Coburna, na ktorom celý film stojí. Bavil ma tento film aj s toho dôvodu, že bol s pohľadu nemeckej strany. No na druhú stranu keby to bolo o niečo kratšie filmu by to neublížilo, pretože občas Cross of Iron stráca tempo a to hlavne v závere. No najviac čo mi tu prekážalo bol strih filmu, ktorý mi prišiel strašne mätúci. Inak celkom spokojnosť. 80% - 4* (20.06.2016)

Už jsem viděl i lepší válečné filmy. Jedna slušnější akce na začátku a pak až do Stranskyho podrazu ticho po pěšině (i v zákopech), což pro válečný film není nejlepší vizitka. Při postupu skrz obsazené (resp. znovudobité) území se sice něco děje, ale umím si představit líp vypointovaný konec. Je to přesně mezi třemi a čtyřmi, ale za ty blbosti ala při bombardování řešíme podpis kvůli vyznamenání kapitána, při ústupu zase nemá německý colonel na práci nic lepšího než filosofovat. A rozkazy asi udílí papoušek... (24.07.2008)

Kde se vzal ten Steiner? Jak tam může být? Vím, je to možná divná otázka, ale... Steiner očividně nenávidí válku a důstojníky. Nenávidí je tak moc, že je vysoce nepravděpodobné, aby byl vojákem z povolání z éry předmnichovské. Zdá se jisté, že je donuceným odvedencem. Tahle osoba se v boji, který nenávidí, osvědčí takovým způsobem, že je v miliónové armádě považována za málem nenahraditelnou. Může se ovšem osvědčit, když se vzpírá rozkazům? Mimochodem, lidé, kteří odmítali boj opravdu ze zásady, končili v koncentrácích. Byli to především Jehovisti. +++++ Steiner nicméně nějak získá uznání a nadřízení mu odpustí nevymáchanou hubu. Podřízení ho milují, protože jim zachraňuje kejhák, vlastně i některým nadřízeným. Tau důvěrou neotřese ani to, že jim nedopřeje trochu násilné soulože či odsuzuje své svěřence k roztrhání tlupou sovětských soudružek. Dokáži Steinera přijmout jen jako postavu, která chce, aby se bojovalo podle jeho pravidel, nikoliv jako pacifistu. Ale zároveň jako postavu, která se nejspíše nemohla dostat do své situace. Snad je to hnidopišské, ale velká díla by tímto trpět neměla. +++++ Pokud jde o Peckinpahovu režisérskou práci, mohou se mi líbit jeho sekvence rychlých střihů v halucinačních stavech Steinera. Přijal jsem jeho drsnou ironii, s jakou pojal scénu hostiny v lazaretu. Již mě ale netěší jeho zpomalovačkový trademark, jenž si tak užívá především když skrze někoho létají kulky či jej vynáší do vzduchu exploze. Spíše než pietností a napínáním to zavání hledáním krásy v zabíjení a mutilaci. Při zabití Triebiga je tato krása konečně nalezena. Dialogy se plní ne zrovna přirozeně filozofováním o životě, válce, míru a politické situaci. +++++ Nakonec se zdá, že film není protiválečným poselstvím, nýbrž oslavou chlapáctví a výsměchem strachu. Proto může Steiner směle pohodit (nejspíše) nabitou bouchačku směrem k sovětskému klukovi a být nepotrestán, ač ohrozil nejen sebe, ale i své "Kameraden". Proto se Steiner může smát svému soupeři, když nedokáže nabít. Pravý chlapák nepotřebuje odznáček, který bude říkat, že je chlapák, posera ho potřebuje. Při sledování takových filmů si cvhílemi říkám: "Ať žije strach," protože spíše on, než odvaha nám brání, abychom se nepobili. Dobře, tak jen "vhodně dávkovaný strach". Jen málo slávy přejme síle užité v konfrontaci dvou mužů. Když o tom tak přemýšlím, bojím se, že v dalších Peckinpahových filmech uvidím ženy jako trofej pro sílu... Ale to už sem nepatří... Ta třetí hvězdička patří Coburnově charismatu - Peckinpah si jej vybral opravdu dobře. (14.09.2014)

Honba za kusem železa, které mnozí staví nad morální hodnoty i lidský život. Peckinpah silný v dramatických scénách, ale překvapivě chaotický a nepřesvědčivý v těch bojových. Holt východní fronta není Divoký západ. Nejen vizáž psychopatického vraha dělá z Davida Warnera velmi zajímavého herce a zde mu zdatně sekunduje prošedivělý kovboj Coburn jako božský sadismus postrádající četař Steiner. V závěrečných titulcích tvrdá pravda od Bertolta Brechta: „Don´t rejoice in his defeat, you men. For though the world stood up and stopped the bastard, the bitch that bore him is in heat again.“ (09.01.2009)