Železný kríž

,,Co budeme dělat, když tuhle válku prohrajeme? Budeme se připravovat na další..." Ryzí svět mužů (a Peckinpah záměrně graduje ten primitivní patos) ve frontovém území nikoho coby odstrašující mene tekel... to je Železný kříž - strhující válečný, ale slušelo by se spíše napsat protiválečný film a patrně spolu se Jdi a dívej se nejlepší film o 2. světové válce, který jsem kdy zhlédl. Sam Peckinpah, který jakožto zdatný tvůrce westernů i tohle válečné drama vystavěl na základě westernové kauzality (a zcela jistě ne náhodou do jedné z hlavních rolí obsadil Jamese Coburna), se oprostil od zažité paušalizace při zobrazování německých vojáků a striktně ukazuje, že dobří a zlí byli na obou stranách fronty. Elitní SS a nacisty obecně ponechává stranou svého vypravěčského zájmu a soustředí se na vojáky Wehrmachtu, kteří nesdílejí ideologická východiska propagandy Třetí říše, jsou to spíše obyčejní lidé, které semlela mašinérie válečného běsnění. Takový je i četař Steiner (nechápu, proč má zde v oficiálním obsahu americkou hodnost seržanta), nositel železného kříže, vyznamenání za hrdinství, který přesto není hrdinou - uvnitř své hlavy... Modelový střet s příslušníkem pruské aristokratické elity, člověkem zbabělým, ale všehoschopným, dělá z tohoto filmu skutečně symbolické nadčasové podobenství (umocněné závěrečnými titulky s fotografiemi hrůz napříč různými válečnými konflikty)... Sam Peckinpah, jak je pro něj příznačné, vnímá svět značně negativisticky a jeho existenciální úzkost je mistrně zhmotněna i v tomto filmu. Jedinou výtkou je pro mne poznání, že Peckinpah v samém závěru porušil zákony westernové kauzality a film zakončil spíše symbolicky. Pomsta by spíše slušela jeho silně naturalistickému a pesimistickému vidění světa... (14.07.2008)

Tento film som si uložil do hlavy ako "americký guláš". Americký preto, že americký pohľad na vojnové udalosti na východnom fronte je poriadne vzdialený nielen od európskeho pohľadu, ale aj od skutočnosti. Trochu som trpel pri tých deklamáciách, chlapáckych gestách, okázalosti a pátose. Ale pri akčných scénach som sa zasa rýchlo zotavil. A za guláš ho považujem pre zmiešanie najrôznejších motívov, takže konzument na výsledku ťažko odhadne, čo bolo pôvodným zámerom kuchára Peckinpaha. Aj keď tým výsledkom je pozerateľný, ľahko nadpriemerný film. (25.06.2010)

"Železný kříž" jsem poprvé viděla jako děcko - byla jsem morbidní děvčátko, film se mi líbil a ještě víc se mi líbil "ten vrhač nožů ze Sedmi statečných";-). Po dlouhých letech už zážitek nebyl tak intenzivní - chvílemi trochu nuda, lehce matoucí střih, některé válečné záběry nechtěně pobavily, ale syrovost zůstala, myšlenka se prohloubila (coby mládě jsem protiválečné poselství tolik nevnímala, hlavně že se střílelo:-)) a vyžilý ksicht Jamese Coburna mi stále dokáže zacloumat hormonama. Na svou dobu slušný kousek, i dnes ještě má co říct. 75% (11.05.2010)

Už trošku starší válečné drama, ale celkem mě zaujalo. Ale víceméně to bude hlavně tím, že se většinou na válečná dramata nedívám, čili jednou za čas podobný film neuškodí. Zároveň ale nemůžu říci, že bych si chtěl někdy v budoucnu pustit tenhle film znovu. Hm, ušel, říkám si, ale mohl jsem vidět spoustu pro mě zajímavějších věcí, a když se budu chtít na něco koukat znovu, tak určitě pro takové chvilky se dokážu vybrat zajímavější kousky. (21.02.2008)

Železný kříž se snaží podchytit témata války, cti, věrnosti a lidství v celé jejich šíři. Pravda, čtyřchodový pokrm zůstává nedojeden, lecjaké sousto je pouze přežvýkáno a pak plivnuto zpět na talíř, ale nevím o mnoha jiných filmech, které se se zmíněným kvartetem těžkých tučných metafor kdy popasovaly lépe. Jen bych příště poprosil střídmost v rámci režisérského experimentování s oblohou, protože to mě občas vytrhovalo z filmu. (06.09.2016)