Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

Nejvíce autobiografický film Sama Peckinpaha je zároveň nejbizarnějším z jeho čtrnácti snímků, což ovšem u géniů propadnuvších alkoholu nebývá nic neobvyklého. Ryze westernový příběh o muži najatém bohatým Mexičanem k úkonu pečlivě popsanému v názvu filmu se však neodehrává na úsvitu dvacátého století, nýbrž v jeho znepokojivě obskurním období let sedmdesátých, plném nemotivovaného násilí a otázek bez odpovědí. Benny, barman a pianista v jednom z mnoha mexických barů tam na konečné, ucítí šanci vysmeknout se ubíjející rutině neustále odrhovaného songu Guantanamera pro potěchu illinoiských turistů poté, co je mu nabídnuto deset tisíc dolarů za hlavu Ala Garcii, šviháka, který přivedl do jiného stavu dceru mexického latifundisty. Byť je Bennyho delirická odysea ve společnosti Mexičanky Elity a později i zmíněného torza skrz naskrz prosáklá krví a tequilou, nepostrádá ani jasnozřivé okamžiky ryzí romantiky či úlevnou ironii v tzv. kultovních hláškách. Oproti na hony vzdálené, precizně zkomponované Divoké bandě představuje Alfredo Garcia intenzivní kinematografickou zprávu o stavu duše a těla Sama Peckinpaha, muže ze západu a milovníka starých časů, snažícího se rozkoukat v nové době. Alfreda Garciu jsem natočil přesně tak, jak jsem chtěl. Dobrý, nebo špatný, ať se vám líbí, nebo ne, je to můj film. (MFF Karlovy Vary)