Balada o Cable Hogueovi

7/10 - Nostalgicky western o stesku po opravdickem divokem zpadu, kdy bylo vsechno "jednodussi". Vyborne combo smudla Robards a padre Warner pobizeji (aspon ze zacatku) tempo tohoto filmu do vysokych obratek, dabuzel cca v puli tomu dochazi stava a dostavuje se premira melancholie, ktera z meho poledu srazi uroven celeho snimku o nekolik bodu z kategorie bezchybny film. Moc se nestrili - podobne jako v RioBravo, ale o to vic se keca a to je dobre! (25.07.2006)

No ten Peckinpah se snad zbláznil :-) Natočit takhle ulítlej western.... Pocity se střídají - tohle myslí vážně, tohle je legrace, a pořád dokola. Líbila se mi hodně experimentální kamera, ještě víc experimentální střih a konečně i použití triků, ve westernovém žánru nepříliš to častý jev.____ Vskutku originální způsob mytí nádobí, vymyslel pan Hogue.___A reverend Joshua byl prasák k pohledání :-))___ Did it ever occur to you, Cable... ...how wise and bountiful God was... ...to put breasts on a woman? (25.09.2008)

Komediální eskapády jednoho starého morouse, kterému se na sklonku jeho produktivního věku poštěstilo a narazil v poušti na zlatý vodní důl, se postupem času transformují v až divadelně sevřenou podívanou o podnikání, osudové lásce založené na fyzickém základu a nástupu technického věku i do těch nejodlehlejších koutů amerického západu. Bohužel samotnému příběhu dochází dech stejně jako nepřipravenému běžci na první osmistovce a do cílové pásky doklopýtáváme jen s těmi největšími obtížemi. Vysoce nastavená laťka mizí po první třetině v propadlišti dějin stejně jako tento nostalgický western, ve kterém se překvapivě skoro vůbec nestřílí, ale spíše se slzou v oku vzpomíná. (14.11.2005)

Sam Peckinpah ani nie tak komediálny, ako skôr nostalgický. A omnoho menej násilný, ako sme u neho zvyknutí. Vlastne si tentokrát vystačil úplne bez násilia a je to príjemná zmena. Zmena divokého západu, respektíve jeho transformácia z dostavníkov cez železnicu až po automobilizmus. Ale odlišne, ako v Divokej parte. Na divokom západe neboli dobrí ľudia ("žiadnych som si v meste nevšimol"), tých zlých sa našlo požehnane, ale väčšina bola asi ako Cable Hogue, ani dobrý, ani zlý, skôr nenápadný, smrdiaci a zarastený. A navyše veľký sympaťák. V rámci Peckinpahovej filmografie trochu podobné Patovi a Kidovi, ale tí sú tiež skôr bližší jeho legendárnym krvákom. Pri sledovaní filmu som si spomenul, že som ho už kedysi veľmi dávno videl v televízii. (01.03.2014)

Peckinpah se již v úvodní scéně rozloučí s násilím utrženým ze řetězu (zpomalený záběr rozstřeleného ještěra), které tolik charakterizovalo anti-westernovou Divokou bandu. Symbolicky tím nechává staré časy za zády a jasně předznamenává, že baladické vyprávění o Cable Hogueovi nebude westernem šponovaného napětí, přestřelek, honiček s dostavníky nebo podobných žánrových trademarků, ale zkrátka a dobře jen příběhem o životním bilancování a šťastném nalezení "obrozující" vody (symbolu vodního zřídla je ostatně podřízena výstavba celého filmu), kterou lze chápat jako naději, resp. novou chuť do života. V neposlední řadě je také šikovným zamyšlením nad soumrakem primitivizmu Divokého západu a jeho "zkrocení" rozpínavou technickou civilizací (zde zastoupenou nástupem automobilismu). Nostalgické, poetické, břitce a trefně humorné (dojde i na grotesku), pravdivé, lidské a nevyhnutelně ústící (nezapomínejme, že jde o baladu) v hořkosladké, nikoli však bezútěšné usmíření. Děkuji programovému oddělení TV Prima, že si vzpomnělo. (28.01.2009)