Čas sluhů

Hodně zajímavý pozdně socialistický kousek. Chýlková v životní roli ženy, která nedokáže doopravdy milovat a svým okolím jen krutě a bezohledně manipuluje. Výborný Roden v roli jejího partnera. Protože jsem v končícím socialismu vyrostl, tak ve filmu oceňuju trefnou kritiku některých jeho rysů, jako byla povrchnost a všudypřítomné pokrytectví. Škoda, že Irena Pavlásková už tenhle svůj debut nikdy nepřekonala, totéž se týká hudby Jana Chlumeckého (kapela ZOO). ....už jí podléééééééééháš, ztratil jsi všechno cos měl, a teď máááááš mundůůůůůůr z pruhůůůůůůůů...... když se vysvlééékáááááš, svůdná jak půlnoční had....... :o)))))) (16.10.2007)

Studie pokřivené lidské osobnosti, které nahrává nejenom doba ve které žije, ale i zbabělost a slabošství jejího partnera. Herecký koncert Ivany Chýlkové a zřejmě její životní role, a pro mě už tehdy jasný signál, že takhle si partnerství opravdu nepředstavuju. Ještě vzpomenu nezapomenutelnou píseň. A škoda, že Irena Pavlásková to pak už bere jenom šusem dolů. (29.04.2014)

----- "Můžete si jít stěžovat třeba ... ústřednímu topení." ----- Nedokonalý film o dokonalé pijavici. Je hodně znát, že vznikl v době všeobecného uvolnění, za euforie z vědomí, že je možné natočit silně "konstruktivně kritický" film - a že to projde. Leč tvůrci ho ve svatém nadšení obdařili poněkud neuspořádaným, nevyrovnaným obsahem, ne nepodobným televizní estrádě, která chce pobavit za každou cenu. Zub času na něm tedy mohl hodovat bez jakýchkoli zábran a ohlodal ho tak z padesáti procent. A v tomhle případě nemám nejmenší chuť přihazovat třetí *. (14.06.2009)

Od kinopremiéry jsem film viděl až nyní. Překvapilo mě, jak nadčasový je, jak se Danám okolo nás stále daří. Samozřejmě film těsně před revolucí vnímal člověk především politicky. Ač v roce 1989 docházelo k jistému uvolňování (v klubech se objevovaly některé trezorové filmy, do knihoven se pomalu vraceli zakázaní autoři a undergroundové kapely vystupovaly stále častěji veřejně), je dobré připomenout, že lednový Palachův týden byl ukázkou nesmírné brutality policejních a represivních složek, že byl vydán obuškový zákon a že se objevil manifest Několik vět. Běžný občan rozhodně neměl pocit, že v listopadu všechno praskne. Pavlásková tedy natáčela snímek v době, kdy nic nebylo jisté. Proslovy směrem k divákovi, že si všechno necháme líbit, že žijeme jiné životy, než bychom chtěli, že se pořád bojíme.... jak aktuální vstříc současné politické scéně. Dnes bych jen dodal, jak mnohým je vše jedno, ale nadávat nepřestanou. A Polívka poslouchající štvavou rozhlasovou stanici či zakázaná píseň Přejdi Jordán pozdější normalizační pěvkyně Vondráčkové, nu, to jistou odvahu chtělo. Samozřejmě dnes lze vnímat zejména jako one woman show I. Chýlkové. Hodnocení ponechávám, i když je to dnes pro mne spíše za 4*. Tenhle zlý film si už asi nikdy nepustím, zlaté horory. ,,Kreténe, kreténe." (04.07.2018)

O neprůbojné puťce která se stala chladnou mrchou. Trochu se divím že tohle prošlo přes tehdejší cenzuru, protože postavy nedělají hezkou vizitku ideálu socialistického člověka, a v ději se hromadí závadné společenské jevy. Ve své době to mohlo vzbudit poprask, jenže dnes je většina kouzla pryč. Z tehdy jistě působivé sžíravé kritiky odolala času jen vynikající Ivana Chýlková a perfení hudba. Zbytek nezestárl zrovna se ctí. (30.08.2022)