Réžia:
Ladislav SmoljakHudba:
Jaroslav UhlířHrajú:
Ladislav Smoljak, Petr Reidinger, Jan Kašpar, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Petr Brukner, Václav KotekObsahy(1)
ŠVESTKA - je to hra o stáří a její umělecká úroveň je bohužel poznamenaná i stářím jejího autora. Ale je to hra cenná právě tím, že v ní dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.. Dialogy nejsou tak hutné, jak jsme byli u Cimrmana zvyklí, jsou jakoby roztěkané, často opouštějí dějové řečiště a tvoří slepé laguny, odkud není návratu. Také vtipy už zdaleka nemají tu razanci jako za mlada. Ale hra je to cenná právě tím, že v ní i dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (245)
"Na železnici, dějou se věci..." Na to, že jsem předtím nikdy Švestku neviděl, tak jsem si myslel, že nejlepší hry DJC mám za sebou. Ale víte co? Stěží! Protože Švestka je zcela výborná! Určitě jedna z nejlepších her. Skvělý Smoljak a Kašpar. Dost možná jejich nejlepší role. U hry jsem se smál skoro pořád. "Vystoupil Nastoupil... Nastoupil Nastoupil. To je doufám jasný?" [Viděno naživo] (82 %) ()
Geniální dílo mistra českého dramatického umění, který sepsáním Švestky skutečně plodně využil jednu zimní epizodku svého života. Protože, vy - většinou přece jen těch vyšších ročníků narození - si to už dnes nedokážete pořádně představit, ale dneska se večer všichni hrnete k televizi a máte o zábavu postaráno. I když - co si budeme nalhávat, ono tam toho poslední dobou tolik nedávají; většinou ňáký ty realityšou - to vám povídám, a já vím, o čem mluvím, na to se slušný člověk nemůže pořádně dívat, protože tam samej fičák nalevo, fičák napravo. A oni tam jen tak v plavkách. A jak to pořád tak fičí - jó průvan to je svinstvo. A nejen pro průdušky a další orgány. Ono vám to tak tříská těmi dveřmi, porcelán se sype ze skříní. Všude střepy. No, dneska je to samej aušus, slušný zboží, aby člověk pohledal. Ale abych se vrátil k těm plavkám - to je hrůza na to koukat, člověk aby dneska hledal plavky na ženským těle s lupou v ruce. To jsou ta tanga a další nemravnosti nejvyššího řádu. Tanga? Kdyby tanga, to už neuvidíte ani slušný foxtrot; to je pořád ten breakdance a tak... ()
"Když hovoříme o hře Švestka, nesmíme opomenout jednu skutečnost, je to hra o stáří. Stářím jejího autora je umělecká úroveň této hry také poznamenána." Opravdu je to trochu slabší hra, humor už není tak krásně propracovaný jako v předchozích hrách. Přesto i na tuto hru se pěkně kouká, je plná (trochu povrchnějšího, ale pořád hodně dobrého) vtipu a především s krásnou sklerotickou gradací. http://www.youtube.com/watch?v=219dYct4h9c ()
No, já se na tuto hru nikdy nepodíval, protože podle mých rodičů patří k těm slabším mezi ostatními skvosty. Tak jsem nato koukl sám a nestačil se divit. Ladislav Smoljak mistrně rozehrává seminář svoji skvělou sklerózou a v tu chvíli zapomenete, co povídali páni před ním a už jen bezmocně sledujete koloběh asociací a zdánlivě nesouvisejících myšlenek. No a k samotné hře: Začátek se opravdu pomaleji rozjíždí, ale s postupem času, jak přibývá postav, přibývá i vtipu, někdy až absurdního humoru. Smoljak znovu ovládne pódium, jedinou protiváhou mu je pak Jan Kašpar a tito 2 mě opravdu dohnali k slzám. Těch gagů zde bylo dost, ale na to podávání pravé ruky opravdu už nikdy nezapomenu ;-). ()
Slabší Cimrman, kterého drží nad vodou jen geniální Smoljakova přednáška, Skutečně jsem nechápal, proč se ve hře dějí některé věci (co má být ten motiv s držením ruky? Je to vtipné - ale PROČ to tam je?), stejně jako kde se tam najednou vzala ta sufražetka. Tato hra je bezpochyby senilní - jen nevím, kde končí záměr a začíná omyl. ()
Galéria (11)
Zaujímavosti (9)
- Jedná se o první hru z repertoáru Divadla Járy Cimrmana, kde z úst Bořivoje Pence zazní slavná otázka ohledně příbuzenstva pánů Žáby a Pulce. Druhá hra, kde zazní tato otázka, je Afrika (2004). (TomasSlach)
- Tato hra jako jediná vyšla oficiálně na dvou CD a deskách. První verze byla natočena 24. 5. 1998. (mnaucz)
- Typickým neduhem stáří postavy vechtra Přemysla Hájka je zapomnětlivost pustit podávanou ruku člověku, s nímž se vítá. Ve hře tak nastávají několikaminutové úseky, v nichž Hájek drží pravici některé z dalších postav. Jak se tento nápad na vtip zrodil? „Mně se hodil zážitek ze Slovenska, kam jsme jednou jeli za strašnýho počasí do jedné obce na zájezd. Místní vedoucí kulturního zařízení byl opilý. Byl ale nesmírně šťasten, že jsme dorazili, jelikož už to vypadalo na zrušené představení. Já jsem mu podal ruku a on mě nepustil a vodil mě po tom kulturním domě. Vždycky mě někomu představil, ale nedovolil mi, abych tomu druhému podal ruku. Byl tak rád, že jsme dorazili. Vykroutil jsem se z toho tak, že jsem řekl, že se musím jít převlíct, a tak mě nakonec musel pustit,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
Reklama