Môj príbeh

Ako samotný príbeh o týranej žene s trvalými následkami na tom najviditeľnejšom mieste, to nie je zlý námet. Čo film dáva dolu je nelogické správanie sa postáv. Tie jej kamošky jej zírajú na ksicht a hovoria: "Ty vole, to si s vráskami fakt nespleteš!", alebo "Tak to je nářez!". A ona ich ešte za to chváli, aké sú úžasné. Ktoré ženské by sa takto chovali? Veď tam musí byť nejaký odstup, dekórum, slušnosť. A bez tých blbých kecov všeobecne by som sa tiež obišiel, každý scenár akoby chcel stvárňovať ženské, ktoré sa bavia len o tupostiach. Každopádne Kříž príjemne prekvapil, niektoré citlivé pasáže boli veľmi silné a happy end je dobrou motiváciou pre všetky týrané ženy. (11.06.2020)

Vlastina Svátková v podstatě účinkuje v raritní hlavní roli a v raritním českém filmu. Realizační tým si o unikátním výsledku ale může nechat zdát. Během devadesáti minut absolvuje sympatická herečka znetvoření obličeje v téměř "cronenbergovském" ladění, zapříčiněné jejím tyranským mužem, posléze se v započaté nové fázi života schází s novými upovídanými kamarádkami jak z nejpitomějšího seriálového šuntu a na golfovém hřišti její churavé city vzplanou k muži s úchylnou vizáží, který je kupodivu ženatý, navíc stihne o svém turbulentním životě informovat celý internetový svět. Tvůrčí tým, který povětšinou čítá samé debutanty na poli scénáře a režie, ji vrhá do žánrového mišmaše, který má značně nevyrovnanou fazonu i strukturu. Počáteční neotřelý psychologický ráz je necitlivě vystřídán scenáristickou nemohoucností, která vzorně plní to nejhorší z filmů pro ženy, kdy se herecky málo snesitelné pizdy scházejí u latte a debilně řeší řadu debilit. S nástupem Pavla Kříže na green už je nadmíru jasné, že se realizační tým vymaní z jakékoliv působivého psychologického ševelení, a šance na částečně originálně pojatý film se definitivně rozplynou. A přitom Vlastina Svátková se zhostila své role týrané ženy, která si prochází životním traumatem a následným vývojem, poměrně zdatně, násilnický Saša Rašilov jí zdatně sekundoval (stěžejní scéna znetvoření probíhá prostřednictvím četných flashbacků, načež sledujeme jakýsi pokus celou "záhadnou" událost vypointovat), ovšem řada realizačních neduhů, zejména nešťastně zvolený odklon od psychologického bujení, postupně pohřbila zajímavý námět a přetavila jej do upoceného průměru, kde si především naivní divačky přijdou na své a na konci jim v titulcích zapěje Lucie Bílá. A Vlastina už poprsí filmové kameře neukazuje. 5/10 (11.06.2020)

Tři za, pro některé ženy, naléhavé téma. Domácí násilí není pouze záležitostí nevzdělaných žen ze sociálně nižších poměrů, možná by společnost byla zaskočená, kolik úspěšných, pohledných, ambiciózních květin „padá ze schodů“, „padá v koupelně“ nebo „padá při sportu“. Pamatuji jednu, která přišla po svých (!!!) se zlomeninou stehenní kostí (taková baseballová pálka se manželíčkovi šikne na kde co) nebo jinou, která skončila apalická týden po svatbě, když ji novomanžel omlátil hlavu o vanu a umyvadlo. Trvalo to 6 měsíců, ale konkrétně tato paní se z kómatu probrala a po dlouhých rehabilitacích přišla následující rok poděkovat všem, kteří o ni pečovali. Přišla sice o hůlce, ale po svých, rozvedená, doprovázel jí tatínek, kterému najednou nebylo padesát, ale od pohledu přes devadesát let. Toto sledovat byť jen zprostředkovaně, bylo velkou lekcí pro desítky sestřiček, lékařek, ba i pro chlapy. Taky mají sestry, dcery, matky... Každý věděl, že toto ne! Že žádný ocas za tohle nestojí. Čili jakékoli postrčení k důslednému definitivnímu rozhodnutí a tlusté čáře je vždycky vítáno. Pokud to pomůže jediné ženě, má tento film, přestože je slabší, význam. Vlastina Kounická Svátková je krásná, příjemná dáma, která má co říct, pěkně píše, její aktivity k výše uvedenému tématu ráda vyzdvihnu. Zamrzelo mě, že se jí nechutně vymstily (krutá daň za otevřenost a popularitu), ale tato paní některým ženám prokazatelně pomohla a já jí držím palce, aby anabázi s pošahanou stalkerkou dotáhla k vítěznému cíli. Rašilova mohlo být víc, ale odporný byl dostatečně, Pavla Kříže sice moc nemusím, ale v tomto kusu se mi líbil hodně. Bohužel mi neseděla linie rozežraných kamarádek. Uznávám, kamarádky důležité jsou, však tady byly jejich party rušivě komediální, nepřirozeně tlačené na pilu, dialogy šustily papírem, přestože obsazení bylo moc fajn. Naopak scény s Vilmou Cibulkovou a Milanem Kňažkem byly tradičně kvalitní. Tato nevyváženost filmu příliš neprospěla. Navíc se film začal lépe rozjíždět, až když se schylovalo ke konci. Domnívám se, že by se takové téma dalo uchytit dramaturgicky lépe. Ode mě by to bylo na dvě hvězdičky, ale jak zmiňuji výše, s ohledem na téma přihodím. Pokud by byl zájem, doporučím snímek Portrét dámy, který je zde sice také v šedých číslech, ale po shlédnutí mě na Johna Malkoviche přešla chuť na řadu let, a nebo vypíchnu z českého rybníčka nezapomenutelný Hadí tanec, kde se s Aloisem Švehlíkem nůžkama popasovala Ivana Chýlková. (01.05.2020)

„Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap. Tak mají báječnej život plnej báječnejch dní bez útrap“. Ono už ze samotného obsazení bylo zřejmé, že nebylo věnováno tolik péče, kterou by si zvolené téma zasloužilo. Můj (její) příběh působí strašně televizně. Jakoby jste spojili tři epizody nějakého nekonečného seriálu TV Nova. A když ani nepřesvědčiví herci nepomůžou, tak je výsledek, jaký je…..a to jsem přimhouřil oko, protože šlo o režisérský i scénáristický debut. (24.10.2023)

Tak to si děláte srandu?! Tohle měl být příběh o týraných ženách? Rozmazlená baletka díky tetě a bohatému příteli si může dovolit bohaté sanatorium kde čeká na plastické operace xichtu a tváří se přitom jako by ji vlastně obtěžovali. Pak se najednou zjeví parta přiblblých kámošek, které jsou strašně hepy a dávají jí rady jako jak má žít a chovat se. Přitom všem celou dobu nebyla schopna poslat násilného manžela - čuráka do basy a začala chodit na golf, kde poznala novou lásku o které, ale pochybuje. Vždycky jsem nesnášela červenou knihovnu, ale tenhle film ji dokonale předčil a to jsem se donutila dívat až do konce na rozdíl od četby kterou jsem nikdy nečetla. Za mě 35% (13.12.2020)