In America

Za poslední dobu je to jeden z nejlepších snímků co jsem viděl. Kvalitně zpracovaný děj a scénář filmu je plný emocí, je o obyčejných lidech a jejich problémech. Už to je základ pro nadprůměrný snímek. Ale tento skvost zdobí navíc vynikající herecké výkony od neokoukaných tváří. Emotivní děj je ke všemu i zábavný a tak má In America příjemný spád. Navíc vás od začátku do konce donutí přemýšlet nad spoustou otázek které si v průběhu pokládáte. 5* za 87% (28.10.2014)

Videl som na komerčnej televízii v sobotu popoludní, čo bol ťažký omyl. Che to pondelkový večer v art kine alebo aspoň na verejnoprávnej tv v rámci filmového klubu pekne potme. Na Sheridena mi to prišlo málo výrazné a emocionálne ma to trochu minulo, aj napriek mojej obľúbenej Samanthe. Ako dielo mladého nezávislého tvorcu by som film hodnotil vyššie, Sheridan mi už ale niekoľko krát vyrazil svojimi filmami dych. (23.05.2012)

Velmi působivý snímek. Sheridan ví, jak zasáhnout něčí srdce. Jsou tam úžasné scény, které vás nenechají nadechnout. Při životě vás drží jen kapka naděje a že jich tam je dost. Hlavně scéna, kde otec bojuje o plyšového E.T.ho mě dostala. Sheridan to zdojemnuje přidáváním scén z amatérské kamery, kde je vidět rodiná radost a pohoda. Po celou dobu filmu nevíte, jak film dopadne, ale přesto si budete přát ať jim to vyjde. Rozhodně tento snímek stojí za shlédnutí ať to stojí co to stojí. (12.01.2004)

Jimu Sheridanovi už asi bylo blbé protežovat Daniel Day-Lewise a tak obsadil někoho pro mě zcela neznámého. Škoda, protože výborně napsanou nosnou roli otce neodehrál Paddy Considine nic moc a tak to zbylo na "tušitelku", dvě skvělé holčiny a černého souseda, a všichni dohromady tvořili takový poetický laskavý mikrosvět v domě plném totálního "dna" a naučili se užívat si v tom irskoafrickém ostrůvku uprostřed chladné Ameriky jeden druhého. (18.05.2005)

Melodrama J.Sheridana, jenž se do značné míry inspiroval svou vlastní přistěhovaleckou minulostí, je autobiografií protkanou vlídnou nostalgií po událostech, které v jeho vzpomínkách čas (20 let) odprostil od jejich dřívější syrovosti a bezútěšnosti. Sheridan staví úmyslně do role vypravěče malou holčičku, poněvadž skrz ni může na dřívější ale-stejně-nám-tenkrát-bylo-dobře dobu nahlížet bezstarostnýma dětskýma očima, a omluvit tím svůj často neskrývaný sentimentální tón vyprávění - což mě osobně nevadilo, a to především díky účasti odzbrojujících dětských představitelů a výtečné+krásné S.Morton. Bylo mi s nimi dobře, což je asi to nejlepší, co o tomhle filmu můžu říct. PS: Sheridan ve skutečném životě nepřišel o syna (jak píše POMO), ale o svého bratra! Film není doslovným přepisem jeho životní etudy, ale pouze (leckdy věrnou) výchozí inspirací. (03.01.2005)