Rubínové kríže – 1947 (S01E04)

Po slabším minulém díle, výrazné zlepšení. Nejen co se samotné zápletky a atmosféry týče, ale i hereckých výkonů a charakteristik vedlejších postav. Nejlepší byl Petr Haničinec a ten jeho psychopatický výraz, když topil kasaře ve vaně. Mělo to šmrnc, odsýpalo to a hlavně se u toho člověk nenudil. Takže v tomto případě se vracím zpátky k průměru. A pak že černoprdelníci nemyslí jen na prachy a zlato… (01.07.2019)

Pro mě nejlepší díl ze všech třiceti. Už první setkání "Lipinského" s Mauerem končící Brabcovým amokem je boží. Willy Kleiber aspiruje na nejlepší vedlejší postavu seriálu. Hlavně mě však jako malého vystrašila společná "lázeňská" scéna pánů Haničince a Hlušičky. První jmenovaný si během škrcení střihl menší mimický orgasmus.Kdo by to do Toníka Karase řekl. 100% (01.04.2018)

"Rubínové kríže" je štvrtá epizóda z televízneho kriminálneho seriálu "Tridsať prípadov majora Zemana". Príbeh sa odohráva v roku 1947. Jan Zeman sa infiltruje do skupiny fašistických banderovcov, ktorí cez územie Československa prchajú na západ. Chcú nelegálne prekročiť štátnu hranicu a emigrovať do Západného Nemecka. Vďaka podctivej práci príslušníkov Zboru národnej bezpečnosti a Zemanovej odvahe sa im to však nepodarí. ** (10.11.2017)

Banderovci, kteří zbyli na území Čech, se mezi sebou rozeznávali zlatými kříži s určitým počtem rubínů. Ty byly místo hodností. Jeden banderovec je ve vlaku legitimován a při útěku zastřelen. Hodně se podobá nadstrážmistru Zemanovi. Proto je Zeman povolán do Prahy, aby se mezi banderovce infiltroval, což se mu podaří. Mají v plánu emigrovat na západ a s sebou vzít i lup z pokladny místního pivovaru. Zeman se však prozradí a jde mu zase o život. (26.09.2020)

Prelátovi s hlasem Jiřího Adamíry bych snad odpustila i tu kolaboraci s válečnými zločinci prchajícímí přes naši zemi za svobodou. Petr Haničinec ve své snad životní roli sehrál krásného fanatika a jeho vyčinění kasaři za prohřešek bylo skutečně parádní. Dokonce jsem málem i věřila Willigovi, že z parapetu v prvním patře nespadl a dokonce se mu podařilo zastřelit zloducha. Bylo to poprvé a naposledy, kdy jsem tomuto z rozhodnutí strany herci něco věřila. Za to náleží má hluboká úcta Sequensovi, protože jen skutečně špičkoví fežiséři dokážou vykřesat špetku hraní i z totálních polen úrovně Williga. (18.11.2019)