Obsahy(1)
Jeden z významných snímků tzv. nové české vlny 60.let, který byl zařazen mezi desítku nejlepších domácích filmů všech dob. Celovečerní debut scénáristy a režiséra Ivana Passera je současně jeho jediným dlouhometrážním filmem, který natočil v tehdejším Československu. V této osobité smutné komedii se na malém městě po deseti letech setkávají dva spolužáci - hudebníci: jeden je členem oblastního symfonického orchestru, druhý to dotáhl na ředitele městské hudební školy, staví rodinnou vilku a hraje na pohřbech...
Na námětu a scénáři s Passerem spolupracovali Jaroslav Papoušek a Václav Šašek. Hlavní role zde vytvořili Karel Blažek a Zdeněk Bezušek, dále hrají mj. Věra Křesadlová a Jan Vostrčil (Černý Petr, Hoří,má panenko, Svatba jako řemen). V 70. a 80.letech musel tento snímek "odpočívat" v trezoru... Tento příběh obyčejných českých lidiček se odehrává na malém městě, kam přijíždí jako sólista na koncert amatérského symfonického orchestru bývalý spolužák ředitele místní hudební školy Karla Bambase. Na příhodách několika hodin jsou konfrontovány osudy těchto dvou konzervatoristů, kteří se setkávají po deseti letech. Jeden z nich má kariéru a krásnou přítelkyni, druhý hraje na pohřbech, staví dům, pěstuje angrešt a vychovává děti. Řeklo by se o ničem, že? Nicméně je to biják s velkým B, který představuje jediný český snímek Ivana Passera, který později natočil mnoho velkých filmů v zahraničí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (241)
Údajně jeden z našich nejlepších filmů (různé české filmové ankety, kde se pravidelně umísťuje v TOP 30) a také příchozí "Nové vlny", pro mě osobně však doslova nezáživný film, do kterého jsem se nedokázal vžít úplně naplno, i když se na něm podílelo veleúspěšné trio Passer (světoznámý režisér), Papoušek (námět a scénář) a Ondříček (autentická kamera), a zaobíral se vlastně víceméně životem a obyčeji obyčejných lidí, jejich špatných stránek, nezakrýval v sobě různé slabosti, omezenosti a nedostatečnosti druhých, ba naopak zdůraznil je zde s typicky ironickým a úsměvavným pochopením. "NEJ" z rolí byl jednoznačně děda představovaný zde hercem Vostrčilem, a mladičká Věra Křesadlová bez těch dvou by snad tento film dopadl ještě hůře, nějak mě zde vesměs všichni Ti neherci a sled jednotlivých komických scén nechytl. Snímek který není ani nebyl určen pro širokou veřejnost, a pak vzpomeňte si že nejvýznamnější domácí (a nejen ty) snímky a jsou kolikrát leckdy o ničem-nezáživné-těžko stravitelné i silně nadhodnocené všemi těmi domácími filmovými kritiky a publicisty. ()
Cítím se provinile. Jednu z těch největších a nejdůležitějších klasik 60kové vlny jsem si ohromně užil, jenže jen jako čistou diváckou tragikomedii. Když jsem si pak zpětně začal pročítat všechna ta skrytá podobenství a došlo mi, že jsem v podstatě ani na moment o Intimním osvětlení nepřemýšlel v nějakém hlubším kontextu, dohnal mě zmiňovaný pocit provinění. Podobný druh autorského nepochopení, které mi ale vůbec nepokazilo zážitek z filmu, je mi navíc docela cizí (když už jindy film nepochopím, tak to většinou znamená nulový zážitek). Kde je tedy chyba, to nevím. Tak či onak, na Passerův film budu vzpomínat s úsměvem a s myšlenkou, že mě pobavil tak, jako málokterý jiný film československé vlny. 8/10 ()
S neherci a s lidskými nedostatky a slabostmi tady celovečerně debutující Ivan Passer láká na formanovský styl „nahlížení klíčovou dírkou“, kterému kdysi sám pomáhal na svět. Je místy úsměvný, mnohdy ironický, jindy lyrický, pak zase mrazivý, jako celek ale (alespoň dnes a pro mě) má takovou nepříjemně trpkou příchuť. Propluje, neublíží, ale ani nezůstane.. ()
Úžasný střípek odehrávající se v minimálním časovém prostoru, kde absence zásadní dějové linky není vůbec na škodu. Scéna s přehazováním kuřecích stehen se všemi doprovodnými projevy (záchvat smíchu Věry Křesadlové), to není film, to je život. Stejně tak závěrečná symbolická scéna s vaječným koňakem povyšuje tenhle film do nadprůměru. ()
Líbilo se mi, jak i bez nějaké pevné příběhové kostry dýchala ze snímku taková krásná poetická atmosféra, díky které všechno vyznívalo neskutečně opravdově a chvílemi jsem si připadal, jako bych s herci seděl přímo u jednoho stolu. Ivan Passer napsal velmi zajímavý scénář ze všedního života, obsadil do něj zajímavé, byť mně zcela neznámé, herce a podle všech ohlasů se mu povedlo stvořit snímek, který dokonale odráží tehdejší morální hodnoty a svým tragikomickým pojetím se povznáší i nad kultovní "homolkovský" humor. A minimálně za to si Intimní osvětlení ty 4* určitě zaslouží.. ()
Galéria (22)
Zaujímavosti (30)
- Věru Křesadlovou doporučil režisérovi Miloš Forman se slovy: "Prosím tě,vem ji, ona na mě doma pořád čeká sama." Jelikož Passer stejně nikoho lepšího nenašel, vzal ji. (hippyman)
- Režisér Ivan Passer komentoval, že "když to jde, chci filmovou strukturu co nejvíce přiblížit struktuře hudební. V Intimním osvětlení je to především formou leitmotivů, které se opakovaně vracejí ve vizuální nebo verbální rovině. Takový je například leitmotiv slepice: trůní si v garáži, pak je přejeta, upečena a nakonec se při večeři bojuje o její stehýnko. Nebo postavy: každá jinak komentuje například svůj vztah ke stavbě baráku. Věřím, že hudba musí být zabudována již do scénáře a že ji musíte v duchu slyšet při natáčení." (NIRO)
- Jedného dňa sa zjavil pri filmovaní mentálne retardovaný mladík. Na Věre Kresadlovej (Štěpa) mohol oči nechať a režisér sa rozhodol tohto okamihu využiť a chlapca obsadiť. Chlapec si však nemohol zapamätať meno filmovej postavy, ale nakoniec sa scéna vydarila. (Raccoon.city)
Reklama