Zapomenuté místo

Z filmu je znát obrovská radost z vyprávění, celý film jsem tím byl fascinován a nechtělo se mi pryč, poslouchal bych Bo donekonečna. Kupodivu se mi ani okamžikem nevkrádalo do mysli, že by tu mohlo jít o nějakou "oslavu" života v pustině - naopak, je to (ne)idylický příběh o vnitřní bolesti a démonech uvnitř nás - každá z postav je tam má, včetně té dívky, všichni se s nimi musí potýkat, podléhat jim, ve vzácných okamžicích radostného sdílení na ně zapomínat. P. S. Jižanská verze Betonové zahrady (a taky Vliv gama paprsků na měsíček zahradní)... (14.07.2015)

Příběh vyprávěný pohledem jedenáctileté Bo. Místo, kde žije s matkou a otcem, který zrovna prožívá období těžké deprese, není ani na mapě, zato leží vedle užitečné skládky. Život bez TV, telefonu, elektřiny, bez lidí (občas se zastaví kamarád Georgie.) I zástupci finančního úřadu trvalo 4 dny než je konečně našel. A ve stejném okamžiku, kdy spatřil nahou paní domu, dostal žihadlo. Když se po třech dnech a nocích blouznění ve vysokých horečkách probral ...... byl zamilován, do Arlene, do místa, do způsobu života. Zůstal a začal malovat. Jako první vzniklo plátno, které nebylo jen obyčejným pohledem ...... „Mnohokrát jsem o tom plátně ještě přemýšlela. Připadalo mi, že oceán znázorňuje minulost, nebe je budoucností a současnost bude jenom ta úzká, klikatá čára, kde se oba setkávají. Klikatá, protože když na ní stojíme, sama se pod námi kroutí, neustále se mění.“ Nádherný film, který svou pohodou musí snad každého pohladit. (28.12.2005)

Asi jsem tenhle film vnímala trošku jinak než většina lidí. Na takovém životě vůbec nevidím nic romantického, ani pozitivního. Naopak, na mě to dopadalo velmi depresivně, ale to nevadilo. Bylo tam několik výborných postav, samotná malá Bo byla výborná, líbil se mi i ten (zvaný) hloupý George, který tam prostě byl, prostě byl pořád nablízku a fungoval jako náhradní otec, když ten skutečný nemohl. Dělal to prostě z dobrého srdce a nic tím nesledoval, famózní postava. Konec zbrklý, jakoby nikdo nevěděl co s ním a jak to vlastně skončit. Obrazy, scénky a pocity výborné, ale bez pointy a to mi chybělo k dobrému pocitu. Vytkla bych ještě někdy přílišného kýče a umělé romantiky, idealizování reality je takovým filmům naškodu - podle mého názoru. (23.07.2015)

Film, ktorý vyžaruje také úžasné fluidum, že to je len ťažké opísať. A to aj napriek tomu, že príbeh je po dramatickej stránke pomerne jednoduchý. Snímok je možné brať ako krásnu ukážku toho, ako šťastne a plnohodnotne sa dá žiť aj bez výdobytkov civilizácie a v prostredí, kde má hlavné slovo divoký kojot a všadeprítomná nádherná príroda. Všetko je len o ľuďoch a o tom ako sa rozhodnú, tak ako napr. ten maliar vo filme. Žil síce krátky život, no tak šťastný, bohatý a precítený, že o tom bežný mestský človek môže len snívať. Jednoduchá dráma, no zato pocitovo nesmierne bohatá. 85/100 (14.12.2016)

Neobyčajní ľudia žijúci neobyčajným spôsobom na svojom vlastnom kuse zeme sú dôkazom toho, že šťastie aj neštastie je len pocit. Nepotrebujú peniaze, kreditky ani elektrinu. Dôležitá je láska, priateľstvo, pocit spolupatričnosti a pomoc. Depresia sprevádzajúca rodinu je len ďalším tmelom a dívať sa na nich je balzamom na dušu. Ľudia, ktorí sú tak prirodzení ako príroda sama, potešia každého komu sa zdá, že sa stále viac vzďaľujeme svojim koreňom. (02.11.2006)