Salomé

Slávny režisér, atraktívny námet, hudba, tanečnice, flamenco, vášeň, farby, svetlá ... ale balet. Síce nie klasický, ale balet, teda estetické vyjadrenie hudby a deja pohybom. A tam u mňa vzniká problém. Pri sledovaní baletu si pripadám, ako pri sledovaní rozhovoru dvoch hluchonemých v znakovej reči. Takže po pravde. Asi pol hodiny ma to bavilo, úvod mi pripadal, ako z Chorus Line, nadchýnal som sa dokonalou koordináciou pohybov, ale potom mi to už začalo pripadať stereotypné až nudné. Určite výborný film do baletných škôl a pre milovníkov baletu. (03.01.2012)

Nemám rád balet, ani tanec jako takový, ale chtě nechtě musím konstatovat, že Salomé Carlose Saury měla hodně co do sebe, flamenco je v tomhle podání ve většině filmu nádherné...když je navíc podpořeno opravdu nádhernou choreografií, výpravou i scénou, tou hrou barev, atmosfér a úchvatné hudby, vydržím celých 85 minut bez mrknutí okem... (20.12.2013)

Už při sledování Sněhurky jsem se přesvědčil, že španělé umí emoce vyjádřit bez pomocí dialogů a bylo mě jasný, že v případě Carlose Saury se také dočkám nějakého méně tradičního postupu. Úvod je zasvěcen příprávám na taneční vystoupení ve kterým se každý, kdo nezná příběh Salome dozví základní pointu a poté už následuje samotný tanec. Záměrně říkám tanec, protože balet mě to nepřipomínalo, ale předem upozorňuju, že se v tom hovno. Osobně si myslím, že ten kdo příběh o Salomé nečetl nebo neviděl jiné zpracování může mít trošku problém s obsahovou orientací. Carlosovo zpracování je založeno na souladu pohybu, hudby a barev, které vytvářely moje nálady. Nejvíc se mě líbil tanec Salome před Herodem, byl originalní, dynamický a plný vášně. Celkově považuju tenhel kousek za velmi kvalitní z hlediska uměleckého, ale že by mě dokázal až na zméněnou scénu pohltit, to bohužel ne. (23.04.2014)

Upraveno v lednu 2023. Salomé Carlose Saury je intenzivní taneční podívanou. Známý a v dějinách umění oblíbený biblický námět je již svou podstatou stvořený pro ztvárnění tancem. V tanečním pohybu je vášeň. Současný, scénický tanec, novodobá variace baletu, která je přístupná a otevřená inovacím a synkretismu s tradičními, novými i znovuobjevenými prvky, má možnost plastického zhmotnění niterných pocitů. Saura si na jedné straně vystačí sice s prostou a věcmi nezatíženou scénou, přesto na druhé straně využívá každičké drobnosti ke znásobení intimních dojmů. A protože na uměleckých projektech nám obvykle není přístupno zákulisí samotného procesu utváření, Saura ho, byť trochu účelově, otevírá veřejnosti. A to s těmi, s kterými spolupracoval. Avšak hlavní atrakcí je taneční vyjádření příběhu, touhy ve flamencovém zabarvení pocitů a znovuposvěcování života. A tak nás Salomé (Aída Gómez) přesvědčuje, že hranice mezi láskou a nenávistí je nestabilní a těkavá, ba dokonce ilusorní a nepředvídatelná. Héródés (Paco Mora) zase, že mužský tělesný pud je hlavním impulsem velkých (zlých i dobrých) skutků. Herodiana (Carmen Villena), že zášť lidí dokáže kout bez zábran. A Jan Křtitel (Javier Toca), že člověk věří, aby žil, a žije, aby věřil. Saurovo zpodobnění sebe (Pere Arquillué) nás do soukolí zasvěcuje. Salomé je působivým tanečním vyjádřením. Možná excentrickým, avšak takový má tanec býti, ať již jde o flamenco, balet či současný tanec. (30.12.2009)

Záznam inscenace by byl za pět (spojení Salome a flamenga je bezchybné, i když interpretace je silně romantizující), jenže Saura musel zaplnit ještě půl hodiny, aby dosáhl na celovečerní formát. Směsice záběrů z přípravy představení je sice sestříhána pevně vedenou rukou, ale ničí ji nepřirozený a chtěný "režisérský" komentář a banální promluvy tanečníků ve stylu Chorus Line. Umění má hovořit samo za sebe, takže ty banální fráze na začátku znevažují tu krásu tance, co přijde potom. (16.07.2010)