Réžia:
Pier Paolo PasoliniScenár:
Pier Paolo PasoliniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Luis BacalovHrajú:
Enrique Irazoqui, Margherita Caruso, Susanna Pasolini, Marcello Morante, Mario Socrate, Alfonso Gatto, Luigi Barbini, Paola Tedesco, Rossana Di Rocco (viac)Obsahy(1)
Jeden z nejznámějších snímků Piera Paola Pasoliniho patří mezi nejvýznamnější filmová díla s biblickou novozákonní tematikou. Kontroverzní italský autor v něm použil striktně doslovné citace z Matoušova evangelia (byť některé části vypustil a jiné přesunul), ale při inscenování se vůbec neohlížel na historickou věrohodnost: celý snímek vznikl v autentických prostředích nejzaostalejšího jihoitalského kraje Basilicata a objevují se v něm ve stylizovaných kostýmech výhradně neherci (Ježíše ztvárnil španělský student, zestárlou Marii Pasoliniho matka, Jidáše hraje řidič náklaďáku). V době uvedení však snímek vyvolal rozruch nejen svým zpracováním, ale i faktem, že jej natočil marxisticky smýšlející homosexuál. Tvůrce tak vzbudil nedůvěru u ateistické části publika i v náboženských kruzích (kde však bylo dílo nakonec přijato). Pasolini byl znám jako odpůrce církve, avšak jeho (milovaná) matka byla oddanou katoličkou; dílo je navíc věnováno papeži Janu XXIII. Ten prosazoval mj. reformy uvnitř církve a dialog se socialistickými státy.
Pasoliniho pojetí nemá nic společného s výpravnými biblickými eposy, jež v padesátých a šedesátých letech produkovala hollywoodská studia. Navzdory tvůrcovým postojům však není ani kritikou či polemikou s jakýmkoli náboženským chápáním Krista. Pasolini neváhá inscenovat andělská zjevení či zázraky; interpretuje ovšem Ježíše jako mladého (vzezřením jemného a krásného) netrpělivého revolucionáře, jenž věnuje veškerou energii naplnění svého poslání a jemuž patří významné místo v duchovním vývoji lidstva. Proto se v dlouhých sekvencích objevuje doslovné znění Ježíšových kázání. Náboženské pojmy (Syn Boží, křest ohněm, království nebeské) zde mohou být dobře chápány i v přeneseném smyslu, jako metafory pojmů z marxistické filozofie (ideologický vůdce, revoluce, spravedlivé společenské zřízení). Pasoliniho dílo je však především jedinečnou filmovou básní, v níž klasická látka dostává nové rozměry díky nezvyklému, ale funkčnímu a mimořádně působivému hudebnímu komentáři (kromě klasických skladeb se objevuje i africká hudba) a díky filmařským postupům, inspirovaným neorealismem a cinéma vérité, zejména v dokumentárním zachycení rozmanitých lidských typů (každý protagonista je charakterizován zpravidla "pouze" výmluvným portrétem). Tvůrce přitom částečně odkazuje na zobrazení příslušných postav v italském výtvarném umění (Giotto, Donatello, Botticelli aj.).
Pasoliniho neorealistický styl jeho prvních děl je zjevný i v tomto filmu, natočeném s přísnou prostotou a čistotou historického koloritu. Pro režiséra nejsou prvořadé peripetie biblického syžetu či biblická podobenství, ale vroucí kázání prudkého, nesmiřitelného a odvážného Krista, který se jako osamělý "revolucionář" snaží vzbudit duch odporu v utlačené, ustrašené mase otroků, ale neuspěje. Starobylá Judea tu není zobrazená jako legenda; vyprahnutá země, ubohé chatrče pastýřů a kamenný palác ohromují svojí prvotní divokostí. Kristus je nad tento ubohý svět povznesen, je to člověk, přicházející v roztrhaném plášti a sandálech na zaprášených nohách napravit svět plný předsudků, krve a strachu. Použitím dokumentarizujícího stylu, dynamické ruční kamery, neherců (jeho přátelé, matka, rolníci, španělský student ekonomie v úlohe Krista) a současných oděvů ukazuje Pasolini Krista jako živou, skoro současnou postavu. V hudební rovině a obrazové kompozici cituje mýtus a přirovnáváním zpřítomňuje a mýtizuje "realitu". Pokouší se o vytvoření bezprostředního obrazu mravní krásy asketicky čistou černobílou tonalitou, zdůrazněnou znakovým použitím ticha, detailů tváří a linie krajiny.
(oficiálny text distribútora)
Zaujímavosti (16)
- Pasolini vo svojom filme použil striktne doslovné citácie z Matúšovho evanjelia. Tento postup vysvetlil slovami: „Slová a obrazy nikdy nemôžu dosiahnuť poetickú hĺbku tohto textu.” (MFJD)
- Celý film vznikol v autentickom prostredí talianskeho kraja Basilicata. (MFJD)
- Svoj výber Evanjelia podľa Matúša ako základ pre svoj film odôvodnil Pasolini tým, že podľa neho Evanjelium podľa Jána je príliš mystické, Evanjelium podľa Marka príliš ľudové a Evanjelium podľa Lukáša príliš sentimentálne. (MFJD)
- Pasolini využil nehercov do hlavných úloh. Matka Susanna Pasolini v úlohe Márie, španielsky študent ekonómie v úlohe Krista, šofér nákladiaku z rímskej židovskej štvrti v úlohe Judáša. (MFJD)
- U příležitosti 50. výročí filmu na filmovém festivalu v Benátkách řekl Mauro Leonardi, italský kněz a spisovatel, že v první verzi filmu Pier Paolo Pasolini ztvárnil Ježíše bez vzkříšení a bez zázraků. V souladu se směrodatným úsudkem tehdejšího ředitele Katolického kinematografického centra, dona Francesca Angelicchia, se režisér po natočení filmu vrátil do kulis a přidal scény, které byly od té doby přítomny ve finální verzi filmu. (classic)
- Postava Krista byla svěřena 19letému Katalánci Enrique Irazoquimu, tehdy odboráři v Itálii, který hledal podporu pro boj proti Francově režimu. Hlas mu propůjčil Enrico Maria Salerno. (classic)
- Cesta režiséra do Svaté země kvůli lokacím selhala ve svém účelu, totiž identifikovat neporušená místa, jaká musela být v době Krista. Režisér našel trosky nedokončeného a k nepoznání příběhu, ale z toho získal antirétorickou inspiraci evangelia. Poté Pier Paolo Pasolini rekonstruoval místa evangelia podle Matouše v jižní Itálii: Puglie, Lazio a Kalábrie se staly místy Galileje jako před dvěma tisíci lety a Palestina byla „rekonstruována“ v Basilicatě, zejména mezi kameny Matera a s jejími obyvately. Pasolini se proto rozhodl zvolit archaický svět, ještě nedotčený na začátku 60. let 20. století v jižní Itálii (v Laziu, Puglii, Basilicatě a Kalábrii), jako místo ekvivalentní Palestině v době Ježíše. Všechno je zde evangelium podle Pasoliniho. Krajina je již evangeliem: instinktivní pouto s Matoušovým pážetem se projevuje i ve vztahu k zemi, s její strašnou chutí, její vyprahlostí, absurdní krásou těch čtyř plešatých strání. (classic)
- V létě 1963, aby hledal místo pro natáčení filmu, podnikl Pier Paolo Pasolini výlet do Svaté země, aby se připravil na natáčení filmu. Doprovázel ho Don Andrea Carraro z Pro Civitate Christiana z Assisi. Na cestě vznikl dokument Obhlídka exteriérů v Palestině a první projekce byla provedena ve Spoletu během Festivalu dei Due Mondi 11. července 1965. Navštívená místa byla: Tiberiadské jezero, hora Tábor, Nazareth, Kafarnaum, Baram, Jeruzalém, Beeršeba, Betlém, Damašek. (classic)
- Film je věnován papeži Janu XXIII. (gjjm)
- Ač byl Pasolini komunista a atheista, snažil se film natočit z pohledu věřícího. (gjjm)
- Film je zařazen na seznamu "nejvýznamnějších filmů", který vydal Vatikán v roce 1995 na přání papeže Jana Pavla II. Nachází se v kategorii filmů, které jsou významné svou uměleckou hodnotou. (gjjm)
- Pier Paolo Pasolini nahlížel na Ježíše jako největšího rervolucionáře všech dob a uvažoval, že do jeho role obsadí Jacka Kerouaca nebo Allena Ginsberga. Změnil názor poté, co potkal španělského studenta literatury, Enrique Irazoquiho. (džanik)