Reklama

Reklama

Evanjelium sv. Matúša

  • Česko Evangelium sv. Matouše (viac)
Trailer

Obsahy(1)

Jeden z nejznámějších snímků Piera Paola Pasoliniho patří mezi nejvýznamnější filmová díla s biblickou novozákonní tematikou. Kontroverzní italský autor v něm použil striktně doslovné citace z Matoušova evangelia (byť některé části vypustil a jiné přesunul), ale při inscenování se vůbec neohlížel na historickou věrohodnost: celý snímek vznikl v autentických prostředích nejzaostalejšího jihoitalského kraje Basilicata a objevují se v něm ve stylizovaných kostýmech výhradně neherci (Ježíše ztvárnil španělský student, zestárlou Marii Pasoliniho matka, Jidáše hraje řidič náklaďáku). V době uvedení však snímek vyvolal rozruch nejen svým zpracováním, ale i faktem, že jej natočil marxisticky smýšlející homosexuál. Tvůrce tak vzbudil nedůvěru u ateistické části publika i v náboženských kruzích (kde však bylo dílo nakonec přijato). Pasolini byl znám jako odpůrce církve, avšak jeho (milovaná) matka byla oddanou katoličkou; dílo je navíc věnováno papeži Janu XXIII. Ten prosazoval mj. reformy uvnitř církve a dialog se socialistickými státy.
Pasoliniho pojetí nemá nic společného s výpravnými biblickými eposy, jež v padesátých a šedesátých letech produkovala hollywoodská studia. Navzdory tvůrcovým postojům však není ani kritikou či polemikou s jakýmkoli náboženským chápáním Krista. Pasolini neváhá inscenovat andělská zjevení či zázraky; interpretuje ovšem Ježíše jako mladého (vzezřením jemného a krásného) netrpělivého revolucionáře, jenž věnuje veškerou energii naplnění svého poslání a jemuž patří významné místo v duchovním vývoji lidstva. Proto se v dlouhých sekvencích objevuje doslovné znění Ježíšových kázání. Náboženské pojmy (Syn Boží, křest ohněm, království nebeské) zde mohou být dobře chápány i v přeneseném smyslu, jako metafory pojmů z marxistické filozofie (ideologický vůdce, revoluce, spravedlivé společenské zřízení). Pasoliniho dílo je však především jedinečnou filmovou básní, v níž klasická látka dostává nové rozměry díky nezvyklému, ale funkčnímu a mimořádně působivému hudebnímu komentáři (kromě klasických skladeb se objevuje i africká hudba) a díky filmařským postupům, inspirovaným neorealismem a cinéma vérité, zejména v dokumentárním zachycení rozmanitých lidských typů (každý protagonista je charakterizován zpravidla "pouze" výmluvným portrétem). Tvůrce přitom částečně odkazuje na zobrazení příslušných postav v italském výtvarném umění (Giotto, Donatello, Botticelli aj.).
Pasoliniho neorealistický styl jeho prvních děl je zjevný i v tomto filmu, natočeném s přísnou prostotou a čistotou historického koloritu. Pro režiséra nejsou prvořadé peripetie biblického syžetu či biblická podobenství, ale vroucí kázání prudkého, nesmiřitelného a odvážného Krista, který se jako osamělý "revolucionář" snaží vzbudit duch odporu v utlačené, ustrašené mase otroků, ale neuspěje. Starobylá Judea tu není zobrazená jako legenda; vyprahnutá země, ubohé chatrče pastýřů a kamenný palác ohromují svojí prvotní divokostí. Kristus je nad tento ubohý svět povznesen, je to člověk, přicházející v roztrhaném plášti a sandálech na zaprášených nohách napravit svět plný předsudků, krve a strachu. Použitím dokumentarizujícího stylu, dynamické ruční kamery, neherců (jeho přátelé, matka, rolníci, španělský student ekonomie v úlohe Krista) a současných oděvů ukazuje Pasolini Krista jako živou, skoro současnou postavu. V hudební rovině a obrazové kompozici cituje mýtus a přirovnáváním zpřítomňuje a mýtizuje "realitu". Pokouší se o vytvoření bezprostředního obrazu mravní krásy asketicky čistou černobílou tonalitou, zdůrazněnou znakovým použitím ticha, detailů tváří a linie krajiny. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (88)

Dan9K 

všetky recenzie používateľa

Uf...Mám se bát dát jednu hvězdičku, abych nebyl pozér, jak tvrdí belldandy? Ale mě prostě nic jiného nezbývá. Kdybych měl dát víc, byl bych pokrytec a nedostal bych se do Božího království! Ale vezmu to postupně. První a kratší kapitola byla esencí nudy (a to ne, protože bych vyžadoval akční honičky na oslech, ale našel jsem v ní zoufale málo podnětů). Záběry na Ježíše, který jakoby vystupoval z pozadí, byly sice fajn, mladá Mária byla možná až moc pohledná, ale už si z té části nic víc nepamatuji. To druhá kapitola je nesporně zajímavější. Opravdu nevím, z jakého pohledu ji uchopit. Nedokážu se přesně vžít do pocitů homosexuálního komunisty Pasoliniho, ale pokud to bral jako odstrašení potencionálních věřících, pak fajn (i když některé konkrétní pasáže mě z tohoto pohledu celkem odrazují). To, co se mi skutečně líbilo, byla postava samotného Ježíše, kterou Pasolini zobrazil bez jakýchkoliv okolků. Většinu času byl z mého pohledu dosti zlý a abych řekl pravdu, pokud bych v té době žil a viděl a slyšel, co říká, za jeho smrt bych se postavil rovněž. Tolik otázek mi vyvstanulo při jeho dogmatických monolozích a při tom žádná odpověď. Nejednou mi přišla na mysl teze, kde asi vzali v argumentačních schopnostech jeho stoupenci inspiraci. Tím ale rozhodně nechci tvrdit, že to, co se odehrává v tomto filmu, beru jako bernou minci, i přesto, že je to přesně podle ekumenického překladu. A to zejména z důvodu vynechání některých ne zrovna podřadných prvků (o, kterých nevím jistě, že byly přímo v Matoušovi, ale opak by mě upřímně překvapil). Musím ještě zmínit velmi divně vybranou (respektive ukradenou) hudbu, která rozhodně nepůsobila stmelujícím dojmem a celý snímek do značné míry zdivnila, což mi v příběhu o Ježíši nepřijde zrovna účelné. Z jiného soudku, opět mě zklamalo zabodávání kolíků do dlaně a nikoliv do zápěstí, častý to jev Kristových pašijí. A nakonec nesmím zapomenout na časté vyskytování "WTF scén", z nichž bych jmenoval především Jidášovu sebevraždu, uzdravování, trojnásobné Petrovo zapření a jako bonbónek - odvalení šutru z jeskyně za zvuků spirituálu, které byly zkrátka úžasně špatně natočeny a sestříhány. I když možná vyprsknutí smíchem učelem bylo, to nevím. Co říci závěrem? Pokud jsem vás dostatešně naštval, stačí si připustit, že jsem pozér a hned bude líp. Vyzkoušejte! ()

Ony 

všetky recenzie používateľa

Plno ticha, plno hudby, plno slov, plno obrazu. Dohromady je to prostě evangelium. Hodí vám ho a dělejte si s ním, co chcete. Je jen na vás, co si v něm najdete, nikdo vám nic necpe. A v tom spočívá kouzlo tohoto snímku. Zásluhu na něm mají rozhodně všichni ti herci neherci, kteří hraný film proměnili téměř v dokument. Pasolini si uměl vybrat. Výborný výkon tu podává i jeho matka, které prý při natáčení závěrečné scény připomínal smrt vlastního syna, aby v ní probudil co nejpřesvědčivější a nejlidštější zoufalství. Není to zkrátka žádný středověký nebo barokní obraz. Ježíš se nevznáší metr nad zemí s beránčíma očima k nebesům, není to ani Buňuelův kámoš. Je to docela drsný chlapík. ()

Reklama

misterz 

všetky recenzie používateľa

Ťažko hodnotiť. Snímok je plný extrémov, ktoré ma buď ultra nadchli alebo ultra rozhodili. Nepochybne ale má film svoju umeleckú hodnotu, to nepopieram. Zo všetkého najviac ma oslovila hudba, ktorá tu pekne dopomáhala ku grandióznosti niektorých scén (hlavne tých duchovnejších). Bacha a Mozarta by som mohol počúvať celý deň, ale aj Šostakovič ušiel. Tiež obdivujem ako neherci dokázali perfektne zahrať, to sa len tak nevidí. Čo sa týka Ježiša, asi tak nejak som si ho charakterovo vždy predstavoval - rebelant bez príkras. Na druhú stranu ma totálne iritovali exteriéry a vlastne aj celá výprava. Kraj Basilicata a konkrétne oblasť okolo San Mauro Forte sa síce tvarom svojich vytesaných domčekov do skál na Jeruzalem podobá, ale nebolo to celkom ono, aspoň mne to tak prišlo. Výprava bola naozaj hrozná. Pripadalo mi to, ako keby Pasolini v rýchlosti vybrakoval všetky kostymérne v okolí a pobral halabala všetko, čo sa mu na prvý pohľad zapáčilo - jazdecké talianske prilbice zo zač. 20. st., husitské prilby, vidiecke oblečenie sedliactva 19. st., vkusné rustikálne šatky na hlavy a pod.... No hotový mišmaš, ktorý som nepochopil, a ktorý mi celý čas vypaľoval na sietnicu žltú škvrnu. To bol asi ten neorealizmus, ktorý som ale nepobral. K obsahovej stránke snímku nemám žiadne pripomienky - verná kópia Biblie i s presnými citáciami. Pár vetičiek sa mi však zdalo časovo poprehadzovaných, žiadna chyba to ale nebola. Inak bol to veľmi dobrý nápad venovať film pamiatke Jána XXIII., pri pápežovi Jánovi Pavlovi II. sa to Pasolinimu bohato vrátilo. Nerátal som s tým, ale suma sumárum som celkom spokojný. 70/100 ()

honajz2 

všetky recenzie používateľa

Krásné a chytře zarámované obrázky s monumentální hudbou (což neznamená, že se tam vždy hodí), které vyprávějí něco jako příběh Ježíše. Schválně jsem do věty vecpal "něco", protože i přes zručnou filmařinu je to celé dost strohé a bezpohlavní, že to v divákovi nic silnějšího nezanechá a hlavně je těžké říct, jak to celé Pasolini vlastně myslel. Tahle otázka je i největší kamenem úrazu. Je to důmyslný výsměch, komunistický výklad Bible, nebo adaptace z pera nevěřícího, kterého ale fascinuje Ježíšův život? Po čase jsem dospěl k tomu, že pravda bude asi někde mezi vším a výsledek podle toho taky vypadá. Ježíš doslovně deklamuje slova z evangelia sv. Matouše, s občas až revolucionářskou dikcí a takhle to je celý film. Ostatní důležití lidé okolo něj jen existují a jen udělají to, na co všichni čekají, ale jinak jsou naprosto bez charakteru, prostě jen jsou. Do toho z toho pořád číhá strašák (ne)úmyslné parodie v podobě WTF scén typu prvního andělského zjevení (stane se to moc rychle, rychle to skončí, skoro jak v grotesce a Josefovo chování tomu taky odpovídá, vzhledem k tomu, jak byla ukázána úvodní scéna) a nemalého počtu dalších, po kterých už teprve mám problém to jasněji uchopit. Nejvíc mě v tomhle smyslu "dostala" montáž žalmů (!!), která nejvíc zobrazuje, jaký celý tenhle film je - povrchní. Bible je jedno z nejkomplexnějších podobenství vůbec, ať na ni máte názor jakýkoli, proto je taky problém ji nebo část z ní pořádně zpracovat, aby nic nechybělo, ale Pasolini to vzal z gruntu, některé pasáže jen nechá Ježíše suše říct, takže si to člověk sithne sotva přečíst, ale čas nad zamyšlením se nad tím vůbec nemá. Přitom v Bibli by právě o to zamyšlení mělo jít především, byť si ho každá církev a sekta vykládá podle obrazu svého - a s tím se zase nabízí otázka, jestli i tohle náhodou nebyl skrytý fór vůči církvi, která to taky někdy jen instantně deklamuje. Byl snad Pasolini tak vychcaný, jako Fassbinder v Strach jíst duše? První půlka mě ještě bavila atmosférou a hledáním zvláštních scén, takže jsem se u ní aktivně snažil přemýšlet nad Pasoliniho záměrem, jenže v druhé polovině jsem tam nedokázal vnímat nic jiného než možnost číslo 3 (z těch výše uvedených) a tak jsem jen čekal, až ta strohá show skončí, Ježíše ukřižují a vstane z mrtvých a já budu moct jít někam na oběd. Což takhle zní docela hnusně, ale při promítání jsem to tak vnímal; nehledě na to, že křížová cesta je snad jediná scéna z celého filmu, která mi přišla nějak silná. Hlavní otázkou ale stále zůstává, na kolik to je chytrá hra s divákem a co přesně byl Pasoliniho záměr, protože odpověď by hned vysvětlila všechny zvláštní scény. Nebo je snad odpověď taková, že tohle všechno jsou pocity rozšířené už tehdejšími diváky a přitom by se to mělo vnímat úplně jinak? Ale to už nad tím asi moc přemýšlím. Rozhodně jsem rád, že jsem to konečně viděl a to dokonce na velkém plátně, ale nic silnějšího to ve mě nezanechalo, znova to vidět nemusím a časem mi to začalo připadat zbytečně dlouhé, takže čisté tři hvězdy jsou podle mě adekvátní. Ostatně, dávám je skoro vždy u všech těchto silně rozporuplných zážitků. 3* () (menej) (viac)

Morien 

všetky recenzie používateľa

(1001) "Kdo miluje svého otce nebo svou matku více nežli mne, není mne hoden." K filmu toho moc co říct nemám, ale prostě si musím přisadit, že opravdu nemám ráda sebestředné a majetnické lidi. A vůbec celkově lidi, co mají tendence předělávat ostatní k obrazu svému a ty nepředělatelné spálit věčným ohněm. To se mi na tom našem světě líbí, přátelé, že si každý můžeme říkat, co chceme. ()

Galéria (18)

Zaujímavosti (16)

  • Pasolini vo svojom filme použil striktne doslovné citácie z Matúšovho evanjelia. Tento postup vysvetlil slovami: „Slová a obrazy nikdy nemôžu dosiahnuť poetickú hĺbku tohto textu.” (MFJD)
  • Svoj výber Evanjelia podľa Matúša ako základ pre svoj film odôvodnil Pasolini tým, že podľa neho Evanjelium podľa Jána je príliš mystické, Evanjelium podľa Marka príliš ľudové a Evanjelium podľa Lukáša príliš sentimentálne. (MFJD)
  • Film je věnován papeži Janu XXIII. (gjjm)

Súvisiace novinky

Martin Scorsese a další pokušení Krista?

Martin Scorsese a další pokušení Krista?

29.05.2023

Uznávaný režisér Martin Scorsese v předešlých dnech oslavil poměrně silný úspěch na festivalu v Cannes se svým nejnovějším snímkem Killers of the Flower Moon. 206 minut dlouhé epické dílo o tajemných… (viac)

Reklama

Reklama