Dravci a vrabci

Můj první Pasolini, konečně. A jsem rád, že to vyšlo právě na Dravce a vrabce, které mám v merku už pár let a spolu s Evangeliem sv. Matouše mě z celé jeho tvorby lákali nejvíc. Moc to sice nedopadlo, ale na základě jednoho filmu ho soudit nebudu a určitě se od něj ještě na něco podívám. Tohle je vizuálně nápadité a poutavé podobenství, ale zároveň dost naivní a prakticky nepoužitelné, stejně jako celý marxismus, na který se tu neustále nadšeně odkazuje a to přehnaně i na poměry Itálie. Budiž, ať si tomu Pasolini věří, ale prakticky to nikdy nikde nefungovalo a teoreticky může fungovat spousta ideologií. Celé poselství mě tedy míjelo, ale uznávám, že ho Pasolini umí gradovat, jen nedokážu pořádně docenit ani to, když mi ty ideologické výkřiky lezly na nervy - a že jich nebylo málo. Takže oceňuji hlavně nápaditost, některé povedené vtipné scény (byť to občas do grotesky sklouzne až moc) a celkově formu, kterou má Pasolini dost povedenou a nejspíš i dostatečně svou, ale to budu moct posoudit až časem. Herzogův styl se taky nedá soudit jen z Temného úsvitu, tak nevím, jestli náhodou Dravci a vrabci taky nebudou určitou výjimkou, ačkoli si to moc nemyslím. Jen nechápu Pasoliniho vztah ke křesťanství - celý příběh s mnichy, kteří mají šířit náboženství mezi ptáky, se mu vyloženě vysmívá, ale v závěru má Bůh patřit do ideální komunistické společnosti? To si tam dost odporuje, ale možná mi něco uniklo... Jo, a Kuba coby zobrazení ráje mě chtě nechtě rozesmála. Slabé 3* (06.11.2023)

Takhle se mi Pier Paolo líbí. Dravci a vrabci jsou jedinečnou kombinací zdánlivě neslučitelných žánrů (grotesky, satiry, sociální kritiky, podobenství a vlastně i road movie :) umně protkanou mnoha chytrými, ale relativně snadno čitelnými a srozumitelnými symboly a narážkami. Zvláštní dynamiku a rozvernost tohoto filmu navíc podporuje skvělá, občas až westernově laděná Morriconeho hudba (i když mi zpočátku k Pasolinimu vůbec neseděla a musel jsem si na ni chvilku zvykat). No a mnohokrát zmiňované úvodní titulky jsou opravdu parádní. Lehce zdlouhavá a možná i trochu přehnaná mi přišla "mnišská epizoda" Totóa s Davolim a několikrát použité groteskovité zrychlené pohyby taky moc nemusím, ale jinak se tomu nedá moc vytknout, krásný film. (02.05.2013)

Jedinečné zpívané úvodní titulky, Pasoliniho rozpustilý humor, který známe z jeho Trilogie života (zde ale prakticky nevidíme nahá lidská těla), kritika společenského uspořádání a lidského pokrytectví a Morriconeho pěkná hudba. V "evidentní" rovině snímek, který by snad nikoho neměl pohoršovat, rozhodně stojí za shlédnutí. (03.01.2007)

Konečně mě Pier Paolo doopravdy potěšil, už jsem nad ním víceméně lámal hůl. Symbolismus a fraška v ideální rovnováze, nemorriconeovsky romantický (od romantismu, ne od romantiky) Morricone, ČB kamera krásně rozmáchlá po italské krajině, skvělý herecký výkon pochodujícího havrana, dokonce ani ty zrychlované záběry mě na rozdíl od RoGoPaGu neštvaly, neb ladily s celkovou potrhlostí. Koukám, že u Pasoliniho budu napříště lovit spíš v raném, nenamyšleném období. (18.09.2017)

Skvělá podívaná pro náročné a otrlé diváky. Film je pln skvělých podobenství a metafor, vyobrazující sociální situaci a nerovnost v jednotlivých životních konfrontacích. Dalo by se z toho vyvodit, že každý člověk je svým způsobem někdy dravec a někdy vrabec. Film je protkán skvělou hudbou kouzelníka Morriconeho. (27.05.2007)