Oteckova sláva

Já bych se do toho domu z fleku přestěhoval. Nádhernější prostředí pro život jsem snad ještě neviděl. Sice nevím, zda by mě ty hovna na chodnicích, pravidelné dávky čerstvýho smogu a odpadky přetékající z kontejnerů nechyběli, ale risknul bych to. Nádherně a realisticky vyprávěný příběh z pohledu malého kluka ve kterým jsme ušetřeni, do extremu vyšroubovaných dramat, rádoby uměle vytvořených komických situacích, všechno plyne příjemně a přirozeně jako kdysi moje prázdniny v jižních Čechách. (04.01.2014)

Hlavní dětský hrdina vypadá jako vystřiženej z nějakýho podpultovýho časopisu pro pedofily, takovej bezpohlavní nažehlenej kluk, co hledá ztracený lízátko. Nicméně, kromě tohoto zásadního záporu film celkem zdařile balancuje na hranici mezi oslavnými tóny nad scenériemi Provence a přeslazeným dojímáním nad všední krásou dní. To druhý díl Maminčin zámek už tenhle balanc ustát nedokázal a zapadl hluboko do rozmělněné přeslazenosti, kterou někteří zaměňují za poetiku či snad lyriku. (23.06.2012)

Tvůrcům se nedá upřít cit a hravost se kterou je film natočen. Film působí jako krásně voňavé, načančané, pečlivě připravené omalovánky. Všichni se milují, překypují laskavostí, krásně se na sebe usmívají a ... Kajda ač sleduje krásné obrázky se nudí. Dokonalé děti bych ještě překousl, kdo mě zná, ví, že mám slabost pro pohádkové příběhy. Navíc dětští herci dobře hrají, jsou životní a občas vyvedou nějakou lotrovinu. Dokonalé dospělé však nikoliv, ženské hrají matky a mají minimum prostoru (což nevadí), problém je u tatínka a strýčka, neživotné karikaturní postavičky, které jsou otravné a mnohdy se pitomě pitvořící a silně přehrávající. A navíc krom samotného úvodu je první půlka šíleně nudná a zdlouhavá a z letargie když jsem přemýšlel jestli nevypnout, mě dostal až příchod Marcelova vesnického kamaráda, jejichž trampoty se daly považovat za dobrodružné. Až si příště budu chtít zavzpomínat na dětství tak raději ve společnosti Tomáše Holého někde za trnkovým keřem či pod jezevčí skálou. A když Pagnola, tak snad raději knihu, nebo o mnoho lépe fungující Manon či Jeana. (22.08.2014)

Milované stíny minulosti. Ožívají a jak to se vzpomínkami na dětství bývá, jsou retušované, prozářené sluncem, láskou milujících lidí, poetickým prostředím, objevnými zážitky a pestrými barvami. Malý Marcel vidí ve svém tatínkovi zbožňovaného hrdinu, a když posléze povyroste a je konfrontován s jeho lidskou stránkou a jejími nedokonalostmi, jeho náklonnost to jen utuží. Jen z obdivu postupně vyroste ochranitelství. A tak to má být. (10.03.2017)

Tento báječný výlet do časů na přelomu 19. a 20. století na francouzském venkově viděný bezstarostnou dětskou optikou a servírovaný s patřičnou dávkou humoru vemlouvavým hlasem Viktora Preisse musí okouzlit snad každou vnímavou duši. Nádherná krajina kopcovitého prostředí Provence umocňuje poetiku celého vyprávění takovým způsobem, že se člověku chce vykřiknout: „Bože, jak je na tom světě krásně!” (85%) (21.01.2021)