Saló aneb 120 dnů sodomy

Abych uvedl situaci na pravou míru, tak musím konstatovat, že tohle je ten nejzvrácenější film, jaký jsem kdy viděl a vzhledem k povaze současné společnosti už nic podobného, téměř jistě, nikdy neuvidím, protože nikdo v sobě nenajde dostatek odvahy něco podobného stvořit. Přitom se nejedná o nic tak zvráceného, jak se lze dočíst z popisu odpadových komentářů. Tento film a situace, které popisuje jsou nejvyšší formou lidskosti. Přesně takhle si představuji orgie za vlády nejrůznějších císařpánů dob dávno minulých. V paměti mi uvízlo mnoho scének, které jsou velmi orginální a inspirativní, ale do jejich realizace bych se nejspíš pouštět nechtěl. Například upalování pyjů mohlo být poměrně bolestivé a večeření krásně uležených výkalů by mi zřejmě nechutnalo tak skvostně, jako panu prezidentovi a jeho kamarádům. V jistých pasážích už tvůrci zašli příliš daleko a jejich dílo se odklonilo do ryzí zábavy. Pokud si 50 letej frajer vyhrne u večeře kalhoty a ukazuje všem zúčastněným svůj zadek a každého se slovy: ,,To mám ale krásnou prdel, že?" ptá na názor, tak v tom nic jiného než zábavu prostě nevidím. A v podobném duchu se táhne většina stopáže. Za zmínku třeba stojí soutěž o nejlepší zadek, kdy soutěžící maji samozřejmě zakryté obličeje, aby byla celá záležitost naprosto nestranná. A aby se zabránilo preferenci pohlaví, přičemž samozřejmě i pozorovatel - lajk, kterým se v tuto chvíli hrdě prohlašuji, bezpečně rozezná mužský zadek od toho ženského. (Mnoho mu může napovědět třeba šířka pánve a počet vstupních otvorů.) Vítěze této soutěže čekala báječná odměna - samotná smrt. Film zvážní asi pouze ve chvíli, kdy si zúčastnění sdělují, jaké potěšení a zlepšení života jim přineslo zavraždění své matky. Asi tohle nebude film úplně pro každého, ale je jisté, že tento film je dílem génia. Něco takového by se v hlavě debila nikdy zrodit nemohlo. V dnešní době, kdy vznikají veškeré filmy podle naprosto stejného schématu, jsem za film, jako je tenhle neobyčejně rád. A byl bych ještě raději, kdyby dnešní lidé nezapomínali kreativně myslet a mít chuť se odlišovat. K tomu je ale nutné, aby takovým filmům věnovali diváci větší pozornost. Kdy se divákům příště naskytne taková příležitost vidět v nepornografickém filmu 10 pyjů a 12 vulv. Pravděpodobně už nikdy. Nehledě na to, že tento film toho zamýšlel říct mnohem víc. Lepší 3*. (24.02.2013)

To jsem tak jednou chtěl poznat italskou kulturu a rozhodl jsem se pustit si typický italský snímek od typického italského režiséra. Někdo by mohl namítnout, že jsem do italské kultury pronikal tak trochu "zadními vrátky", ale protagonisté filmu tenhle postup doporučují. Film začal jako inteligentní, konverzační, komorní drama. Čtveřice typických italů, kteří rádi vedou tak trochu odvázaný život zachránila několik ubohých dívek a chlapců ze spárů ústavní výchovy a převedli je pod svá ochranná křídla v pěkně upravené a údajně vždy řádně vytopené vile. Nabídli jim bezpečí před vnějším světem, v kterém zrovna zuřila 2. světová válka, strukturovaný denní režim, kdy po typicky italské siestě následovala typická italská zábava - poslech životních příběhů zkušených a protřelých dam s možností nějaké té skromnější večerní orgie. Z velkolepých hostin jsem měl nejdříve jako správný koprofág radost, ale pak jsem zjistil, že místo koprové omáčky s pětima mají italové jiné národní jídlo... Inu, v zájmu multikulturalismu jsem to neodsuzoval a snažil se tomu přijít na chuť. Film skončil dobře, tancem, jen mu předcházela špetka mučení. Italové jsou zvláštní lidé, jsem rád, že jsem jejich národní zvyky poznal, ale od příštího léta k moři už jen do Chorvatska... (28.10.2021)

Takéto samoúčelné úchylárny, kde sa to hemží chlpatými pornohercami, to snáď nejde brať vážne. Ani kilá hovien a homo-sadistické výjavy ma nejak výrazne neznechutili, skôr nudili. Dnes, takmer 40 rokov po, je Saló vyčpelým bezobsažným balastom. Fašistické perverzie preskúmal omnoho lepšie Visconti v Súmraku bohov. (19.08.2012)

Probudil jsem se do krásnýho rána. Všechno bylo tak jak mělo být (výbornej čaj vypitý při sledování ranní mlhy-super!). Někdo by začal v podobný situaci uvažovat o něčem fantasmogirickém, já šel ještě dál. Pustil jsem si Saló od nejkontroverznejšího filmovýho vyvrhela. "Tak maximálně hodím tyč z přehršle dámských krtků" děl jsem při prvních minutách. První, druhej...najednou vám nahota začne připadat jako úplně normální, snad i já bych to prubnul. Není to vyloženě erotický, je to spíš marnej pokus, jak na sebe upoutat pozornost, ale když má někdo rád nudismus..no dejme tomu. U Pasoliniho je největší problém v tom, že i kdybyste mu ukázali tu nejkrásnější ženu světa a nařídili mu, pod pohružkou kastrace, že ji musí obsadit, on dá raději přednost té, která bude mít největší basťoch a prsa havajské bubenice. Ale je fak, že krása není jenom o fyzičnu, že? Nevadily mi scény, z nichž ostatní zvraceli (pojídání výkalů, chcrhel vytáhnutý až z paty- přímo do obličeje jedné z dam), až tak moc jsem zvrácený. Mě spíš zaujali ty metafory. Pravda, dalo bych se jich vyjmenovat pár ,a to ještě s těží, ale byly tam. Říkám, kotrmelce nedělám, ale rozhodně mám z Pierovo tvorby lepší pocit, než 9O% zdejšího osazenstva :) (07.10.2009)

Saló je kvalitný film. Točil ho inteligentný režisér, ktorý presne vedel, čo chce povedať. Lenže je to ten najodpornejší film, aký som kedy videl a nie som určite sám. Ja som ho vlastne nebol schopný vôbec vcelku vidieť, pozrel som si väčšinu pasáží a usúdil, že nikdy viac. Možno po dlhých rokoch, keď budem otrlejší divák, si to pozriem v kľude celé. Dnešné slasher horory mi ale tú otrlosť nezabezpečia, mám na mysli skôr filmy, ktoré sa nás snažia zničiť psychicky. Taký slabší psychický odvar pre začiatok by mohol slúžiť napríklad atmosférou a dobou podobný Konformista. (08.08.2012)