Reklama

Reklama

Poslední dílo skandálního filmaře Piera Paola Pasoliniho je inspirováno románem markýze de Sade, přemísťuje ovšem děj do fašistické Itálie. Čtveřice vysoce postavených mužů si přiveze do paláce skupinu chlapců a dívek, kteří jim po následujících několik měsíců budou pod taktovkou čtyř prostitutek sloužit jako prostředníci k naplnění všech rozkoší - včetně těch nejzvrácenějších! Absolutní moc, kterou nad svými obětmi mají, je vede až k samé hranici únosnosti, za níž už se ztrácí veškerá lidskost a zbývá jen syrová brutalita a perverze… (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (747)

Mahalik 

všetky recenzie používateľa

Probudil jsem se do krásnýho rána. Všechno bylo tak jak mělo být (výbornej čaj vypitý při sledování ranní mlhy-super!). Někdo by začal v podobný situaci uvažovat o něčem fantasmogirickém, já šel ještě dál. Pustil jsem si Saló od nejkontroverznejšího filmovýho vyvrhela. "Tak maximálně hodím tyč z přehršle dámských krtků" děl jsem při prvních minutách. První, druhej...najednou vám nahota začne připadat jako úplně normální, snad i já bych to prubnul. Není to vyloženě erotický, je to spíš marnej pokus, jak na sebe upoutat pozornost, ale když má někdo rád nudismus..no dejme tomu. U Pasoliniho je největší problém v tom, že i kdybyste mu ukázali tu nejkrásnější ženu světa a nařídili mu, pod pohružkou kastrace, že ji musí obsadit, on dá raději přednost té, která bude mít největší basťoch a prsa havajské bubenice. Ale je fak, že krása není jenom o fyzičnu, že? Nevadily mi scény, z nichž ostatní zvraceli (pojídání výkalů, chcrhel vytáhnutý až z paty- přímo do obličeje jedné z dam), až tak moc jsem zvrácený. Mě spíš zaujali ty metafory. Pravda, dalo bych se jich vyjmenovat pár ,a to ještě s těží, ale byly tam. Říkám, kotrmelce nedělám, ale rozhodně mám z Pierovo tvorby lepší pocit, než 9O% zdejšího osazenstva :) ()

Radko 

všetky recenzie používateľa

Po skončení som dosť uvažoval, čo chcelo byť filmom povedané. Telesná láska sprevádzaná smiechom, úsmevy, detaily tvárí, detaily pohlaví - to všetko je známe z Pasoliniho trilógie života. Aj tam sa dali vystopovať prvky zobrazenia ľudskej manipulatívnosti, ale v popredí stála telesnosť, humor a nahota. Závažnejšie myšlienky skryté v tomto kabáte boli a sú publikom ako tak prekúsnuteľné práve pre ponúknutú odľahčenosť. Salo ponúka čosi iné - smiech, nahota a sex ostáva, pribúda omnoho viac extrémneho násilia a ponižovania pokrytého elegantnou hudbou, dokonalými róbami kurtizán, postavením a dôstojnou fazónou vládcov republiky (biskup, bankár, sudca a aristokrat). Všetko zvrhlé je normálne a smiešne. V prípade osnovateľov žalúdky dvíhajúceho experimentu nejde o žiadnych tupých nevzdelancov, ale o študované vysoké vrstvy vyznajúce sa vo filozofii ako aj v umení ( o čom svedčí prebíjanie sa citátmi z diel filozofov v bežnej reči a obrazy moderného umenia na stenách izieb). Žranie hovien (naveky si zapamätám talianske slovo mangia (vyslov: Mandža! = jedz !), pokorné počúvanie, nevzpieranie sa, sebaudávanie, korenie sa moci, úchylárne najrôznejších druhov prijímané s úsmevom na tvári (okolostojace služobníctvo, vojaci a kurvy). Čo to bolo ? S týmto uvažovaním som zaspal. A snívalo sa mi o súťaži Superstar, odohrávajúcej sa v gladiátorskom ringu obkolesenom sfanatizovanými davmi. Paralela sa mi jasne(hoci možno príliš prvoplánovo) vyjavila : Pasolini neukazuje nič iné ako súčasnosť, pohrával som sa tým aj pred snom, prečítajúc si príspevok Petra Makaja, niečo mi tam však nesedelo. Snová paralela mi zasadila film do správneho rámca. Je to nadčasový film o tej stránke človečenstva, ktorú by veľa z nás rada zamietla pod koberec, hoci sa pretláča do popredia v stále rafinovanejšej podobe aj dnes. Tí, čo si dovolia poukázať na pokrivenú realitu expresívnou formou (kto dôsledne prečítal román 120 dní Sodomy markíza de Sade, vie o čom tu píšem) sú neprijateľní, pretože násilne otvárajú oči. Až tak násilne, že to bolí, pohľad sa vzpiera, myslenie odmieta kominukovať na tejto úrovni, pozrieť skutočnosti do očí totiž žiadna veľká pohoda ani užívanie si veru nie je. No a to je v príkrom rozpore s heslom dneška: "Buď v pohode, uži si tak aby si bol svoj a sám sebou!". ()

Reklama

Claw 

všetky recenzie používateľa

Pro mě osobně se jedná o jeden z nejméně pochopitelných, uchopitelných a srozumitelných filmů, jaké jsem kdy viděl. A tím pádem i jeden z naprosto nejzáhadnějších. Ve své nekonečné touze hledat a nacházet okrajová a často až zvrácená filmová díla zobrazující násilí, teror a brutalitu, jsem prošel dlouhou cestu a viděl věci nevídané... "Ale Saló aneb 120 dnů sodomy" je vrchol... Ovšem vrchol naprosto neuchopitelný, alespoň pro mě. Film nepatří do žádného žánru, je tak studený, plochý, odtažený od diváka a nebojím se napsat excentricky introvertní. Nejedná se o žádný horror, splatter, slasher, thriller, explotation či drama... Je a stojí úplně mimo hranice a pojmy běžné kinematografie. Znázorňuje věci a jevy, které jsou násilné a brutální. Film, kde jsou lidé nuceni jinými lidmi dělat věci tak extrémně nelidské, film, který obsahuje scény všech možných úchylek bez toho, aby přímo poukazovaly na přítomnost úchylností v subjektech/lidech je páchající, ale drásající a neuvěřitelně provokující fakt, že tyto ujeté a úchylné věci, dělají neúchylní lidé, kteří jenom a pouze zneužívají svojí moci. Film, který je natočen tak reálně, až se běžnému diváku vzdaluje z dohledu a stává se nepochopitelným a neuchopitelným. Film, nad kterým kroutíme hlavou a smutně si uvědomujeme, že vše z toho se dělo a děje. Film, který nenese vysvětlení a nikdo na světě o něm nemůže říct, jedná se o to nebo tamto, byl natočen proto nebo pro tamto. Pasolini zemřel ještě před jeho premiérou a nikdy nám již z hrobu neřekne, jak to vlastně celé myslel... A tak nám zbývá jen se domnívat a dohadovat se, ale pravdu se nikdy nedozvíme. Pro mě osobně je tento film naprostým středem mezi úchylnou perverzní pornografií, které se v dnešní době na internetu válí tuny a extrémně varujícím filosofickým dílem o zneužívání moci vyvolených a silnějších vůči slabým. Jeden z nejkontroverznějších filmů, co jsem kdy viděl, těžko někomu doporučit. /50%/ ()

gudaulin odpad!

všetky recenzie používateľa

Ve své době šlo o možná nejkontroverznější snímek, a to je co říct, protože se jednalo o 70. léta plná divokých výstřelků a dozvuků sexuální revoluce typické vpádem porna do veřejného prostoru. Zuřivé polemiky strážců morálky, pro které bylo Saló Belzebubem na pochodu, s těmi, co považovali tentýž film za vrcholné a trýznivé umělecké dílo, ke kterému odsuzující současníci zkrátka nedorostli, tehdy plnily všechna média a ke slovu se dostala dokonce i cenzura. S odstupem let na mě dnes Pasoliniho poslední film nedělá dojem něčeho, co stojí za hádku, a ani nejde o nějaký šok a překvapení. Už Vepřinec mě přesvědčil, že pokud si Pasoliniho poslední filmy zaslouží nějaký přívlastek, pak je to bohužel slovo "nudný". 120 dní sodomy se dá považovat z mého pohledu za dokonalou uměleckou prohru. Stačí srovnání s Klimovovým majstrštykem Jdi a dívej se, kde se filmař nevyhýbá brutálním záběrům ty ale organicky zapadají do vyprávění, tvoří jen malou část stopáže, nikdy nejsou samoúčelné a přitom mají drtivý emocionální dopad. Klimovovi stačí diváka často jen naťuknout, pracuje s jeho fantazií a očekáváním. Pasolini je trapně doslovný, statický a nevynalézavý. Navíc podobný námět neměl adaptovat někdo s komplikovanou a nebojím se napsat deformovanou sexualitou. Je prakticky nemožné si nevšimnout, jak často kamera uspokojuje Pasoliniho homosexuální touhy a představy. Tak citlivé a náročné téma by musel zpracovat někdo odvážný, ale přitom umělecky mimořádně nadaný. Napadají mě třeba Haneke či Lars von Trier. Podstatnou část Saló vyplňují únavné, nudné a z hlediska diváka nepodstatné příběhy lehkých žen nebo pseudointelektuální plky čtyř majitelů lidského cirku. Pasolini si nedokázal zajistit přítomnost kvalitních herců, což bije do očí především u fašistických bossů, kteří jako by vypadli z nějakého lehce umělecky se tvářícího soft porna, a jejich slizkost je na hranici karikatury, někdy i za ní. Až posledních pět minut, kdy nastoupí i pro dnešního otrlého diváka scény nezvykle brutálního násilí, dokáže Pasolini přitáhnout pozornost, bohužel ale příliš laciným způsobem. Celkový dojem: 10 % za téma. ()

igi B. 

všetky recenzie používateľa

...nebo odpad? Nepochopitelná provokace? Bezobsažná formalita? Homosexuální úlet? Levičácká moralita? Antifašistické poselství? Pohanské rouhání? Sadistická hříčka? Podobenství bez sdělení? Artistní nuda? Ztělesněné zlo? Vždyť proti některým současným filmům je tahle hříčka slabou polévkou! A tak komu a proč (!) tak vadí tohle spojení Sade-Pasolini? Byť ten Sade je zde vlastně jen >velmi volně< na námět... Lze vůbec tenhle film nějak >objektivně< hodnotit podle běžných - a navíc filmově-laických ! dnešních ! - měřítek? Lze jej hodnotit mimo kontext celé Pasoliniho tvorby a života? Proto jsem navzdory pokrytcům do zdejších statistik vložil ten nejvyšší počet hvězd... I když tenhle film chci vlastně nechat bez hodnocení... ()

Galéria (36)

Zaujímavosti (15)

  • Japonská verze DVD filmu obsahuje několik scén, které ve filmu neuvidíte. Mezi nimi dívku připoutanou k elektrickému křeslu a těla obětí vyrovnaná v řadě na nádvoří. (HellFire)
  • Pier Paolo Pasolini se dění po uvedeni filmu nedožil, zemřel v noci z 1. na 2. listopadu 1975, kdy byl brutálně ubit holí a přejet automobilem na fotbalovém hřišti v Ostii. Stalo se tak po hádce s Pinem Pelosim, mladým prostitutem, s kterým chtěl Pasolini navázat kontakt. Skutečná příčina vraždy však nebyla nikdy vyjasněna. (Zdroj: Daniel Molitor)
  • Jan Bernard ve své studii o Pasolinim napsal: „Pasolini prezentací těchto krutostí protestuje proti vykonavatelům moci, kteří se považují za bohy a pod anarchistickým heslem „Není-li Boha, je všechno dovoleno,“ redukují lidské tělo na věc, libidinózně člověka vykořisťují, odcizují a přivlastňují si jeho sex." (Zdroj: Daniel Molitor)

Súvisiace novinky

12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri

12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri

17.04.2010

12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (viac)

Reklama

Reklama