Sochy také umírají
Les Statues meurent aussi
Obsahy(1)
Film, který vznikl ve spolupráci více tvůrců, byl francouzskými cenzory po více než jednu dekádu zakázán jako útok na francouzské koloniální období (a nyní je dostupný jen ve zkrácené podobě). Snímek je hlubokou studií afrického umění a jeho úpadku jako důsledku kontaktu se západní civilizací. (Letní filmová škola)
Recenzie (6)
Úvod s detailnými zábermi sôch trochu hrozí tým, že sa na tie isté obrázky budeme pozerať polhodinu, ale je to skutočne iba úvod a neskôr sa vyberieme sa do kolonizovaných oblastí. Marker a Resnais boli všestranní až až, rovnako ako sociálne a politicky angažovaní a ich dielo z roku 1953 predbehlo dobu natoľko, že bolo vďaka cenzúre skrátené na 20 minút, takže dodatok SE:20 min neberte ako ich rozhodnutie film skrátením zdramatizovať. ()
Dost dobrý antirasistický dokument. O sochách a maskách tak úplně není, míří trochu hlouběji do duše bílého muže. ()
Dokument o africkém umění, který není tak docela o umění. Spíše o Evropanech, o tom, jak moc mění Afriku a zda je to opravdu k dobru samotným Afričanům. Snímek z padesátých let klade stále aktuální otázky a to mi přijde špatné. Neměly by být už zodpovězené? ()
Zpočátku jsem si myslel, že to bude klasický dokument jen trochu umělečtější, ale postupně jsem pochopil, že to dokument není, ale regulérní filmová esej vyprávěná textem i obrazem a trochu i hudbou. Od obdivování a snahy vysvětlit jak vznikaly nádherné africké sochy, přejdeme k otázkám kultur jejich vzájemného ničení a mísení. Velmi se mi líbilo, jak mluvený text doplňovaly krásné záběry afrických sošek a někdy, bez textu, mluvily sami za sebe. Euroamerická kultura zničila tu africkou a ta ztratila svou originální autenticitu. Zároveň však otroci přivezení do Ameriky ovlivnili a proměnili naši kulturu ve sportu, v hudbě a podobně. Skvělá filmová esej. ()
Ve své době jistě odvážný počin: v té naší také... Bohužel, poselství se mi zdá trochu zamotané nadšením z toho, co vlastně autor chtěl sdělit. ()
žil jsem tam, masky a africké umění od té doby miluji a pokud by někdo chtěl plnou verzi, tak ji mám :-). Nádhera a mimochodem, ono je to mnohem složitější, než tehdy Resnais mohl tušit. Ano, ve Vatikánu, Musée de l Homme, Britském muzeu a jinde je spousta nakradených památek, ale když zase víme, kolik se jich zničilo v Africe, Oceánii, na blízkém Východě ad. v místních válkách, z náboženského přesvědčení i jinak, ještě snad dobře, že jsou v těch muzeích. A o rasismu, koloniálních válkách atd by se taky dalo diskutovat, ale opět, v roce 1953 to vypadalo jinak. Resnais odvedl perfektní práci ()