Noc a hmla

Je to už mnoho let, co jsem stála v Osvětimi uprostřed ostnatých drátů, prošla si ubikace vězňů a nevěřícně zírala na obrovské, přes celou stěnu se táhnoucí boxy plné ženských vlasů anebo dětských botiček. Byl to zdrcující osobní zážitek. A to mi žádný film znovu nedokáže tak silně zprostředkovat. Ten, kdo to nezažil, ale musí jít bez debat do plných! (05.03.2019)

Není to až tak zásadní dílo, jak se může podle zdejších komentářů zdát. Z informativního hlediska obvyklý dokument (nechci být cynický, ale nejsilnější jsou tu podle mě záběry na latrinu, nebo hromadu hřebenů...; vyhublá či spálená těla se objevují i v mnoha dalších dokumentech, což jim - bohužel - ubírá na naléhavosti), který je však působivý tím, že konstatuje fakta bez přehnaného konkrétního obviňování, čímž dává jasně najevo, že tahle zvěrstva nezpůsobilo pár jasně oddělitelných kreatur, ale lidé... (09.01.2008)

Kdo nikdy nebyl například v Osvětimi, konkrétně ve vyhlazovacím táboře Birkenau, nikdy neucítí tu děsivou atmosféru ohromného prostranství, kde se konala ta největší zvěrstva jakých se člověk na člověku může dopustit. A dokument zážitek z "procházky" ještě více umocní...Zvíře zabíjí pro přežití. Člověk zabíjí z chtíče, zábavy a touhy po moci. Kdo je potom lepší? 100% (15.06.2008)

Děsivé, mrazivé, otřesné, depresivní, šokující. To vše v silně sugestivních záběrech od začátku až do úplného konce. Vidět budovy napěchované až po střechu dětskými oblečky nebo lidskými vlasy to je opravdu pro silné nátury. Dokument, který na vaši psychiku útočí tou nejděsivější silou, vás nenechá chladnými. To vše jen tak v jiném i třeba podobném dokumentu nenajdete..Určitě se jedná o jeden z nejsilnějších i když ne čistě a vyloženě informativních dokumentů, zobrazujících nám ve svých vizuálně archivních záběrech všechna ta hrůzná zvěrstva spáchaná v nacistických vyhlazovacích táborech za druhé světové války. A co na to tenkrát samotní nacističtí pohlaváři, vojáci, důstojnící a kápa? Tuším, že se nějaká část z tohoto dokumentu pouštěla i při výsleších v Norimberském procesu. Samozřejmě, že se k tomu nikdo nepřiznal, nikdo o tom nic nevěděl, anebo věděl, ale nevěděl, v jakém kolosálním rozsahu se všechny ty kremace prováděly.. Těch třicet minut mi tady připadalo jako celá hodina! (18.11.2007)

A to jsem myslel, že jsem toho viděl dost...neviděl. Francouzský pohled na tuto hrůzu je jedinečný. Šokující exkurze do světa, kde výrazy jako člověk, lidskost či snad soucit, nemají své místo, individuálnost každé lidské bytosti, se zde ztrácí v noci a mlze.Tento svět je stejný, jako ten, který máme kolem sebe dnes. Jen dnes není vidět kdo je kápo, kdo vězeň a kdo ten, který vlastně ani nemá žádnou zodpovědnost, jak nacističtí pohlaváři po válce prohlašovali. Je to v člověku, záleží do jaké role ho doba postaví. (26.03.2013)