V mlze
Im Nebel
V tumane
In the Fog
In the Fog
In the Fog
Réžia:
Sergej LoznicaScenár:
Sergej LoznicaKamera:
Oleg MutuHrajú:
Vladimir Svirskij, Vladislav Abašin, Sergei Kolesov, Julija Pěresild, Naděžda Markina, Vlad Ivanov, Boris Kamorzin, Timofej Tribuncev, Kirill Petrov (viac)Obsahy(1)
Je rok 1942. Území na západních hranicích SSSR je obsazeno nacistickou armádou, krutě potlačující jakýkoliv odpor. Skupinka původců sabotáže vlaku je bez milosti popravena, jen jednoho muže nechají naživu a propustí ho. Sušenja ví, že tím dostal pečeť zrádce a že nikoho nepřesvědčí o své nevině. Sergej Loznica točil víc než deset let vynikající dokumenty a jeho první hraný film Moje štěstí působil pesimismem svého pohledu před dvěma lety v Cannes jako rána pěstí mezi oči. Inspiraci pro druhý hraný film našel v próze běloruského spisovatele Vasila Bykova, líčící trestnou výpravu dvou partyzánů, pověřených likvidací domnělého zrádce. Peripetie výpravy, převážně se odehrávající v lese, postupně odhalují charaktery všech tří postav, z nichž jako jediný morálně pevný člověk vychází Sušenja, fatalisticky přijímající svůj osud. Velkou zásluhu o důstojnou působivost tohoto válečného dramatu bez jediné bitvy mají kameraman Oleg Mutu a představitel Sušenji Vladimir Svirski. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (2)
Recenzie (36)
Je leto 1942, Bielorusko je obsadené nacistickým Nemeckom a partizánske hnutie silnie. Za sabotáž na železnici sú popravení 3 sabotéri a štvrtý Sušenja je pre potešenie nemeckého dôstojníka bez trestu prepustený a neprávom obvinený z kolaborácie. Dvojica partizánov sa rozhodla pomstiť smrť troch sabotérov a Sušenju idú popraviť. Nastáva dilema, kto je priateľ a nepriateľ, komu môžu veriť a komu nie. Film prebieha v hlbokom lesa, kde miznú hranice medzi zradou a hrdinstvom ale aj spochybňuje partizánsky mýtus a okrem iného poukazuje na to, ako sa naša minulosť stráca neustále v hmle. ()
,,Cудьба'' ---- Někdy vám holt život, osud či říkejme tomu jakkoliv rozdá tak blbé karty, že s nimi neuhrajete nic. To je přesně případ hrdiny tohoto filmu Sušenji. Souhrou okolností i díky prostředí vesnice, kde každý zná každého je jako jediný ze čtyř obviněných nepopraven za sabotáž na železniční trati. Německý velitel dobře ví, že tím, že ho neoběsil mu nedaroval život. Věděl, že buď se zabije sám, nebo to udělá domnělému zrádci (proč by jej jinak pouštěli, když by nepodepsal spolupráci s wermachtem) někdo z vesnice a nebo ještě lépe, přijdou si pro něj partyzáni. Tyhle vši v kožichu německé branné moci na okupovaných územích SSSR pili vojsku krev po hektolitrech a nebylo snadné je chytat. A tak tu máme válečný příběh z okupovaného Běloruska roku 42, příběh velmi pomalu plynoucí a přesto velmi krutý. Musím velmi pochválit tvůrce s jakou detailní přesností si vyhráli s reáliemi. Člověk si uvědomil jak těžký život tam musel být i bez války... Dávám za 4 povolené matice. * * * * ()
Tyhle cesty lesem, kolik jich už bylo. Těch, které mají přes dvě hodiny, mluví se v nich hodně uvážlivě na pozadí válečného konfliktu a moc často se nestříhá jste už asi za svůj život pár viděli. A při konečném součtu nikdy moc nevybočují, neždímají vaše emoce a intelekt nechávají jen tak klouzat, pro jistotu na automatiku. Festivalový standard. ()
Obvykle proti delším sekvencím beze slov a hudby nic nemám. V tomto případě už možná hrála roli festivalová únava a film na mne působil poněkud utahaně. Frustrace z faktu, že hl. hrdina nemůže svůj osud nijak ovlivnit a musí se s ním smířit, se prostě nedostavila. Což by s ohledem na okolnosti vedoucí k onomu závěru, asi měla - 40%. [47. MFF Karlovy Vary] ()
Tady se sešla spousta pozitiv. Předně tu byl dobrý námět, který nevtíravě ukázal další z temných válečných stránek. Za pozornost stojí i výborná kamera a konečně zadařilo se i herecky. Jenže režisér, který by to všechno dokázal splácat do úhledné koule, ten tu bohužel chyběl. Nemám nic proti procházkám lesem, během nichž se probírá co bylo, je a bude, ale tenhle špacír byl až příliš dlouhý, vysvětlující minipříběhy jednotlivých aktérů dostaly málo prostoru a na souvislejší dialogy tu člověk taky moc často nenarazí. A přitom stačilo tak málo, aby byl film zábavnější. Tak třeba příště. 50% ()
Galéria (62)
Zaujímavosti (3)
- Scénář svého druhého hraného snímku mohl Loznica realizovat až deset let po jeho faktickém vzniku. Válečné téma, o které se opírá, totiž renomovanému dokumentaristovi všichni rozmlouvali. Kdykoli se o něm před producenty zmínil, vyslechl si, že o válce bylo za oněch sedmdesát let natočeno všechno, a co on k tomu může dodat? Ve svém magicky kontemplativním ponoru do duše člověka, jenž se ocitl mezi dvěma rovnocennými zly, ovšem Loznica dokazuje, že válečné téma vyčerpáno zdaleka není. (Zdroj: Letní filmová škola)
- Tíživost morálního dilematu, které nenabízí jednoznačné východisko, připomíná poetiku filmů Andreje Tarkovského. K němu má Loznica blízko i nestandardním zacházením se zvukem a především meditativním tempem záběrů. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama