V zajetí chuti

Po delší době výborný, originální snímek o velmi neobvyklé závislosti a rozhodně se nejedná hlavně o jídlo, jak by mohlo pro někoho vyplynout z názvu. Vlastně je to jen okrajová záležitost. Od začátku jsem věděla, jak to skončí, ale na ten způsob ukončení jsem byla stejně celou dobu nesmírně zvědavá. No, mohl být sice trochu vychytanější, ale nic to nemění na mé spokojenosti a ani co se týká skvělého hereckého umu například Bernarda v roli Frédérica nemám vůbec žádné výhrady. Ta jeho zvrácenost byla uvěřitelná a téměř viditelná v jeho očích i když ne pochopitelná. Ale kdo ví, třeba takoví lidé existují (něco v mé hlavě mi říká, že ano) a já jen lituji těch, kteří se dostanou do spárů takových psychopatů. Velmi dobrá atmosféra, velmi dobrý scénář a velmi dobrá čtyřka. (13.09.2014)

Jak se i relativně morálně v poho týpek zamiluje do peněz, do odvozeného pocitu moci, jak mu zachutná tzv vyšší společnost a sám sebe přesvědčuje, že je někým jiným, než ve skutečnosti je ( já jsme odborný poradce, radím s investicemi v Asii a přitom jsem jen společník, oficiálně ochutnávač, a to nejen jídla ). Znuděný a obsesivní zaměstnavatel je brilantní a jeho hrátky s ochutnávačem bizarní, ale skvěle promyšlené, pěkný psychický teror. (16.10.2017)

Být ochutnávačem na plný úvazek zní jako vysněný džob. Obzvlášť když to tak báječně sype. Jenže pečení holubi sami do úst nelétají ani v pohádkách, natož ve francouzském dramatu, tudíž tahle práce není jen o jídle samotném, ale o hledání hranic, kam až jsme ochotni zajít a kam už ne. Je to spíše o chuti druhého ovládat a měnit k obrazu svému .. (Viděno během dubnové Challenge Tour 2015) (10.04.2015)

Řemeslo, jak se patří! Vypolírované plochy, hrany vábně zkoseny, nádherná sestava kuželoseček. Tak dobré, že se mi ani děj nechtělo sledovat. Bohudík nebyl moc složitý. Nejzajímavější asi bylo sledovat, zda se jazýček váhy bude vychylovat v rámci tolerance, či jedno její rameno to nevydrží a praskne. Bum!, a je to tady. (30.07.2023)

Vůně a chutě, to je moje oblíbená oblast zájmu. Jenže vůně a chutě hrály prim pouhou první půlku, pak už film povážlivě zvážněl a stalo se z něj docela dost velké psycho drama. Bernard Giraudeau snad dostává jen role samolibých a zvrácených manipulátorů, postava Frédérica Delamonta neměla daleko do Leopolda z Kapek deště na rozpálených kamenech. První půlka byla vynikající, druhá už byla místy unylá a nakonec jsem byl už i rád, že to skončilo. (18.08.2008)