Tvorcovia:
Sam LevinsonRéžia:
Sam LevinsonScenár:
Sam LevinsonHudba:
LabrinthHrajú:
Zendaya, Hunter Schafer, Austin Abrams, Sydney Sweeney, Jacob Elordi, Alexa Demie, Barbie Ferreira, Algee Smith, Maude Apatow, Jennifer Kathreen Larson (viac)VOD (2)
Epizódy(8)
-
Snažím se dostat do nebe, než zavřou bránu (S02E01)
-
Mimo dosah (S02E02)
-
Velký a malý tyran (S02E03)
-
Drink před válkou (S02E04)
-
Bez hnutí jako kolibřík (S02E05)
-
Když se kácí les... (S02E06)
-
Divadlo a jeho dvojník (S02E07)
-
Celý život mé srdce toužilo po tom, co neumím pojmenovat (S02E08)
Videá (2)
Recenzie (70)
„VŠECHNY VZTAHY MAJÍ TRHLINY…“ Hodně sexu, hnusnejch feťáků a vztahů. Vobčas mi to připomíná ten seriál (to jsem byl ještě mladej kluk, takže ten nemůžete znát…) Beverly Hills 90210. Né, že bych ho nějak sledoval, ale mám dojem, že tady někteří řešej podobný píčoviny. Sice jsou u toho nahatý nebo sjetý… ale… Prostě občas mě to neba, občas jsem donucenej zamáčknout kroupu.. Jsou to takový minipříběhy, kterým vévodí drsnej (nebo nepříjemnej?) příběh fetky a finále, který má v sobě něco… co jsem fakt nečekal. Od „Beverly Hills“ totiž neočekávám takovouhle dramatickou extázi! Ale bohužel toho „ostatního“ bylo víc. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Máme doma feťáka (a nechcem ho reklamovat). 2.) Parchant je zralej na exorcistu. /// Thx za titule „Michaela Křížová“. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** ()
Nemůžu jinak, než nakonec tankovat plnou nádrž. I přes fakt, že Zendayu jako herečku moc nemusím a prvních šest dílů je jen lehce nadprůměrných. Pak přijdou poslední dva a já nemůžu a ani nechci nedocenit ten nápad a originalitu, jak se tím vším tvůrci nakonec popasovali. Jestli se stal z Euforie pře lety tak trošku fenomén, tak tohle další pokračování ji posunulo ještě mnohem výš. ()
Druhá séria nie je myslím horšia ako tá prvá, lepšie dokonca graduje, ale čo sa týka deja, tak tu sa naťahuje čo sa dá a Levinson si proste robí veci už len po svojom a je pravdepodobné, že stratí nejaké to percento verných divákov. Eufória je skvele formálne a štylisticky urobený seriál, jeho inakosť oproti konkurencii ale automaticky neznamená, že ho bude každý alternatívne mysliaci jedinec automaticky zbožňovať. Hodnotenie je možno prísne, ale prvá séria, aspoň teda prvých šesť epizód, mi sadlo viac. Možno to ale chce vidieť znovu v rámci celodenného maratónu... ()
2. série: 85 % Nevím, jestli je se mnou něco špatně, anebo už jsem si na ten shit vybudoval toleranci, ale mě se to docela líbilo. Samozřejmě stejně jako minule uznávám všechny přední kvality, jako třeba Zendayu, Zendayu a... dále taky Zendayu, ovšem s tím rozdílem, že zatímco v 1. řadě mě skutečně nic jiného nebavilo a na neustálé sexování jsem koukal s výrazem člověka z arkhamské léčebny, teď mi přišlo, že Euforie skutečně má co nabídnout, a tím nemyslím jenom prsa a penisy. Každá postava měla co říct. Nejmenšího prostoru se paradoxně dostalo Jules. Dokonce už jsem si zvykl i na supertajné dealerské duo v podání Fezca a Ashe, které by sice dokázala identifikovat celá east-highlandská střední, ale od koho si pak kupovali drogy, že ano. Navzdory tomu si stejně stojím za tím, že měli udělat buď příběh o dealerech, co sellí děckám, nebo příběh o děckách, co kupují od dealerů. Je znát, že ty dějové linky nejdou dohromady a působí komicky, jak se je Sam Levinson (tvůrci), pořád pokouší nějak spatlat, tím že Fezca opakovaně cpe na všechny studentské party a podobně. Celkem by mě zajímalo, jak to funguje. To ho jako zvou všechny třídy na své mejdany, nebo si ho tahle třída platí jako privátního prodavače...? Just asking. A to nemá na práci nic jiného než vysedávat na večírkách puberťáků? Dealer by přece měl... Jo, vždyť on se vlastně schovává všem na očích, geniální. Abych tomu zase jenom nekřivdil, když už jsem dal těch 5*, líbil se mi výběr songů, líbilo se mi ztvárnění feťáckého doupěte (Eliottův dětský pokoj) a feťáckého výbuchu vzteku (scénu bych vystřihl jako meme a nazval Dívka s menstruací) a moc mile mě překvapily závěrečné dvě divadelní epizody, ačkoliv to 1) zbytečně šťavili a 2) herecké výkony nepřipomínaly školní divadelní sbor ani omylem. Každopádně zvlášť tam se pořádně vyřádili kameramani – všiml si toho i takový průměrný konzument jako já, kterého většinou nechává poloha kamery chladným. Nějaké seshora, zezdola, z boku... to mě nezajímá. Konečně jsem si zvykl na Rubyn vypravěčský styl. Ta holka denně lítá někde v oblacích, tak nevidím důvod, proč by nemohla vědět všechno. Nakonec stejně bude nějaký plot twist, že se Rue v první epizodě zhulila a tohle celý se jí jenom zdá. Otázka do tomboly: "Upravili tvůrci nahotu ve prospěch děje, anebo děj ve prospěch nahoty?" Hm... ()
Galéria (279)
Fotka © Home Box Office
Zaujímavosti (4)
- Píseň, která hraje na konci epizody při závěrečných titulcích, je Cutting Crew: (I Just) Died In Your Arms (1987). (Kanee)
- V této epizodě Fezco (Angus Cloud) přirovnává příběh Lexiiny divadelní hry k filmu Stůj při mně (1986). (TheSpearCZ)
- V tomto díle zazní skladba Never Let Me Down Again (1987) od Depeche Mode. (Dangerous2)
Popularitě seriálu Euforie se nejde divit. Režisér a scenárista Sam Levinson realizoval seriál o hledání identity, vyrovnávání se s traumaty a snaze o lásku, kdy k citlivým tématům přistupuje super a přitom se ani nebojí jít v jistých ohledech za hranu. Krom silného obsahu se ovšem Euforie ve své 1. sérii mohla opřít i o povedený vizuál, kvalitní obsazení a především solidní scénář, který naznačoval, že má tenhle seriál nadále potenciál. A o 2. sérii se dá minimálně říct, že k propadu kvality rozhodně nedošlo. I 2. série se točí kolem problémů současné mladé generace. Další konfrontování s drogami, sociálními sítěmi a depresemi, kdy Levinson opět do všech těchto témat vstupuje intenzivně a opět v míře, která některé může snadno pobouřit v tom ohledu, že tohle už je možná opravdu moc. V průběhu 2. série se navíc Euforie stává víc než pouhým teen dramatem a ústřední hrdiny nutí k definitivní konfrontaci s dospělostí. Levinson v průběhu 2. série pořád dokáže pracovat s atmosférou, tak trochu měnit přístupy a především má pořád v malíku audiovizuální zpracování, které samotné působí dojmem extáze. Především se ovšem Levinson nadále se svými postavami nepáře a posílá je na ještě větší dno, než v rámci 1. série. V průběhu je možná 2. série skutečně možná explicitní až moc, na druhou stranu je ovšem zajímavé sledovat dění tohoto seriálu, který skutečně působí nekompromisně. A i díky tomu je na tom síla všech událostí, které se stanou skutečně cítit. Zendaya v průběhu seriálu dokazuje, že si svou stoupající popularitu rozhodně zaslouží a nadále předvádí silný výkon, to se ovšem dá říct i o zbytku obsazení. Především o Sydney Sweeney, Hunter Schafer či Angus Cloud. Hercům prospívá, že se ústřední postavy musí popasovat s osobními démony a Levinson opět dokáže jít v těchto konfrontancích někdy na dřeň možná až příliš. Důležitý je ovšem fakt, že v průběhu Levinson dokáže udržovat napětí až do samotného finále. A přitom i schopně přeskakovat do takového uvolněnějšího a poklidnějšího módu. I přesto, že je jasné, že na lámání chleba bude muset dojít. Nadále je poměrné snadné mít slabost pro Levinsonův černý humor, někdy je přitom snadné mít ten pocit, že Levinson bere přeci jen větší důraz na vizuál a postupem času je střídavě obsah na silnější i slabší vlně. Stačí ovšem momenty, kdy Levinson zase přijde s působivými monology a dialogy a je snadné mu opět skočit na palubu. I když se v průběhu může snadno zdát, že je to přeci jen lehce natahané, aby to utáhlo celých 8 epizod. Nadále ovšem platí, že je Euforie stejně nevyzpytatelná jako průměrný vrstevník generace, o které seriál pojednává. Jen se místo nálady mění atmosféra a seriál tak chvílemi dokáže být pocitově poměrně příjemný i vyloženě psychicky nepříjemný. Levinson v průběhu několikrát dokáže skutečně šlápnout na plyn, postavy někam skutečně posunout a jejich osobní problémy definitivně prodat. Levinson navíc v průběhu opět sem tam experimentuje, kdy občas hodí nějakou tu poctu, jednu epizodu rovnou stylizuje do divadelní hry a v průběhu se tak jen umocňuje pocit nevyzpytatelnosti. A především závěrečná 8. epizoda 2. série je definitivně tím emocionálním gejzírem, ke kterému měla v ideálním scénáři celá série směřovat. Cesta k finále je sice opředena slabšími momenty a Levinson očividně chvílemi skutečně nezná míru, v součtu ovšem dokázal, že druhá série neudělá ostudu sérii první. Jen těžko říct, zda po vyvrcholení je ještě nějaký hlubší důvod pokračovat v sérii třetí. První série Euforie měla být dle Sama Levinsona party, druhá série Euforie poté afterparty. A tyto označení ve finále svým způsobem dávají smysl, především i proto, že jsou události 2. série pro postavy ještě více zásadnější. Levinsonovi by se možná vyplatilo občas znát míru a kompatibilně ovládat vizuál i vývoj příběhu v jeden moment, i po 2. sérii ovšem Euforie zůstává jednou z nejpůsobivějších generačních výpovědí současnosti. Uvidíme, zda si 3. série udrží formu..... () (menej) (viac)