Kráľ Oidipus

Pasolini previedol klasický príbeh do výsostne filmovej reči, ktorej veľkoleposť je umocnená metafyzicko-surreálnymi prvkami (prázdne vyprahnuté priestory s "barbarskou" berberskou architektúrou, mimoriadne sugestívne masky veštkyne a sfingy a v neposlednom rade drásavo expresívna japonizujúca hudba odkazujúca snáď ku Kurosawovmu Krvavému trónu). Vzhľadom k tejto štylizácii mohol Pasolini upustiť od "povinného" pátosu, miestami vari až nechcene komickému. Úvodný predlhý záber na tvár dojčiacej Silvany Mangano, v ktorej sa objavujú protichodné emócie, je nezabudnuteľný a zaručene bude diváka "strašiť" až po kremáciu. PS: S odstupom času pridávam hviezdičku. Vlastne nie, ona sa pridala akosi sama. (10.06.2009)

Nejlepší komedie, jakou jsem v poslední době viděl. Nehodlám zde rozebírat marocké kulisy, africký komparz či směšné rekvizity. Co mne nejvíce pobavilo na adaptaci legendárního příběhu z Řecka jsou nelogičnosti ohledně soubojů. Jako příklad bych uvedl scénu, kde Oidipus "ubodá" svého otce. Nejenže je jeho meč stejně tupý, jako samotný scénárista, tudíž je probodnutí nepřítele zhola nemožné. Co ale nejvíce praští do očí je moment, kdy se celá čepel ohne po srážce s dřevěnou násadou (!) vozu, aby v dalším záběru byla krásně rovná a hlavní hrdina s ní mohl zabít svého rodiče. A to je pouze zrnko písku v moři pitomostí. Žádný art, pouze čistě amatérské dílo a jméno tvůrce v titulcích to nijak neomlouvá. (01.12.2009)

No tak musím se přiznat, že přibližně prvních 10 minut jsem měl silné nutkání film vypnout. Poté jsem si však tak nějak na vše zvyknul. Vše se nějak ustálilo a začalo se jet přibližně po Sofoklových kolejích. Film se velmi slušně drží předlohy - tedy neovlivnitelnosti předpovězeného osudu. Zpracování filmu je však děs a hrůza. Dokonce při té mečovací scénce jsem měl pocit, že si z diváků dělá režisér Pier Paolo Pasolini prdel. Herci jsou neskutečně nesympatičtí, a to úplně všichni. Přostředí kde se děj odehrává je naštěstí slušné. Dávám 2* s očima v takové poloze jako byly Oidipovy oči v samotném závěru. A věřte, že toho zrovna moc neviděl. P.S. Viděno v italštině s anglickými titulkami. (12.05.2012)

Tento film se mi těžko hodnotí. Je v něm hodně technických chyb, některé herecké výkony jsou směšné (zvláště pak ty hysterické, Oidipus má ve scénáři řvát a tak herec prostě řve). Útlou knížku jsem četl, tam kde kniha začíná, tam se s Pasolinim doberem asi za 70 minut. Ale není to na škodu, Pasolini si to udělal po svém a knížky se otrocky nedržel. Látka je šokující (a ve své podstatě atraktivní), Pasoliniho zpracování má atmosféru, ale postrádá tah, drama přestává být dramatem. (27.12.2006)

Nejprve musím podotknout, že to bylo školní představení, tak proto občas bude můj komentář trochu zaujatý... Začátek vypadal dobře, naladil mě na vlnu zmodernizovaného Oidipa, ale když jsem konečně nahodila na kolej novověk... bum a jsme zpátky ve starověku... Oidipovy myšlenkové pochody v dospělosti se mi občas zdály nepochopitelné- zlomí chlapovi nohu, s řevem uteče, zabije dalšího chlapa a s řevem se vrací zpátky, zlomí chlapovi druhou nohu, zabije krále a potom vrazí do chlapa s oběma nohama zlomenýma něco jako veslo. Milostné scény působí neskutečně směšně, za všechny- Matko! ... V duchu jsem se modlila ať už to skončí, ať už Oidipus konečně ztlumí hlas... Co ta sfinga?... Když si nakonec tak nějak unáhleně vypíchne oči, tak bum bác, a jsme zpět v novověku, kde žije slepec... Že by potomek? Kamera se mi zdála nějak roztřepaná, točivé záběry mě místy donutily zavřít oči. Hudba tu nedokážu popsat, ale vím, že mě bolela hlava. A když se vám do bolavé hlavy zařezává pronikavá flétna, celkem to bolí. Finálně mi jako dobrý nápad připadal začátek a konec, jinak nechtěně směšný film, který si znovu určitě dobrovolně nepustím... (22.05.2006)