Dekameron

Pasolini je pro většinu lidí silně kontroverzní postava, která je většinou posuzována podle jeho posledního díla Saló aneb 120 dnů Sodomy. Přitom si asi málokdo uvědomuje, jak velký je to vlastně režisér... Svým nezaměnitelným rukopisem dokáže přesně vyjádřit to, čeho se druzí štítí a pokrytecky nad tím zavírají oči. Dekameron je první částí Trilogie života a zřejmě je ze všech tří filmů "nejstravitelnější" a především "nejslušnější"... Pro Pasoliniho je charakteristický výběr (ne)herců. Díky jejich ne příliš přitažlivému vzhledu dokonale navodil atmosféru "lidovosti" středověké Itálie a přispívá tak k mnohem větší uvěřitelnosti, než tomu je u načančaných hollywoodských manekýnů, kteří se nás v historických velkofilmech snaží přesvědčit, že ve 14. století měli všichni krásné bílé zuby a lesklé voňavé vlasy..:-) Mimoto si režisér střihl jednu z průvodních rolí - malíře Giotta. Pasoliniho Dekameron je kromě toho neskutečně vtipný, což ale vychází z vynikající Boccacciovy předlohy. P.S.: Můj obdiv České televizi, že si troufla Pasoliniho vysílat... Ovšem zážitek z kina to asi nepřekonalo... (11.08.2006)

Tvůrce tak složitý a jakoby přerývaný, jakým byl originální a esteticky až převzdělaný Pier Paolo Pasolini, i vzezřením tolik navazující na své renesanční předchůdce, nemohl vydávat jednoduchá a nekomplikovaná díla. Traktát přenesený na stříbrné plátno, podívaná obohacená o skvělou kameru, rukopis, jehož nezaměnitelnost již zdaleka bije do očí! Porozumět této hloubce znamená propracovat se k pozoruhodné svébytné kvalitě stále moderního světového globálního filmu. DEKAMERON, to předmorové hemžení Toscany i ostatní Itálie před černou smrtí poloviny 14. století, hrůzná vzpomínka, ale i nejeden netuctový zážitek, který se neomezuje na košilatosti, ale všímá si i ostatních stránek života, to všechno, shrnuto spíše do efektních scén než do volně komponovaných a do děje jakoby mimochodem vkládaných filmových povídek, je vlastně jednou velkou poutí po neučesané, ale plebejsky zdatné a radostné zemi. Obscénnosti, tolik zdůrazňované dobovou i současnou kritikou, tu vlastně přicházejí zkrátka: v době vypjatého erotického a pornografického filmu Pasolini působí spíše jako ostýchavý cudlín a způsob jeho pojednání těchto slunci vzdálených stránek lidského života je jemný a neopakovatelně - jak jinak to napsat - pasoliniovský. Myslím, že památka velkého italského filmaře bude i nadále přežívat v jeho tolik rozkošatělé a přece předčasně zavřené filmografii. (14.02.2010)

Nemám rád italskou kinematografii, a už vůbec ne tu starší, přesto se mi však Dekameron líbil, hodně. Je to již docela dlouho, co jsem četl knižní předlohu, přesto jsem si při filmu mohl příjemně zavzpomínat, jaké bylo mé překvapení, že i povinná četba může být zábavná. Nedovoluji si říkat, že je to jednoduchý film, to vůbec ne, právě naopak, Dekameron je vcelku těžko stravitelný. Už samotná kniha byla komplikovaná, hlavně proto jsem byl zvědav, jak se s ní Pier Paolo Pasolini popere, spíše jsem přemýšlel, jakým způsobem bude na příběh nahlížet. Zda vyrazí cestou doslovné adaptace a nabídne nám rámcovou novelu ověnšenou několika povídkami, nebo se ji rozhodne vynechat a uplete nám změť povídek do jednoho příběhu. Nakonec překvapil, i když ne v tom kladném slova smyslu. Použil totiž různé povídky, které spolu nijak neprovázal, zároveň jsem za to však rád, neboť se mu tak podařilo bez velkých zásahů udržet ducha předlohy. 90% (11.08.2006)

Pasolini je hodně nekompromisní tvůrce spřádající své filmy zcela mimo zavedené konvence - a to především s co nejotevřenějším sexualním nádechem scén (panečku, i dnes se podobných obrazů mimo erotické filmy hned tak nedočkáte:) a překonáváním dobrého vkusu i tabuizovaných témat. To že svoji mozaiku pojímá spíše jako zábavné podobenství klasické knihy s co největším šokujícím zobrazením je nasnadě - v podstatě ho totiž nezajímá jak herci hrají (..tedy spíše přehrávají - a jsou to vůbec herci?), jestli je vše co se týče zvuku a obrazu v naprostém pořádku, nebo jestli má film občas nádech němé grotesknosti. Ne, jde o to šokovat, lechtivě pobavit, zaujmout výpravou a maskami (...jsou to vůbec masky, nebo opravdu taliáni většinou nemají zuby a jsou tak asexuální?:) a rozpoutat diskuzi, jestli je to všechno vlastně sračka nebo umění.. a to se filmu daří... Já se skvěle bavil, cítil jsem neutuchající sexuální napětí a přemýšlel nad tím, co tomu museli lidé říkat v roce 1970. (31.08.2006)

Pasolini natočil adaptáciu poviedok, ktoré som nikdy nečítal. To je výhoda, pretože film by mal fungovať ako samostatné umelecké dielo, Séria krátkych, svižne natočených poviedok, niekedy vtipne vypointovaných, inokedy na prvý pohľad trochu vyšumených do stratena. To sa ale bude líšiť podľa diváckeho vkusu. Pre mňa sa skôr jedná o zaujímavý experiment, ako o silný umelecký zážitok. Každému určite utkvú v pamäti niektoré hrôzostrašné ksichty, nevynímajúc ten režisérov:). My ľudia sme už takí, ako nám tento film predkladá. Plní pokrytectva, klamstiev, ziskuchtivosti, chtíču (ten sa jediný na druhom svete odpúšťa) a falošného kresťanstva. Schopní manželskej nevery a toho najhoršieho, vraždenia. To si z neho zoberie každý. (06.11.2012)