Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Réžia:
Alan ParkerScenár:
Roger WatersKamera:
Peter BiziouHudba:
Roger WatersHrajú:
Bob Geldof, Bob Hoskins, Joanne Whalley, Kevin McKeon, Phil Davis, Roger Waters, Jenny Wright, Alex McAvoy, Nell Campbell, Eddie Tagoe, Vincent Wong (viac)Obsahy(2)
Režisér Alan Parker nakrútil hudobný film Pink Floyd: The Wall podľa scenára Rogera Watersa, speváka a basgitaristu kultovej skupiny Pink Floyd. Snímka je filmovou vizualizáciou rockovej opery z roku 1979 The Wall, ktorú skupina už predtým niekoľkokrát realizovala vo výpravnej javiskovej verzii. Hudobný námet, hrané pasáže a animované výjavy sú spojené rámcovým príbehom rockera Pinka, Watersovho autobiografického alter ega, ktorého traumy z detstva a frustrácia z úspechu doviedli k úplnej sebadeštrukcii. Počas amerického turné v hlbokých depresiách zostane zamknutý v hotelovej izbe. Vracajú sa mu spomienky na detstvo, poznačené smrťou otca - vojnového hrdinu, ale aj prehnanou materskou láskou a despotickou výchovou sadistických učiteľov. Každý negatívny zážitok sa stal len ďalšou tehlou do múru, chrániaceho Pinka pred okolitým svetom. Postupne sa tak odcudzil nielen fanúšikom, ale aj svojej nevernej manželke. Cestou po špirále depresií a excesov drogovej závislosti upadá do halucinácií, v ktorých vidí sám seba ako nacistického vodcu zástupov. Po precitnutí pred symbolickým súdnym tribunálom skladá účty z rán i previnení a musí sa podrobiť rozsudku: zbúrať múr a otvoriť sa svetu. Film bez lineárne budovaného deja a bez tradičných dialógov len prostredníctvom sugestívnych animovaných obrazov Geralda Scarfea a apokalyptickej hudby z albumu The Wall vypovedá o izolácii, šialenstve a skrytých traumách, ktoré z týraného môžu urobiť tyrana. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (584)
Těžko pochopitelný a přesto strhující film. Rád bych věděl, jestli měl Roger Waters tohle před očima, když psal původní hudbu, protože jestli ano, tak mu jeho představy a vize opravdu nezávidím. Nejvyšší hodnocení nedávám tomuto nenapodobitlenému kousku jen proto, že se v poslední půlhodině přelije do úplné abstrakce a nepozve mě k dialogu. A naopak, úvodních čtyřicet minut patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl. ()
Písničky od Floydů, které znám názvem, bych mohl spočítat na jedné ruce. Z osazenstva znám jenom Waterse a celkově mě ta skupina nijak nebere, takže The Wall je spíš jen doplňokovou podívanou. A jak to dopadlo? No nic moc. Sice filmem zněly povětšinou chytlavé melodie a animované sekvence byly naprosto dokonalé a geniální, ale výsledek je trošku jedna velká nuda. Alan Parker mi prostě moc nesedí. ()
We don’t need no education, we don’t need no thought control, no dark sarcasm in the classroom, hey, teacher leave them kids alone, all in all it's just an another brick in the wall. Zážitek (ať filmový či hudební), který nelze popsat slovy. Zážitek, pro jehož objektivní zhodnocení je málo hvězdiček. Film, který se vám bude líbit, nebo ne, ale nikdy na něj nezapomenete. ()
Dielo, ktore dalo pojmu "film" uplne novy rozmer. Skutocne, zaradit ho do nejakeho konkretneho zanru je nemozne. Dramaticka zlozka filmu je dolezita, (proti)vojnovy podtext jasny, avsak termin "muzikal" je zavadzajuci a ti, ktory film nevideli by si moholi vytvorit chybnu predstavu. Hudobne (ci tanecne) vystupy v muzikaloch funguju viac menej ako samostatne prvky, ktore sa daju odelovat, porovnavat, samostatne hodnotit, muzikal je vlastne z takychto scien "poskladany". The Wall je uplne nieco ine. Hudba tu film nepodkresluje, ale priamo vyjadruje samotne dianie, v niektorych pasazach by sa dokonca dalo povedat, ze obraz podkresluje hudbu (podobne ako vo videoklipoch). The Wall je hudobno-obrazovy organizmus, kde obraz a zvuk funguju v dokonalej symbioze. Priam sa mi zda, ze samotne oznacenie "film", je nevyhovujuce/nedostacujuce. Prosty a vystizny nazov pre mna je - umelecke dielo. "Pohybliva" Mona Lisa. (10/10) ()
"Nepotřebujeme žádné vzdělávání. Nepotřebujeme kontrolu myšlení." Utápění v depresích nepatří mezi mé oblíbené činnosti a hudbu Pink Floyd vstřebávám daleko lépe na koncertech než z desek. Jinak samozřejmě chápu, že jsem viděl nadčasové dílo, ale jsem natolik přízemní, že jsem se jím nechal předběhnout a jeho absolutní pochopení si nechávám na dobu až budu velký. ()
Galéria (57)
Fotka © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Zaujímavosti (43)
- Přímou inspirací pro Pinkovu metamorfózu ve fašistického diktátora byl Watersův zážitek z koncertu v Montrealu, kde plivnul jednomu z fanoušků do obličeje a uvědomil si, jakou má rocková hvězda moc nad davem. (markyzgero)
- Skladbu "In the Flesh?" zpívá ve filmu skutečně Bob Geldof, což není s ohledem na jeho post v kultovní skupině Boomtown Rats nijak překvapivé. Protesty si však neodpustil Roger Waters, podle nějž byl Bobův přízvuk příliš irský. (don corleone)
- Autor filmových animací Gerald Scarfe je také předním britským karikaturistou - vytvořil například úvodní titulky britských seriálů Jistě, pane ministře (od r. 1980) a Jistě, pane premiére (od r. 1986). Se skupinou Pink Floyd spolupracoval od roku 1975 a režíroval dokument Pink Floyd: Welcome To The Machine, zachycující jejich turné In The Flesh (1977). (mcleod)
Súvisiace novinky
Zemřel režisér Alan Parker
Po dlouhé nemoci dnes ve věku 76 let zemřel věhlasný britský režisér, scenárista a producent Alan Parker. Smutnou zprávu potvrdil Britský filmový institut. Parker začínal v 70. letech jako tvůrce… (viac)
Reklama