Život Davida Galea

Během 20. století bylo v USA popraveno 23 lidí, jejichž nevina byla prokazatelně dokázána po jejich smrti. Za posledních třicet let bylo ve stejné zemi odsouzeno k nejvyššímu trestu přibližně 110 lidí, kteří byli před jeho vykonáním propuštěni na svobodu z důvodu mylného obvinění. To znamená, že přibližně 4,5% lidí odsouzených ve Spojených státech ke smrti, je vlastně nevinných. Přitom vykonání veškeré procedury před smrtí vyjde stát na dvojnásobek, než kdyby si zločinec odseděl doživotí, a průzkumy nikde na světě nikdy neprokázaly snížení kriminality na základě jeho uplatňování (respektive: kdo zabít chce, zabije a nehledí přitom na následky). Když si dám tohle všechno dohromady... No, nepřipadá vám trest smrti lehce nelogický a nemorální? Asi ne. Jak tu tak totiž procházím komentáře ve stylu "nudný trapně emoční paskvyl", získávám pocit, že mám asi naprosto odlišné vnímání světa než řada lidí kolem. Pro mě je Život Davida Galea totiž hlavně až do poslední minuty strhujícím dramatem, které vás emočně dostane podobně jako Americká krása; pravda je tu méně scén, nad kterými budete zažívat vizuální orgasmus, ale to snad nevadí. Jen ta závěrečná část mě naštvala. Proč se v poslední době každý snaží narvat do filmu ještě před titulky nějaké děsivé odhalení, které naprosto zvrátí váš dosavadní pohled na věc? Dodatek 23. února 2009 Po více jak roce od prvního shlédnutí přihazuji pátou hvězdičku. Život Davida Galea je přesně ten typ filmu, který vám utkví v hlavě a na který si vzpomenete vždy, když někdo zmíní trest smrti. A už jen kvůli tomuto snímku pro mě asi navždy bude Kevin Spacey jeden z nejlepších herců své generace. (05.02.2008)

Duchaplný snímek, který odtáhne divákovu pozornost do míst oběti, ukazuje jí tam chronologicky zpětně přehrávané divadélko pravdy, aby na konci udělal velké voila a smetl jakoukoliv rádoby investigativní žurnalistiku se stolu. Spacey opět ukazuje, co umí zahrát. Je na co koukat. Film má dobrý scénář, má to šmrnc. (06.04.2017)

Cosi shnilého jest ve státě Texaském. I když, možná že nakonec ne tak docela... Alan Parker si vybral velmi zajímavý námět i excelentní herce. Rozhodně z toho vznikl nadprůměrný snímek, u kterého vysoká politická angažovanost nijak nevadí. To co Parkerovi trochu sráží nohy je přílišná čitelnost scénáře. Když vám tvůrci již před půlkou filmu (ne)chtěně odkryjí všechny karty, tak pak nemá valný smysl stavět na tomto odhalování závěrečnou půlhodinu. Není to nijak zásadní výtka, ale bohužel se díky tomu nemůže dostavit úplné splynutí s postavami a tím pádem ani emocionální prožitek. Ovšem i tak jde o nadprůměrnou záležitost, kterou nelze ani v nejmenším považovat za ztrátu času. Spíše naopak... (27.08.2007)

Tak, a to byl život Davida Galea. Nebo lépe řečeno, několik posledních dní jeho života. Jestli bojoval za správnou věc či nikoliv, to už nechám na vás. Jisté je, že za to zaplatil cenu nejvyšší. Ale?! Jakou cenu měl jeho život? ....:-) Dost úvah, radši na to mrkněte a pak dejte vědět, zda-li je vám Dejva líto...třeba...nebo jestli se vám film líbil...nic, jdu si dát palačinky s jahodama a šlehačkou...80% (11.10.2008)

Není podstatou předvídatelného příběhu hodně diskutabilní téma trestu smrti ("Tento koktejl na jednu likvidaci stojí stát Texas přibližně 86 dolarů, 80 centů"!!), je jedno o jaký společenský problém jde, protože předmět doličný je naštěstí jinde. Role přesně padla Lauře Linney i překvapivě dobré Kate Winslet, ale vítězství patří právem filozofujícímu Kevinovi: "Kde jsou Atéňané, když je člověk potřebuje." Zoufalé situace vyžadují zoufalé činy a oběti, ale jak dalece či blízce jsou od sebe vzdálené hranice zoufalství a hrdinství?! Podstatné je, zamyslet se každý sám nad sebou, nakolik ještě (už) jsme ztratili klíč ke svobodě. (03.05.2011)