Oběť

Tenhle typ dramatické umělecké tvorby Anglie umí. Oběť je vynikající drama se skvělými hereckými výkony, které je ale též výborně napsané. Dílo udrží diváka v napětí doslova do poslední vteřiny. A že o strhující zvraty není nouze, si buďte jistí. Otázky jsou pak položeny jasně. Kdo je oběť a jak se vypořádat s tím, když jsou oběti svým způsobem vlastně všichni? V budoucnu bude společnost řešit mnoho závažných otázek a seriál jasně nastiňuje, že mnoho z nich pořád neumíme vyřešit. Jedna z nich je spravedlnost. Co spravedlivé je, co už není a jak se vypořádat s tím, když někdo udělá chybu. Velkou, ale přes to se od ní chce oprostit. Seriál Oběť je jeden z nejlepších počinů britské televizní produkce posledních let. (30.03.2021)

Ukázka toho, že abyste si mohli užít mimořádné herecké výkony, nejsou k tomu potřeba hvězdná hollywoodská jména. A výborné herecké výkony jsou něčím, co tuhle minisérii dosti charakterizuje, rozhodně to ale není to jediné, co si zaslouží vyzdvihnout. Nejen díky skvělým hercům, ale určitě i díky chytrému scénáři, režijnímu vedení, skvělé práci s časovými rovinami a střihu či vhodné doprovodné hudbě se tomuhle dílu daří držet diváka v napětí, přimět ho, aby cítil s jednotlivými postavami, aby mu byly sympatické, protivné, aby jich litoval nebo cítil směsici všeho uvedeného, aby přemýšlel nad tím, co je a není správné, kdo je oběť, kdo je zločinec. Všechno je to přitom velmi uvěřitelné, nenásilné (ač o násilí vyprávějící). Několikrát už si myslíte, že víte, kdo je oním Eddiem J. Turnerem, abyste vzápětí zjistili, že to zase nebude tak jednoduché a napínali se dál. Celé to výborně graduje od možná trochu pomalejšího ale zajímavý další vývoj slibujícího začátku až do drásavého finále, při kterém vám možná i ukápne slza. A asi nebudete ani v tom finále vědět, kdo je zde vlastně obětí a kdo viníkem, protože to prostě není tak černobílé. Ale budete mít pocit, že jste si to s těmi lidmi prožili a že vás to obohatilo. Moje vůbec nejoblíbenější scéna (k onomu procítění i přemýšlení nad tím, co jak má správně být) - rozhovor Anny a Lennyho v jejich domě na téma odpuštění. 85 %. (22.03.2021)

Po přečtení obsahu jsem si říkal, že tato britská minisérie bude celkem jednoduchá na pochopení a že u toho nebudu muset tolik přemýšlet, protože to vypadalo, že je to celkem jednoduchý příběh. Ale opak je pravdou. Hned od začátku mě tvůrci namotali tak, že jsem v tom začal tápat a minimálně dvacetkrát jsem si myslel, že je mi to jasný a že vím o co jde. Ale ještě v půlce posledního dílu mi moje tipovačka nevyšla a za to tvůrcům dávám palec nahoru, o tom žádná. Tento příběh pojednává o jednom neštěstí, které se stalo před x lety ve skotském Edinburghu. Jedna matka tam přišla celkem brutálním způsobem o svého syna a od té doby se z ní stala psychotická žena prahnoucí po pomstě za každou cenu. Chce konfrontovat vraha a myslí si, že ho našla a tak dá jeho profil na internet a začnou se dít věci, které už se nedají zastavit. Tvůrci pojali své vyprávění skutku výtečně a v přeskakováním v různých časových rovinách nás úspěšně dovedli do poměrně překvapivého konce. Také jsem rád, že se tvůrci nenechali strhnout novou modou teplomilných milostných avantýr a že jsem tam neviděl tančit nějakej ten ploužák od George Michaela nějaký ty bukvice nebo lesbice s vzezřením Eltona johna nebo Freddieho Mercuryho a nedej bože, že by se ještě k tomu cicmali, protože to by se ten můj karamelovej popkorn asi vrátil zpět do původního kelímku a to v tekutém stavu, protože na to vnucování různých sexuálních a jiných menšin už mám poslední dobou alergii a jsem rád, že to se tam neobjevilo a vypadá to, že ve Skotsku to maj v hlavě ještě v pořádku. Z hereckých výkonů musím vyzdvihnout zejména skotskou herečku Kelly Macdonald, která mi byla v roli matky utrpitelky značně nesympatická, ale to byl účel a splnila tak svou roli na jedničku. Za napínavost, nepředvídatelnost a kvalitní herecké výkony dávám zasloužených 90%. (10.10.2021)

O velkých těžkých tématech typu nekonečné spirály viny, trestu, svědomí, nenávisti, práva na odpovědi, střetu vyššího principu mravního s literou zákona, aktu odpuštění oproti starozákonnímu "oko za oko" či ambivalentnost hranice mezi obětí a pachatelem. Za všech okolností však skrze charaktery a emoce, nikoli skrze školometské deklamace. Po celou stopáž ponoukající k zamyšlení i revizi vlastních názorů a stejně tak působivé jako emočně zdrcující. A to navzdory od úvodních momentů nestydatě průhledné "jakože krimi" linii. O tu však nejde a je, naštěstí, odsunuta na třetí až čtvrtou kolej. Což je dobře, protože jinak by se jeden musel pozastavit nad způsobem, kterak (ne)adresuje lapsy v logice. A skutečně to nevadí, jelikož tohle je určeno k "procítění". (14.10.2020)

"Něco se nedá odpustit... Ale právě jen tehdy odpuštění něco znamená. Jaký má smysl odpouštět něco, co je odpustitelné." Skoro celou dobu máte pocit, že hlavní myšlenkou téhle dechberoucí britské minisérie musí ještě ještě něco víc, než jen již tak silné poselství o tom, že "když se něco poví, je to napořád", neboť "špína zůstává". Přesto když po určitém zlomovém okamžiku závěrečného díle vše směřuje k závěrečné scéně a setkání Anny Deanové a Craiga Myerse v místě vraždy Annina syna, koukáte na to jako opařeni a téměř se nezmůžete na slovo. A pak už jen čtěte závěrečná slova "Na hranici myšlenek o konání správných a špatných věcí je místo. Potkáme se tam." Uff, tak tohle mě vážně rozsekalo na kousky. (26.03.2021)