Trh márnosti

K adaptacím slavných literárních děl zaujímám velmi skeptický, především těch amerických. Souhlasím s názorem, že národní literární klenot může úspěšně natočit pouze ten stát, jehož občanem byl autor onoho díla. Od W.M.Thackerayho jsem bohužel žádnou knihu nečetl, vzpomínám si jen z gymnaziálních let, že byl představitelem realismu v Anglii a tepal šplhounství, kariérismus, pokrytectví, snobství a sobeckost. Jarmark marnosti je jeho nejznámějším dílem a podle filmu soudím, že do něj všechna svá témata zahrnul. Pokud mám tedy hodnotit film neznaje knihu, líbil se mi velmi moc, dialogy byly propracované, několik nadčasových pravd bilo do očí a sešla se zde pestrá herecká sestava. Reese Whiterspoon už pro mě tedy není jen Pravá blondýnka, světice z Nebezpečných známostí a duch z A co když je to pravda?, ale také Rebecca Sharpová, žena inteligentní, bystrá, vzdělaná, ovšem bez urozeného původu, což v Anglii devatenáctého století hrálo velkou roli. Na povrchnost vyšších vrstev chtěl určitě Thackeray poukázat, nepřekvapuje mě, že právě v anglické literatuře vystupuje silná a obdivuhodná ženská hrdinka. Velmi se mi líbila také Romola Garai, ne nadarmo si ji do svého Scoop vybral Woody Allen, ten se nikdy ve výběru herců nemýlí. Rhys Ifans a Jonathan Rhys-Meyers odvedli svůj standard. Takových zfilmovaných klasik bych si dal líbit klidně víc a víc. (16.09.2008)

Útraty jara v austenovských stáncích. Za rajské karty, které vynáší. Faustovské šálky rozpustného štěstí, na kolotoči bytí. Vír atrakcí obrací. Blátivé spodničky v blyštivý dekolt. Ten ve vlající suitu bohémy. Koktejlovou krmi fines sirény. Maškarní siluetu stínové múzy. Držitelku všech těch odletivších balónků se sny. V pomačkaném světě p(r)ózy, z odloupnutých pozlátek varietních. Madam Miláček. Neustále ve frontě na iluzi. (14.11.2023)

Doposud jsem si Thackerayho spojovala ve filmu jen s Barry Lyndonem, který je příliš Kubrick, než aby to byl Thackeray. Ale naštěstí Vanity Fair je mnohem častěji adaptovaný román a tato zatím poslední verze je velmi půvabná a inspirativní. Zatímco na počátku (1911) byla geniální zkratka ve 30. letech jedna sexy moderní verze s Myrnou Loy a druhá tradiční v Technicoloru s Miriam Hopkins, tato s okouzlující Reese Witherspoon vrací celý příběh do indických souvislostí a vypráví o všem milém i nemilém, co nebohou Becky Sharp potkalo. Ačkoli Becky by sama sebe nikdy neoznačila za nebohou, že ano. Tyto opulentní romány v empírové nádheře skutečně mohou jen získat, pokud je režíruje někdo tak kosmopolitní jako Mira Nair. Ano, ta Mira Nair, jejíž Bouřlivá svatba tolik znamenala pro obnovení zájmu o indický film a indickou kulturu na západě. Zkrátka, mohu jedině doporučit. A pokud si stále nejste jisti, klidně si dejte na čas, já čekala na své setkání s Vanity Fair celou dekádu a vyplatilo se. (10.05.2017)

Předchozím hodnotitelům připomínala hlavní hrdinka Barryho Lyndona, mě spíš jinou nezdolnou ženskou hrdinku - Scarlett O'Hara z Jihu proti Severu - obě se snaží urvat si ze života co nejvíc a vyškrabat se co nejvýš a občas tu jejich úpornou snahu holt odnesou lidi okolo nich. Jinak samozřejmě nádherná výprava uchvátí asi každého a díky ní je k unesení i ta šílená stopáž. (28.01.2018)

Tento film jsem měla na kazetě dlouho nahraný, ale až dnes jsem se na něj stihla podívat. Nelituji, že jsem tak učinila, Reese mám ráda, Romola Garai je taky výborná herečka (ukázala se třeba v Pokání), zhlédnout film je další možnost, jak si doplnit mezery v literatuře poměrně snadněji než čtením knihy. Příběh se mi líbil, dojal mě, sem tam vtípky, závan ironie, ale i vážné scény, které, jak říkám, mě dojaly. Kostýmy, anglické prostředí, pro to mám slabost a sídla té doby se mi náramně líbí. Docela mi ale vadilo, že herci (tedy jejich postavy) vůbec nestárli a vypadali stejně. Toto je ale jen malá vada na kráse tohoto holčičího filmu. (16.06.2013)