Panoptikum Města pražského

Mě se to líbilo, některé díly jsou snad ještě lepší než v původní sérii, občas je to víc groteska, občas víc detektivka. Jen ti pánové ze čtyřky nám jaksi zestárli a přijde mi, že pánové Vinklář a Bláha už tam jsou často jen do počtu. Ačkoliv v povídce ze Sudet (tuším, že "Příběh z dovolené") je Josef Vinklář jako hlava rodiny na dovolené naprosto fantastický :-) (31.03.2014)

To jsem si krásně zavzpomínala, dávno tomu, co jsem viděla tuhle sérii kriminálních příběhů poprvé.. Herecký ansámbl skvostný, Jiří Adamíra je ohromný sympaťák s podmanivým hlasem, jednotlivé díly jsou zajímavé, místy zábavné i vtipné, no a k tomu kouzelná atmosféra starých časů.. Tedy u mě opakovaně spokojenost a pěkné čtyři hvězdy.. (04.04.2024)

Antonín Moskalyk přebírá štafetu po ve svém oboru nedostižném Jiřím Sequensovi a pohříchu ji nepouští, ba naopak, nese ji hrdě a důstojně, co ale naplat, když s panem radou Vacátkem je pryč i to nejdůležitější - ona neopakovatelná atmosféra Sequensových snímků a seriálu... Pan Moskalyk ovšem na své trati několikrát povážlivě zaškobrtl, poprvé tím, že z ryze vážně míněných detektivek s výrazně sociálním rozměrem udělal humorně laděný seriál bez větší míry sociálního ponoru, podruhé tím, že na uvolněné místo pana rady Vacátka dosadil policejního radu Korejse, tedy Jiřího Adamíru, a při vší úctě k němu, není to plnohodnotná náhrada, a potřetí tím, že točil svůj seriál na barevný materiál, černobílý obraz totiž dával tomuto výjimečnému seriálu mimořádně sugestivní patinu. Mohl bych ještě želet ztráty Liškovy nezaměnitelné hudby atd. atd., ale dál hořekovat nemá cenu. Pan rada je mrtev. Česká detektivní škola umírá s ním...Podobné seriály: Hříšní lidé města pražského, Hříšní lidé města brněnského, Četnické humoresky (23.11.2006)

Že by jakýsi předchůdce Četnických humoresek? Chvílemi to tak vypadá, ale bude to spíše osobitým "filmopisem" pana Moskalyka. Hodně příběhů je utahaných, upovídaných, neakčních. Celé to drží nad vodou klasická socialistická výprava a herecká elita, o které se nikdy nikomu ve světě ani nezdálo a která je, bohužel, nenávratně pryč!...Úvodní nápěv je nelíbivý a zbytečně dlouhý. (15.10.2018)

Adamíra a Havelka v seriálu představují nádhernou ilustraci starého filozofického principu "Jednoty v rozmanitosti". Jejich herecké výkony totiž dosahují naprosto stejné kvalitativní výše, tj. nádherné prkennosti (=jednota), zatímco hlasovým projevem se od sebe liší jak komár a jaguár (=rozmanitost). Adamíra by si mohl z fleku střihnout vedlejšák v krematoriu, zatímco Havelka by byl tvrdou konkurencí Lábusovi při dabování Márž v obzvláště vypjatých hysterických záchvatech. (10.02.2013)