Angelin popol

To není chladný odstup, to je chvályhodná snaha nedělat z toho všeho tragického, co se na plátně stane, slzopudný kýč. Jak jinak přežívat takovýhle osud, než že se člověk mírně zatvrdí a bere život bez velkého patosu, místy až trochu cynicky – s posunutým pohledem na to, co je a není k nepřežití. Pro mě jeden z filmů, kterým se mimořádně daří zprostředkovávat „jaké by to bylo žít jako…“ v tomto případě jako chudý klučina v Irsku třicátých let 20. století. Přesné, věcné, psychologicky věrohodné, emoce tam rozhodně jsou a je jich tak akorát, aspoň v první cca. polovině; pak to chytne náběh do takové té líbivé amarcordové lidičkovské laskavosti, která mi odjakživa poněkud leze krkem, takže i když jsem (taky pro svou lásku ke všemu irskému) pošilhával po páté *, zůstávám protentokrát u čtyř. (08.09.2012)

Andělin popel je příběh irské rodiny v Limericku. Je to barvité líčení mezi bídou a nouzí, špínou a hladem, vlhkem a deštěm, mezi rozením dětí a umíráním. Andělin popel je laskavé i humorné vyprávění irského chlapce, který dospívá v jinocha. Film, který vznikl podle stejnojmenného románu Franka McCourtha, doprovází jímavá hudba Johna Williamse. Ze zanedbaného prostředí věčně vlhkého Limericku vypluje občas na povrch drahokam: "Naplňte svou paměť. Je to vaše pokladnice a vaše vědomosti vám nikdo nevezme. Když si hlavy naplníte smetím, shnijou vám. Můžete být chudí, mít rozbité boty, ale vaše mysl bude palác." (12.06.2011)

Velice pěkný a koukatelný film, který bych definoval jako takové "parkerovské Lásky mezi kapkami deště". Škoda, že obsahoval jednu scénu, která mě přišla jedím slovem debilní. Když patnáctiletý fakan udeří matku, tak mu snad už jen z principu vrátí tři a ne že s pláčem uteče, tomu prostě jsem tak strašně nevěřil a ta scéna mi přišla tak sentimentálně debilní, že jsem kvůli tomu chtěl dát hvězdičku dolu a furt si nejsem úplně jistý, to prostě Parker trošku ulítil. Když pojmu tento fakt, tak mrazivá a deštivá atmosféra opravdu temného prostředí mi sedla 80 - 85 %. (08.05.2014)

Víme, že na vzpomínky (vlastní promluva o minulých událostech) nemají žádnou hodnotu co do pravdivosti děje ani osob na nich zúčastněných. Jsou modifikovány tak, jak se to právě hodí, až nakonec petrifikují do jakéhosi "představovacího" kodexem, sbírky představ, kterou sám o sobě člověk má, a která ho líčí tak, jak se sám chce vidět. Proto "zpochybňování pravdivosti vzpomínek F. McCourtha" je absurdní, neboť se zpochybňuje zpochybněné. Takže knihu (film) zpochybněme ještě potřetí: třeba...., že té protivné vody bylo přece jen méně.... (22.06.2019)

Drama.Na začátku jsem si říkala že to snad vzdám a nedodívám .Přemohla jsem nechuť a dobře jsem udělala !Příběh rodiny v bezvýchodné situaci dané beznadějí a chudobou.Tu beznadějnost jejich života tvůrci nevnucují vy sami jste do ní vtaženi a žijete s nimi máte na ně vztek když byste něco udělali jinak a " lépe "....atd.Film je opravdu natočen trochu odlehčeným stylem což není na škoduDo 140 min je vtěsnáno dětství chlapce který si dokázal najít svoje místo v životě.Tvůrci si pohráli s detaily.Masky,kostýmy,interiéry výběr herců to opravdu vše zachytila ještě dobrá kamera.Jenom těmi filtry na ní měli šetřit.Ale už se stalo nešvarem ,že když se má podtrhnout to které prostředí tak je vše modrozelené nebo do hněda nebo do zlatova a to ubírá na přirizenosti (01.08.2017)