Ecce homo Homolka

Nemilosrdné a pro mě rozhodně taky bolestivé odhalení "maloměšťácví", ne víc - buranství (Máte pravdu). Jsou ve filmu chvíle, kdy mám pocit, že se moje rodina té Homolkovic podobá, pak se mi chce ze vší té ubohosti brečet. Mám pocit, že kdesi v pozadí svých duší si hrdinové uvědomují vlastní malost, ale brání se připustit si toto poznání k tělu. Tehdy budí až soucit. Film někde mezi komedií, pro sérií gegů a nesmyslných dialogů a tragédií - pro neschovivý a pravdivý obraz lidí, kteří budou za každého režimu všemu loajální, protože nejsou schopni mít někdy na něco jiný než většinový názor. - V dalších dílech trilogie se Passer pokoušel vylíčit Homolkovic trochu "humanističtěji", zkrátka trochu mírněji. Znamenalo to pokles originality (přes ještě značnou kvalitu) u druhého dílu a jeho sračkovitou rozplzlost v duchu sedmdesátých let (viz. Romance za korunu nebo Hvězda padá vzhůru) u dílu třetího. (13.06.2004)

Homolkovi - tak dlouho jsem se jim svědomitě vyhýbala, protože mě sraly už pouhé ukázky z filmů... Ale zase jsem jednou hledala kulisu ke svému kulinářskému běsnění a tak se buranská rodina do extrému dovedených čecháčků dočkala, stala jsem se svědkem jejich peripetií. "Sledovala" jsem tedy spíše formou rozhlasového vysílání - nebyl čas čumět, abych si neamputovala nějaký důležitý prst při krájení zeleniny (ztráta prostředníku by byla zvláště bolestná). Takhle nepříjemný, uječený doprovod k vaření jsem už neměla zatrasraně dlouho: ženské = otrokářské strigy, chlapi = utlačovaní chudáci, bojující víceméně pasivním odporem za svá práva, vzájemně se všichni imrvére překřikují, hádají každý s každým, a do toho ultrapronikavě piští dva rádoby roztomilí smradi... no cholera, moje nervy! S Homolkama bych chtěla mít dvojdomek; moc bych se divila, kdybych ho do týdne nepodpálila i se sousedy zabarikádovanými (zvenčí) uvnitř. Ale pár světlých momentů se našlo, několik hlášek přetavilo mou grimasu utrpení na úsměv (za většinu z těchto krátkých chvilek úlevy byl odpovědný pan Šebánek). No, zkusila jsem to a bez mučení přiznávám, že tuhle hlučnou přízemní rodinku už nikdy nechci vidět - ani na TV obrazovce, natož podobný ekvivalent v reálu! 45% (03.09.2012)

Naprosto věrný obraz průměrné české rodinky. S Homolkovými se skutečně může sžít (i dnes) spousta z diváků, kteří i dnes po letech propukají v smích, když vidí ve filmu to, co jim v běžném životě zase tak směšné nepřipadá. Herci jsou naprosto kouzelní a navždy mi v hlavě utkvěl hlavně Josef Šebánek. (03.08.2002)

Na tuto komediu som sa uz asi pred desiatimi rokmi rozhodol pozriet vdaka pritomnosti mojej oblubenej herecky Heleny Ruzickovej, ale to som este netusil, aky uzasny humor bude mat tato komedia. Zamknutie v spalni alebo hadzanie cigariet do okna mi asi najviac utkvelo v pamäti, ale aj mnoho dalsich dialogov nemalo chybu, preto som si tuto komediu musel prednedavnom zopakovat a uz teraz sa tesim na dalsie 2 casti HOGO FOGO HOMOLKA (1970) a HOMOLKA A TOBOLKA (1972)... 17.09.2010 _______ Josef Šebánek - (Děda) +++ Marie Motlová - (Babí) +++ František Husák - (Ludva) +++ Helena Růžičková - (Heduš) +++ Matěj Forman - (Máťa) +++ Petr Forman - (Péťa) +++ Hudba: Karel Mareš +++ (17.09.2010)

Velmi přesný a autentický portrét jedné obyčejné rodiny, která během jednoho dne zažívá jak radosti, tak starosti. Každý člen rodiny (snad kromě dvojčat) se snaží vyřešit svou situaci a vyrovnává se se svými problémy, nicméně nakonec vše končí hádkami. Na jedné straně místy velmi vtipný a úsměvný film, přičemž na straně druhé při jeho sledování chvílemi tuhne úsměv a na povrch se dostává hořkost každodenního života a smutek. Herci (nebo spíše "herci") jsou přesvědčiví a jejich improvizace vůbec ničemu neuškodila, ba naopak spíše zprostředkovala chování a myšlení postav blíže k divákům. Film, který je ze života, a to se vším všudy - jak s jeho pozitivy, tak s jeho negativy. (20.04.2013)