Identita

Tak a dost. Od teď chodím už jen na stupidní teenagerské komedie typu Prcičky, protože tahle moje "strašidelná série" už se mi docela hodně dostává pod kůži. Upřímně jsem chtěl dát hvězdičky pouze čtyři, a to z důvodů, kdy po začátku, který má švih (zvlášť po scéně matky se synem přes sklo auta jsem zíral do plátna, nemoha nemoha... :-) přišly celkem nudné minuty, po kterých se to všechno rozhýbalo trošku více. (Tu věc, která se skrývala pod ručníkem jsem odhadl.) Pointa se mi ze začátku jevila obyčejně, ale byla zpracována tak bravurně, že jsem opravdu nedýchal a scéna poslední ve mě vyvolala mrazení až do morku kosti. Co jiným připadalo směšné, se mě jevilo infarktově. Pořád jsem si říkal: "jak jsem na tohle mohl zapomenout???" Ještě teď vidím ten rozšklebený obličej a slyším zvuky od ran dlaně na dřevěnou hůl...uááá...přidejte k tomu skvěle nervní hudbu Alana Silvestriho a máte absolutní zážitek!!! Teda aspoň já jo... (15.08.2003)

Velmi podmanivá atmosféra - jak já miluju déšť a noc - v příběhu, který jsem si musela po shlédnutí rozebrat, abych ho plně pochopila (tápajícím doporučuju sepsat si čísla klíčů a k nim doplnit oběti). Když jsem šel po schodech nahoru / Potkal jsem muže, který tam nebyl / Dnes tam nebyl znovu / Přál bych si, aby šel pryč (24.01.2009)

Na jednu stranu je Identita jasný horor, kterému vévodí fakt, že každou chvilku zemře minimálně jeden člověk a většinou dost zajímavým způsobem. Jenže později je to hlavně psychárna největší a hlavně zajímavým způsobem rozdělená na dvě strany: pravda a lež. Už jen divák si vybere co je pravda a co fikce. Sice se to rozvíjí hezky a vcelku nijak zajímavě, konec tomu natáhne parádní špagát a výsledná pointa mě víceméně ještě teď štve. I tak je to ale zajímavá smyčka událostí, která se zničehonic vyvrbí a vytvoří zajímavý uzel sousedlnosti a ten každopádně dokáže zaujmout. --- Neměli jste zůstat na trojce? Neříkal jsem to co jsem říkal? (28.08.2007)

Mám to přesně naopak než zdejší většina. (Před)závěrečný zvrat "notyvole, čekala jsem všechno, ale tohle ani náhodou" potěšil velmimoc. Škoda, že zbytek je opravdu jen obyčejná vyvražďovačka - sice s celkem slušnou atmosférou, ale postrádající trochu větší promakanost, mysteriózno a podobné chutné ingredience. Kdyby jich tvůrci přimíchali víc, vůbec by pak nevadila delší stopáž - než se totiž člověk naděje, je konec (zatraceně pěkný konec)... (3,5* za originalitu) (26.08.2007)

Identita (2003) aneb jedenácté procento mozku v akci (POZN. člověk využívá jen 10% mozku). Velmi zajímavý scénář, který na konci předvádí vybroušenou a překvapivou pointu (výraz, který u některých fanoušků budí negativní pocity, ale faktem je, že tuhle překvapivou pointu nelze a priori považovat za špatnou). Herecké výkony se pohybovaly na vrcholu měřítka, atmosféra se zpočátku zdála být vcelku triviální (čeká se na to, ze kterého temného zákoutí zabiják vyleze), ale velmi brzy nabrala zcela jiný směr, a sice dokonale mysteriózní, který spolu s pohledem Johna Cusacka vytvářel podobnou chuťovou kompozici, jakou jsem mnohokrát neokusil. I proto se nezdráhám dát mu plné hodnocení, protože Mangold tu dokazuje jednu velmi důležitou věc - umí přeměnit obyčejné věci v neobyčejné, a to tak elegantně, že vás snímek i přes zdánlivou šablonovitost totálně přibije k židli...ne, nebudete se bát (možná lehce místy), ale budete si vychutnávat dechberoucí rozplétání nitek příbehu. Naštěstí tenhle snímek fakt není pro všechny a je to jen dobře. (29.08.2008)