Identita

Napínavé a zábavné, celkem překvapivě i dost vtipné, na to, že jde o hororový thriller. Naštěstí se nejedná o žádnou další tuctovou vyvražďovačku. Navíc má film naprosto "cool" atmosféru a pár opravdu nezapomenutelných scén. I když je překvapivý konec kapku překombinovaný, jde o skvělý a nápaditý thriller. (18.04.2003)

Mně osobně to moc nebavilo, obsazení mi bylo spíše nesympatické, děj podle mě není zrovna nějak extra zábavný, a celé to na mě působilo strašně lacině, pomalu jako nějaký televizní film natočený s pár kulisami a béčkovými herci (John Cusack jako jeden příklad za všechny). Vidět to tenkrát v kině asi mohlo být fajn, ale koukat na to dnes mi už přijde spíš jako ztráta času. (05.01.2020)

Deset malých černoušků meets Psycho. Zručně napsaný a natočený thriller s pestrým obsazením, luxusní temnou a tajemnou atmosférou zapadlého motelu zalévaného nepolevujícím nočním lijákem a se závěrečným zvratem, u kterého se ani po opětovném zhlédnutí nemůžu rozhodnout, jestli se mi vlastně líbí nebo ne. (23.05.2016)

Tak si nejsem jist jestli se tvůrci trochu nepřepočítali. Závěrečná pointa není špatná a snímek aspoň nespadne do bahna klišé, ale přeci jen trochu podrazí nohy jinak slušnému příběhu. Identita je z toho druhu filmů, u kterých se skvěle bavíte a jste doslova přikovaní do sedadla, když ale skončí dojde vám jakou afektovanou a nepůvodní kaší jste se nechaly ošálit. (26.08.2007)

Tak a dost. Od teď chodím už jen na stupidní teenagerské komedie typu Prcičky, protože tahle moje "strašidelná série" už se mi docela hodně dostává pod kůži. Upřímně jsem chtěl dát hvězdičky pouze čtyři, a to z důvodů, kdy po začátku, který má švih (zvlášť po scéně matky se synem přes sklo auta jsem zíral do plátna, nemoha nemoha... :-) přišly celkem nudné minuty, po kterých se to všechno rozhýbalo trošku více. (Tu věc, která se skrývala pod ručníkem jsem odhadl.) Pointa se mi ze začátku jevila obyčejně, ale byla zpracována tak bravurně, že jsem opravdu nedýchal a scéna poslední ve mě vyvolala mrazení až do morku kosti. Co jiným připadalo směšné, se mě jevilo infarktově. Pořád jsem si říkal: "jak jsem na tohle mohl zapomenout???" Ještě teď vidím ten rozšklebený obličej a slyším zvuky od ran dlaně na dřevěnou hůl...uááá...přidejte k tomu skvěle nervní hudbu Alana Silvestriho a máte absolutní zážitek!!! Teda aspoň já jo... (15.08.2003)