Kandahár

Opravdovej mazec, při poslední kontrole mikábů jsem ani nedýchal. Tohle se těžko chápe pro člověka z Evropy. Snímek z opravdu jiného světa. Neměnil bych ani za nic.... Už jen to žadonění o správnou umělou nohu člověku stačí aby si uvědomil jak se má, i když zrovna není se svým žitím třebas dvakrát spokojen... Když vidím co páchá taliban a s jakou samozřejmostí si nejedno zvěrstvo nechávají běžní lidé líbit, tak nechápu.... To musí skončit buť nějakým povstáním, nebo tam USA v brzku shodí nějakou opravdu ošklivou pumu a bude klid... Tu zemi bych jednou rád viděl, ale jen kvůli přírodě.. Ohledně filmu souhlasím s některými komentáři zde, že film dělá hlavně ukázka prostředí, ze kterého prostě nechápeme.. Nejde ani tak o zpracování, ale spíš o jednotlivé kapitoly. I tak nemohu jinak. Dávám 4 * * * * . (10.08.2011)

Chvíli se film tváří jako dokument, potom vybalí svůj letmo načrtnutý příběh cesty za sestrou a skončí nečekaně "před koncem". Z některých scén mám rozporuplné pocity; třeba s útěkěm ženy před ležícím kostlivcem v poušti. Film působí nekonzistentně, ale na druhou stranu má relativně velkou výpovědní hodnotu a nabízí spoustu zajímavých situací. (03.04.2008)

Velké překvapení. Většinou se filmům na téma Afganistán vyhýbám, protože tento svět, kulturu, tradice i zvyky "západní filmařovo oko" často podává z pozice svého " západního vidění " a dílo se tak stává snůškou polopravd jehož závěrečné vyznění vede akorát k obrovskému nepochopení tohoto světa, případně odsouzení tamnějších tradic. Ovšem zde do zajímavého příběhu byl velmi dobře začleněn strašný úděl žen za dob vlády talibanu, neméně tragický osud zmrzačených lidí, který ve filmu byl ukázán s tak brutální samozřejmostí, až působil místy komicky. Jediný co bych filmu trošičku vyčetl, že nešel více do hloubky, například jak si Afgánec lepil dlouhé vousy může vyznít divně, přitom talibové na toto velmi dbali !! Nicméně film je už tak dost silný a nejvíce si cením faktu, že po skončení filmu jsem neměl chuť odsuzovat nebo se pohoršovat nad Afgánskými zvyky, ale jen jsem si vzpoměl na větu s Ramba 3, která se sem velmi hodila: "Bůh z této země odešel". Pro obyčejné lidi se v současné době přeci jen něco změnilo. Neexistuje náboženská policie, která si nezadala s gestapem ! Ženy mohou zase studovat, být v ozbrojených složkách jako před vládou talibů. Právě na toto téma doporučuji všem knížku od Martina Mykisky - AFGÁNISTÁN, ZEMĚ PRACHU A RŮŽÍ, ve které popisuje putování v Afganistánu za vlády talibanu a po pádu talibanu. (13.08.2007)

Když chceš hrozně moc natočit aktivistický dokument o tom jak těžký je život v Avghanistánu, ale máš pocit, že jako dokument to neosloví moc lidí a tak to celé navlíkneš jako hraný film.. Akorát toho o hraném filmu moc nevíš a tak celé tvé snažení ve výsledku působí jako zdlouhavá pruda co se snaží zápaďákům na jejich festivalech prodat exotické "cetky s příběhem". Jasně, takhle to určitě nebylo (Makhmalbaf se svou filmografií určitě tuší co dělá), ale prostě to tak působí. (20.08.2023)

Snad pravdivý, před jedenáctým zářím natočený a tudíž předsudků prostý příběh ze země plné předsudků. Ze země, kde se zastavil čas, kde přesto za posledních dvacet let každých pět minut zemře jeden člověk. Po jeho zhlédnutí možná pochopíte, jak je to s tím náboženským fanatismem a možná tuto zemi, kde malí kluci musí umět do detail popsat kalašnikov, kde na předpis dostanete kus žvance (značně nedostatkové zboží), kde ženy mají podobné postavení jako nějaká chovná zvířata, odsoudíte. Jestli je to znak xenofobie, na to už si odpovězte sami. Myslím, že pokud vám okolní svět (tam za humny) není lhostejný, budete mít nad čím přemýšlet. K podobně drsné krajině přirozeně patří drsné příběhy. Tohle je jeden z nich a jeho naprostá zoufalost může na někoho působit hodně skličujícím dojmem. Asi jsem cynik, ale stádo jednonohých Afghánců pádící o překot do pouště, kde Červený kříž právě snesl novou várku umělých končetin a hlášky jako „Přišel jsem o ruku, dejte mi novou“, vzbuzovaly na mé tváři lehký úšklebek. Přisuzuji to neochotě akceptovat podobný svět za součást toho, ve kterém žiji. Je to absurdní, ale nejspíš to „tam někde“ takhle chodí. Jediný problém, který jsem s Kandahárem měl, byla tenká linie mezi dokumentem a hraným filmem. Upřednostňoval bych buď jedno, nebo druhé. 80% Zajímavý komentář: Radko (02.03.2008)