Vidíš mesiac, Daniel

(54/2022) / Film je presne taký aký som od severanov čakal, chladný, strohý až dokumentárne pôsobiaci. Radím nepozerať si dopredu skutočný pribeh Daniela, mne to rozhodne uškodilo a už bol celý príbeh dosť predvídateľný. A dalo sa trochu ubrať z dĺžky, stred filmu sa trošku recykluje postupne. Obdivujem chalanovu rodinu ako túto situáciu zvládli. (7/10) (13.06.2022)

Naozaj nemám rád takéto filmy. Aj keď sú kvalitne nakrútené a zahrané. Vyvolávajú vo mne negatívne pocity voči osobnostnému kriplovi, ktorý vo svojich 23 rokoch nevie čo so životom a považuje za celkom dobrý nápad ísť fotiť hrajúce sa detičky do vojnou zmietanej Sýrie. Potom už iba užasnuto pozoruje, čo sa okolo neho a s ním deje. Pritom netuší do akých neskutočných problémov uvrhol svojich najbližších. Pretože nie je riešením platiť výkupné somálskym pirátom, islamským teroristom alebo ich alternatívam. Jediným riešením je s teroristami nevyjednávať a nechať hlupákov vypiť si pohár horkosti až do dna. Všetko iné je iba podporou terorizmu. Vrátane filmov, ktoré evokujú pochopenie a sympatie pre tých, ktorí si to najmenej zaslúžia. (01.11.2022)

„Vidíš měsíc, Danieli?“ „Vidím piču, ISIS mi dal voucher do sklepního apartmá.“ Vydat se dobrovolně bez Alláha v zádech fotit do válečné zóny kontrolované nejvypatlanějšími a nejzmrdštějšími hadrovými hlavami světa, jejichž nejoblíbenější kratochvílí jsou sériové dekapitace nevěřících psů na Tytrubku, to jeden musí být regulérní psychopat, mentální zaostalec nebo senzace, slávy a penězchtivá hyena s kompulzivní touhou vyhrát World press photo či Pulitzera. Myslím si, že nejčastější pohnutkou těchto dementů je c), a tak se „bezhlavě“ vrhají do hnízda Alláhových lovců lebek, zcela jebajíc na to, že následným výpalným přispějí Džihádistovi Džonovi na zbrusu novou kudlu či pár tun Semtexu do sebevražedných vestiček a terminálně zruinují celou svou rodinu, případně ji následným ořezem terminálně zarmoutí. Načež vás mediálně nakrmí močopudnou píár fňukhistorkou, že jim v hloubi duše nešlo o nic jiného, než urputně informovat svět o utrpení sýrů v Sýrii. Na což ovšem svět vesměs z vysoka jebe. Čili něco jako dobrovolně skočit natřený sardelovou pastou mezi hladové aligátory, protože jste zcela nesobecky strašně chtěli zdokumentovat utrpení bažinných rybek. Ale co, film je to pěkný, takový barevný, slušně zdramatizovaný, plný rozkokošných islamistů a vyvolává zadostiučiňující pocity typu „Dobře ti tak, kokote!“ Tenhle dánský psychotický chcípák to se štěstím odskákal „jen“ lekcemi džihádistického tanga a finanční devastací svých příbuzných, takoví Sotloff s Foleyem pro svých 15 minut slávy zcela ztratili hlavu. Budiž to ostatním dementům mementem. (04.05.2020)

Terezo, proč si tohle děláš? Nepříjemný, nepříjemný, nepříjemný. Několikrát jsem si musela dát balkonovou pauzu. K násilným scénám se nebudu ani vyjadřovat, za zmínku stojí části odehrávající se v Dánsku s rodinou uneseného Daniela, ze kterých mi snad bylo i hůř. Asi nemá cenu rozčilovat se nad tím, že si za to můžou tihle novinářští blázni (na svobodě?) sami. Když po něčem takovém jejich duše prahne, tak ať. Koho je mi ze srdce líto jsou jejich rodiny. Chápu i pohledy států, jenž odmítají zaplatit výkupné. Realisticky naservírovaná lidská krutost, která mě ze všeho na světě děsí nejvíc. Celou dobu se mi hlavou honila kyanidová kapsle a její potenciální využití ve výbavě nejen nezávislých válečných reportérů. Filmově nemám co vytknout, děj sice ničím nepřekvapí, ale to se zde ani neočekává. (23.02.2022)

Michal Kubal, Vít Pohanka a Petr Klíma by mohli vykládat. A to měli velké štěstí, že byli uneseni v časech, kdy islámská verbež pořádně nevěděla, jak s nimi „efektivně“, pro své zájmy, naložit. Tři naši novináři si to velmi dobře uvědomují. Měli děsnou, ale fakt děsnou kliku a já jim to štěstí z celého srdce přeji. Stát se to o deset let později…, dál nechci ani domyslet. Jestliže fotoreportér formátu Jana Šibíka jasně řekne, že se do těch končin více nechystá, protože život má jen jeden, únos je reálným, takřka stoprocentním rizikem, musí být každému lucidnímu zřejmé, že pokud zůstávají mimo těchto oblastí bardi takového ražení, něco na tom bude. Daniel byl prototypem naivního blázna, který naprosto lehkomyslně, kvůli traumatu ze zlomeného kotníku, roupama nevěděl co by a tak si sám vyrazil s foťákem do Sýrie. Po bitvě je každý generál, jasně, ale už v té době takovéto výpravy tuze zvažovali i jinačí ostřílení kabrňáci, takže z mého pohledu holé šílenství, svatá prostota a srát na to, že by měl někdo světu nasnímat, co se tam děje. Všechno má své meze. Že se ho podařilo vykoupit, rovná se čistý zázrak. Film je to kvalitní, pointa s Jamesem Foleym skvělá, obsazení taky výborné, scénář, režie, hudba, komplet další velmi vydařený dánský film, který by mohl naivním idealistům naznačit i cosi k zamyšlení. Týká se to náboženského fanatismu, zpátečnické rakoviny společnosti, destrukce a zajímavých zítřků. (21.03.2021)