Lekcia v láske

Výnimočne optimistický, pozitívny Bergman. Problémy vyplývajúce z manželského života a typického rozkolu oboch manželov sa tu riešia veľmi milou, humornou formou, pričom výsledok zahreje pri srdci. Obe ústredné postavy mi však prišli ako vystrihnuté z katalógu samoovládania, pretože aj v časoch prudších sporov a hádok sa vlastne na seba usmievali a v pozadí bolo cítiť pravý opak - že sa aj po rokoch ešte ľúbia a sú pre seba ako stvorení. Nemyslím si ale, že to tak vypadá aj v skutočnosti, skutočnosť je žiaľ oveľa tvrdšia. Ale keďže tu ide hlavne o pobavenie a humor, tak to samozrejme nie je žiadna chyba. Veď na začiatku aj samotný Bergman požiadal o istú dávku zhovievavosti. V skratke, príjemne strávený čas, oddychová Bergmanovka. 75/100 (17.05.2015)

[3,5*]     "Moje rozhodnutie platí. Už nikdy." "Už nikdy čo?" "Neviem, ale už nikdy."     Spočiatku som si vravel, že na komédiu je to akési smutné. Potom ale prišla skvelá scéna vo vlaku, ktorá ma náramne rozveselila a v podobnom duchu to už vydržalo až do konca filmu ("Táto komédia mohla byť tragédiou, ale nakoniec to dobre dopadlo."). Rovnako skvelých humorných scén prišlo ešte niekoľko (svadba, dedko s babkou, tanečný bar). Pravdaže, nebol by to Bergman, keby nejako zanedbal dramatickú stránku. Je tu v podstate všetko, čo Bergmana charakterizuje - výborná psychológia postáv, skvelé dialógy a samozrejme skvelí herci, obzvlášť tí Bergmanovi dvorní (Eva Dahlbeck (!), Gunnar Björnstrand, Harriet Andersson).     "Kto má spravodlivosť na svojej strane? Ja som vo svojej nevinnosti všetkým veril." "V nevinnosti? A tie tvoje modelky? Horizontálne i vertikálne?" (29.03.2022)

Lekcie v láske pripomínajú skôr Manželstvo a rozvod po Taliansky, tak horkokrvných hrdinov nám Bergman predstavuje. A aj napriek ich chybám a podľahnutiam nástrah v dlhom manželstve nám sú, a majú byť, sympatickí. To je dosiahnuté najmä jemným komediálnym ladením. Bergman oživuje svoju dramedy tým, že príbeh manželov rozpráva v niekoľkých časových rovinách a tak musíte premýšľať aj nad tým, čo sa kedy chronologicky odohralo. Nechýbajú pochopiteľne klasické autorove filozofické myšlienky ohľadom vzťahov medzi mužmi a ženami, a v tomto prípade aj deťmi, ale aj rozjímanie o smrti a potenciálnom posmrtnom živote. Len škoda tej poslednej scény, ale vzhľadom na vek filmu je možné občasný prehmat majstrovi odpustiť. (30.03.2024)

Čím víc Bergmanových pokusů o komedie vidím, tím víc si říkám, že se o ně moc pokoušet neměl (a taky že moc nepokoušel, ale stejně jich natočil víc než dost), ale v tomhle případě to myslím nebyl špatný pokus. Není to teda komedie v úplně klasickém smyslu, spíš je to hlavně odlehčené, ale docela to funguje. Jen teda měl Bergman víc zapracovat na propojení těch oddychových, lehce komediálních scén s těmi psychologicky dramatickými, protože se to občas střídá krapet šíleně. Až si říkám, že je škoda, že z toho automaticky neudělal další ze svých psychologických dramat, protože materiál tu pro to byl a psychologie postav tu propracovaná skutečně je. Ale odlehčené to je už od začátku, takže s tím takový problém opravdu nemám. Něco hlubšího z toho vzešlo i tak. Slabé 4* (03.06.2023)

Lekce v lásce je pomyslným protipólem ke Scénám z manželského života. V prvním případě vidím dynamický vztah plný napětí, hádek a usmiřování. Ale ve všem konání je patrné, jak ti dva mají k sobě vlastně blízko. Ve Scénách vypadá všechno až příliš idylicky, nikdo se nehádá, všechno probíhá s úsměvem, uhlazeně, ale hlavní rozpor je ukrytý uvnitř. První vztah přetrvá, druhý končí rozchodem. Z Bergmanova života je patrné, že prožil oboje. Na Bergmanových filmech mě těší, že jsou mnohovrstevné. I po čtvrté stále nacházím další polohy a momenty. Dnes (10.11.2016) jsem si mnohem víc užívala spiklenecký vztah dědečka s vnučkou a nádherné špičkování mezi babičkou a dědou. Ingmar byl prostě mistrem nejen obrazu ale i dialogu, oboje měl krásně propracované do posledního datailu. Těším se, co objevím po páté! (23.04.2015)